Dnes je Alveolární ejektiva problém, který je přítomen ve všech sférách společnosti. Od politiky po popkulturu se Alveolární ejektiva stal stálým bodem, o kterém se mluví. Tento trend vedl ke zvýšení pozornosti a zájmu o Alveolární ejektiva ze strany odborníků i laiků. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Alveolární ejektiva, od jeho historických počátků až po jeho dopad na dnešní svět. Budeme analyzovat, jak se Alveolární ejektiva vyvíjel v průběhu času, a prozkoumáme jeho vliv v různých oblastech. Kromě toho probereme budoucí důsledky Alveolární ejektiva a jak může ovlivnit naše životy v budoucnu.
Alveolární ejektivní ploziva (nebo jen alveolární ejektiva) je souhláska používaná v některých jazycích. Jejím symbolem v IPA je (tʼ).
Způsob artikulace: ražená souhláska (ploziva). Vytváří se pomocí uzávěry (okluze), která brání proudění vzduchu a je na posléze uvolněna, čímž vzniká zvukový dojem - od toho též označení závěrová souhláska (okluziva).
Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Uzávěra se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem.
Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu.
Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
Souhláska je střední, což znamená, že je produkovaná a dovolující vzdušnému proudu aby šel kolem středu jazyka, spíše než ze stran.
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně. Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.