Nazální souhláska
Tento článek se bude věnovat tématu Nazální souhláska, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech společnosti. Po léta byl Nazální souhláska předmětem četných studií a výzkumů, což umožnilo získat větší znalosti o jeho důležitosti a relevanci v různých kontextech. Podobně Nazální souhláska vyvolal debaty a kontroverze kvůli svým důsledkům v každodenním životě lidí. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme nabídnout vyčerpávající analýzu Nazální souhláska, s ohledem na jeho různé aspekty a jeho dopad na současnou společnost.
Nazální neboli nosová souhláska (neboli nosovka či nazála), je hláska, která vzniká spuštěním měkkého patra (velum), čímž je umožněno proudění vzduchu nosní dutinou.
Nazály jsou dle způsobu tvoření okluzivy (viz plozivní souhláska), neboť jazyk během artikulace vytváří v ústní dutině závěr (okluzi), který brání proudění vzduchu ústy. Tvar dutiny vytvořené jazykem určuje rezonanci, a tím i výsledný zvuk. Na konci artikulace obvykle dochází k uvolnění okluze.
V češtině je nazálních souhlásek (konsonantů) pět: m (např. ve slově máma), (labiodentální, např. ve slově tramvaj), (nos), velární („nosové“) n (banka, Kongo) a palatální („ň“) (nikdo ). V jiných jazycích existují další nazální souhlásky. V islandštině existuje i neznělá nazální souhláska.
