Znělá velární frikativa

V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Znělá velární frikativa, které bylo předmětem studia a zájmu v různých oblastech znalostí. Znělá velární frikativa upoutal pozornost vědců, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci a vlivu na klíčové aspekty naší současné společnosti. Od svého dopadu na zdraví, životní prostředí, politiku, ekonomiku, kulturu až po svou roli v historii a lidském rozvoji se Znělá velární frikativa stal ústředním tématem debat a úvah v dnešním světě. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a dimenze Znělá velární frikativa s cílem nabídnout komplexní a dobře podloženou vizi tohoto velmi relevantního tématu.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA141
Znak IPAɣ
Znak SAMPAG
Zvuková ukázka

Znělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ɣ, číselné označení IPA je 141, ekvivalentním symbolem v SAMPA je G.

V češtině se převážně v souvislosti s nizozemštinou někdy neodborně označuje jako ostré ch. [1]

Charakteristika

  • Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
  • Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
  • Znělost: znělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky zapojeny a kmitají. Neznělým protějškem je x.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině je tato hláska jednou z možných znělých realizací (alofon) fonému /x/, který se v písmu zaznamenává spřežkou Ch, ch. Vyskytuje se zpravidla v Čechách. Druhou možnou znělou realizací (převažující na Moravě) fonému /x/ je , která se ale tvoří na jiném místě. Např. abych byl /.

V jiných jazycích

Vyskytuje se například

  • v nizozemštině (píše se jako <g>, např. graag - rád) ale v mnoha nářečí se sloučí neznělým variantem,
  • v moderní řečtině (píše se písmenem <γ>, např. γάλα - mléko),
  • v irštině (píše se <dh> a <gh>, např. dhorn - pěst), kde její měkký variant je ,
  • ve vietnamštině (píše se jako <g>, např. gỗ - dřevo; nezaměňovat se spřežkou <gi>, která se čte např. jako či , v závislosti na dialektu),
  • v polštině se takto stejně jako v češtině vyslovuje spřežka <ch> (běžně vyslovovaná jako ) před znělou souhláskou (např. niechby).

V řadě několika dalších jazyků se znělá velární frikativa vyskytuje pouze nářečně (turečtina, okcitánština, portugalština) či jako nepříliš častý alofon (ruština, japonština).

Reference

  1. ↑ Čermák, F. Jazyk a jazykověda, Praha 1994, str. 84
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.
Souhlásky
Pulmonické Bilabiála Labiodentála Dentála Alveolára Postalveolára Retroflexní Palatála Velára Uvulára Faryngála Epiglotála Glotála   Nepulmonické a další symboly
Nazála m̥ m ɱ̊ ɱ n̪̊ n̪ n̥ n n̠̊ n̠ ɳ̊ ɳ ɲ̊ ɲ ŋ̊ ŋ ɴ̥ ɴ  Mlaskavka  ʘ ǀ ǃ ǂ ǁ
Ploziva p b p̪ b̪ t d ʈ ɖ c ɟ k ɡ q ɢ ʡ ʔ  Implo­ziva  ɓ ɗ ʄ ɠ ʛ
Frikativa ɸ β f v θ ð s z ʃ ʒ ʂ ʐ ç ʝ x ɣ χ ʁ ħ ʕ ʜ ʢ h ɦ  Ejektiva  pʼ tʼ ʈʼ cʼ kʼ qʼ sʼ ʂʼ tsʼ ʈʂʼ
   Aproximanta    ɸ̞ β̞ ʋ̥ ʋ ɹ̥ ɹ ɻ̊ ɻ j̊ j ɰ̊ ɰ Ostatní laterály  ɺ ɫ
Vibranta ʙ̥ ʙ r̥ r ɽ͡r̥ ɽ͡r ʀ̥ ʀ ᴙ̥ ᴙ Koartikulovaná aproximanta  ʍ w ɥ
Verberanta ⱱ̟̊ ⱱ̟ ⱱ̥ ѵ ɾ̥ ɾ ɽ̊ ɽ ʡ̮̊ ʡ̮ Koartikulovaná frikativa  ɕ ʑ ɧ
Laterální frikativa ɬ ɮ ɭ̊˔ ɭ˔ ʎ̥˔ ʎ˔ ʟ̝̊ ʟ̝ Afrikáta  ts dz tʃ dʒ
Laterální aproximanta l̥ l ɭ̊ ɭ ʎ̥ ʎ ʟ̥ ʟ Koartikulovaná ploziva  k͡p ɡ͡b ŋ͡m
Tato stránka obsahuje fonetické informace ve znacích IPA, které se nemusí v některých prohlížečích zobrazovat správně.
Tam, kde se symboly objevují ve dvojicích, znak vpravo označuje znělou souhlásku. Šedá pole označují pulmonické artikulace, které jsou považovány za nerealizovatelné.
Viz též: IPA • Samohlásky