Znělá velární frikativa

V tomto článku podrobně prozkoumáme téma Znělá velární frikativa, které bylo předmětem studia a zájmu v různých oblastech znalostí. Znělá velární frikativa upoutal pozornost vědců, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci a vlivu na klíčové aspekty naší současné společnosti. Od svého dopadu na zdraví, životní prostředí, politiku, ekonomiku, kulturu až po svou roli v historii a lidském rozvoji se Znělá velární frikativa stal ústředním tématem debat a úvah v dnešním světě. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a dimenze Znělá velární frikativa s cílem nabídnout komplexní a dobře podloženou vizi tohoto velmi relevantního tématu.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA141
Znak IPAɣ
Znak SAMPAG
Zvuková ukázka

Znělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v různých jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ɣ, číselné označení IPA je 141, ekvivalentním symbolem v SAMPA je G.

V češtině se převážně v souvislosti s nizozemštinou někdy neodborně označuje jako ostré ch. [1]

Charakteristika

  • Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
  • Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
  • Znělost: znělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky zapojeny a kmitají. Neznělým protějškem je x.
  • Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

V češtině

V češtině je tato hláska jednou z možných znělých realizací (alofon) fonému /x/, který se v písmu zaznamenává spřežkou Ch, ch. Vyskytuje se zpravidla v Čechách. Druhou možnou znělou realizací (převažující na Moravě) fonému /x/ je , která se ale tvoří na jiném místě. Např. abych byl /.

V jiných jazycích

Vyskytuje se například

  • v nizozemštině (píše se jako <g>, např. graag - rád) ale v mnoha nářečí se sloučí neznělým variantem,
  • v moderní řečtině (píše se písmenem <γ>, např. γάλα - mléko),
  • v irštině (píše se <dh> a <gh>, např. dhorn - pěst), kde její měkký variant je ,
  • ve vietnamštině (píše se jako <g>, např. gỗ - dřevo; nezaměňovat se spřežkou <gi>, která se čte např. jako či , v závislosti na dialektu),
  • v polštině se takto stejně jako v češtině vyslovuje spřežka <ch> (běžně vyslovovaná jako ) před znělou souhláskou (např. niechby).

V řadě několika dalších jazyků se znělá velární frikativa vyskytuje pouze nářečně (turečtina, okcitánština, portugalština) či jako nepříliš častý alofon (ruština, japonština).

Reference

  1. Čermák, F. Jazyk a jazykověda, Praha 1994, str. 84