Neznělá alveolární afrikáta
Dnes je Neznělá alveolární afrikáta nadále tématem velkého zájmu a významu ve společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Neznělá alveolární afrikáta stává stále aktuálnějším tématem v každodenním životě lidí. Ať už na osobní, společenské nebo pracovní úrovni, Neznělá alveolární afrikáta ovlivňuje všechny aspekty našeho života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Neznělá alveolární afrikáta, od jeho historie a vývoje až po jeho dnešní dopad. Kromě toho prozkoumáme, jak Neznělá alveolární afrikáta ovlivnil různé oblasti a jak způsobil významné změny ve způsobu, jakým žijeme, a ve vztahu ke světu kolem nás.
 | |
|---|---|
| Číslo IPA | 103 (132) |
| Znak IPA | ts |
| Znak SAMPA | l |
| Česká fonetická transkripce | c |
Neznělá alveolární afrikáta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem ts, pro zdůraznění současné artikulace lze zapsat s vázacím znakem t͡s, číselné označení IPA je 103 (132), ekvivalentním symbolem v SAMPA je ts.
Charakteristika
- Způsob artikulace: polotřená souhláska (afrikáta). Vytváří se současnou artikulací dvou hlásek – a . Nejprve se vytvoří krátká uzávěra (okluze), která je vzápětí uvolněna. Vzduch poté proudí úžinou (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum.
- Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Uzávěra a posléze úžina se vytváří mezi jazykem a dásňovým obloukem.
- Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je d͡z.
- Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem C, c.
Jako t͡s se vyslovuje i spojení psaného /t/ a /s/ uvnitř slov, ve kterých se již plně necítí jejich sklad, např. ve slově dětský .[1]
V jiných jazycích
V slovenštině je použití i zápis obdobný jak v češtině.
Reference
- ↑ HŮRKOVÁ-NOVOTNÁ, Jiřina. Česká výslovnostní norma. 1. vyd. Praha: Scientia, 1995. 74 s. ISBN 80-85827-93-X. S. 32.
