Plozivní souhláska
Tento článek se bude věnovat tématu Plozivní souhláska, které je předmětem zájmu a debat v dnešní společnosti. Plozivní souhláska vzbudil zvědavost a stal se předmětem studia a výzkumu různých odborníků a specialistů v oboru. V průběhu historie hrál Plozivní souhláska významnou roli v různých kontextech a generoval protichůdné názory, což přispělo k obohacení debaty na toto téma. S cílem poskytnout ucelenou a aktualizovanou vizi Plozivní souhláska budou analyzovány její různé aspekty, její dopad na společnost a budoucí perspektivy, které se v souvislosti s tímto tématem předpokládají.
Plozivní souhláska (ploziva, okluziva či závěrová souhláska) je v artikulační fonetice jeden ze základních typů souhlásek, jejichž zvuk vzniká uvolněním závěru (okluze) v mluvidlech.
Vytvořením závěru vzniká v dutinách řečového ústrojí přetlak nebo podtlak, následné uvolnění se projeví slyšitelnou plozí – explozí či implozí. Z toho pak vyplývá označení těchto souhlásek jako explozivy (ražené souhlásky) nebo implozivy. Plozivy se vyznačují maximální možnou mírou striktury (zúžení).
V evropských jazycích se implozivy nevyskytují, pojem „ploziva“ se proto ve fonetice často nepřesně používá synonymně ve významu „exploziva“.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu plozivní souhláska na Wikimedia Commons
