Neznělá velární frikativa
V tomto článku prozkoumáme všechny aspekty Neznělá velární frikativa, od jeho počátků až po jeho dnešní dopad. Neznělá velární frikativa je téma, které v průběhu let upoutalo pozornost a zájem mnoha lidí a jeho relevance je stále patrná v různých oblastech. V následujících několika řádcích pečlivě prozkoumáme nejdůležitější aspekty Neznělá velární frikativa, jeho vývoj v čase a jeho přítomnost v dnešní společnosti. Kromě toho budeme analyzovat jeho vliv v různých oblastech a nabídneme kompletní a podrobnou vizi Neznělá velární frikativa, která čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti a významu v moderním světě.
 | |
|---|---|
| Číslo IPA | 140 |
| Znak IPA | x |
| Znak SAMPA | x |
| Česká fonetická transkripce | ch |
Neznělá velární frikativa je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem x, číselné označení IPA je 140, ekvivalentním symbolem v SAMPA je x.
Charakteristika
- Způsob artikulace: třená souhláska (frikativa). Vytváří se pomocí úžiny (konstrikce), která se staví do proudu vzduchu, čímž vzniká šum – od toho též označení úžinová souhláska (konstriktiva).
- Místo artikulace: zadopatrová souhláska (velára). Úžina se vytváří mezi hřbetem jazyka a měkkým patrem.
- Znělost: neznělá souhláska – při artikulaci jsou hlasivky v klidu. Znělým protějškem je ɣ.
- Ústní souhláska – vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
- Středová souhláska – vzduch proudí převážně přes střed jazyka spíše než přes jeho boky.
- Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.
V češtině
V češtině se tato hláska zaznamenává spřežkou Ch, ch, která je považována za samostatné písmeno, stojící v abecedě mezi /h/ a /i/.
Znělostní pár v češtině tvoří se znělým glotálním /h/ , ačkoliv se každá hláska tvoří na jiném místě. Například slovo vrh se vyslovuje .
