Pojďme se ponořit do fascinujícího světa Robert Lefkowitz, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, historickému významu nebo vlivu v kulturní sféře, Robert Lefkowitz se stal tématem každodenní konverzace. V průběhu let vyvolal zájem a debatu, což vyvolalo hluboké úvahy a analýzy o jeho významu a důsledcích v našich životech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Robert Lefkowitz a poskytneme novou a obohacující vizi, která nám umožní dále porozumět jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu.
Robert Lefkowitz | |
---|---|
![]() Robert Lefkowitz (7. prosince 2012) | |
Narození | 15. dubna 1943 (81 let) Bronx |
Alma mater | Kolumbijská univerzita The Bronx High School of Science Columbia University College of Physicians and Surgeons Dukeova univerzita |
Povolání | biochemik, lékař, vysokoškolský učitel, chemik a výzkumník |
Zaměstnavatel | Dukeova univerzita |
Ocenění | John J. Abel Award (1978) North Carolina Award for Science (1987) Mezinárodní cena Gairdnerovy nadace (1988) Bristol-Myers Squibb Award for Distinguished Achievement in Cardiovascular Research (1992) Cena Louise a Artura Luciana za kardiovaskulární onemocnění (2000) … více na Wikidatech |
Web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Robert Joseph Lefkowitz (* 15. dubna 1943 Bronx, New York) je americký lékař a biochemik, který společně s Brianem Kobilkou v roce 2012 získal Nobelovu cenu za chemii za výzkum receptorů vázaných na G proteiny.
Robert Lefkowitz vystudoval na Kolumbijské univerzitě nejprve chemii a poté medicínu. Pracoval krátce jako lékař a v roce 1968 nastoupil jako výzkumný pracovník do Národního institutu zdraví v Bethesdě v Marylandu. V letech 1970 až 1973 pracoval v nemocnici v Bostonu, která spolupracuje s Harvardovou univerzitou.
Od roku 1973 učí na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně, kde je od roku 1977 řádným profesorem. V polovině 80. let Lefkowitz se svými kolegy naklonoval nejprve beta-adrenergický receptor a poté osm adrenergických receptorů, na něž se váže noradrenalin a adrenalin. To vedlo k objevu, že všechny G-proteinové receptory mají podobnou molekulovou strukturu.[1]