V dnešním světě se Mario J. Molina stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého vzniku upoutal Mario J. Molina pozornost akademiků, odborníků, profesionálů i široké veřejnosti a vyvolal intenzivní debatu a nekonečné diskuse o jeho důsledcích, aplikacích a důsledcích. Ať už kvůli svému dopadu na technologie, ekonomiku, kulturu nebo politiku, Mario J. Molina je i nadále předmětem studia a analýzy, vzbuzuje rostoucí zájem a přitahuje pozornost různých aktérů a sektorů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Mario J. Molina, jeho výzvy, příležitosti a možné dopady s cílem osvětlit jeho důležitost a přispět k pochopení jeho rozsahu a významu dnes.
Mario J. Molina | |
---|---|
![]() Mario J. Molina (2011) | |
Narození | 19. března 1943 Ciudad de México |
Úmrtí | 7. října 2020 (ve věku 77 let) Ciudad de México |
Alma mater | Mexická národní autonomní univerzita (od 1960) Freiburská univerzita (od 1965) Kalifornská univerzita v Berkeley (1968–1972) |
Pracoviště | Kalifornská univerzita v Irvnie (1973–1980) Jet Propulsion Laboratory (1980–1989) Massachusettský technologický institut (1989–2005) Kalifornská univerzita v San Diegu (od 2005) |
Obory | fyzikální chemie, chemické inženýrství a chemie |
Ocenění | Tyler Prize for Environmental Achievement (1983) NASA Exceptional Scientific Achievement Medal (1989) Max Planck Research Award (1994) Nobelova cena za chemii (1995) Cena Willarda Gibbse (1998) … více na Wikidatech |
Manžel(ka) | Luisa T Molina (1973–2005) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mario José Molina-Pasquel Henríquez (19. března 1943, Mexico City, Mexiko – 7. října 2020[1]) byl mexický chemik, který se podílel na odhalení příčin vzniku ozonové díry. V roce 1995 získal společně s Paulem Crutzenem a Sherwoodem Rowlandem Nobelovu cenu za chemii „za práce na chemii atmosféry, zejména ozónu“.[2] Díky jeho objevům víme proč atmosféra zaniká, avšak neumíme se toho vyvarovat.