Tento článek analyzuje význam Motorový vůz 893 v dnešní společnosti. Motorový vůz 893 je opakujícím se tématem v různých oblastech, od politiky po technologie, včetně vzdělávání a životního prostředí. Je to téma, které v průběhu let vyvolalo debaty, kontroverze a nové objevy. Motorový vůz 893 se ukázal jako zásadní v životě lidí, ovlivňuje jejich rozhodnutí, způsob života a způsob, jak čelit každodenním výzvám. Tento článek prozkoumá, jak se Motorový vůz 893 vyvíjel v průběhu času a jaký dopad měl na společnost. Kromě toho budou prozkoumány budoucí projekce Motorový vůz 893 a jeho možný vliv na každodenní život.
Motorový vůz řady 893 (dříve M 250.0) | |
---|---|
![]() | |
Řada dle Kryšpína (ČSD) | M 250.0 |
Řada dle UIC (ČR/SR) | 893 |
Řada ČD/SŽ | MVTV 3 |
Přezdívka | mandelinka, otévéčko, pantograf, dráťák |
Základní údaje | |
Výrobce | Vagónka Studénka |
Výroba v letech | 1971–1972 |
Počet vyrobených kusů | 30 |
Období provozu | od 1971 |
Hmotnost a rozměry | |
Hmotnost ve službě | 34 300 kg |
Délka přes nárazníky | 18 500 mm |
Rozchod | 1 435 mm |
Parametry pohonu | |
Uspořádání pojezdu | B’ 2’ |
Trvalý výkon | 206 kW |
Maximální povolená rychlost | 80 km/h |
Typ spalovacího motoru | Tatra T 930-4 |
Přenos výkonu | hydrodynamický |
Odkazy | |
![]() | |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Motorové vozy řady 893 patří do skupiny pracovních vozidel na českých kolejích. Byly vyrobeny v letech 1971 a 1972 podnikem Vagónka Studénka pro Československé státní dráhy, které je provozovaly pod označením M 250.0. Od začátku roku 1988 nesly řadu 893. Při rozdělení republiky zůstala většina vozů řady 893 Českým drahám, které je po přeřazení k traťovým mechanismům v roce 1997 přeznačily na MVTV 3, přičemž toto označení nosí doposud.
Vozy řady 893 vychází z osobních motorových vozů řady 820 (M 240.0). Z těchto vozidel byl převzat pojezd a motor. Vozová skříň je posazena na dvou dvounápravových podvozcích, z nichž právě jeden je hnací. Hnací agregát Tatra T 930-4 se společně s hydrodynamickou převodovkou nachází na samostatném rámu pod karoserií mezi podvozky. Kostra vozové skříně je vyrobena z ocelových profilů, bočnice jsou z ocelového plechu a na kostru jsou přinýtovány. Interiér vozidla je rozdělen na dvě stanoviště strojvedoucího, dílnu, šatnu a hygienické zařízení sestávající z WC a umývárny. Na střeše se nacházejí dvě prohlídkové plošiny (menší pro práci se střídavým napětím 25 kV/50 Hz, větší pro stejnosměrné napětí 3 kV), na které lze vstoupit z prohlídkové kabiny, jež se nachází uprostřed vozu a do které se vchází po schodech z dílny. Vozidla jsou rovněž vybavena jedním zkušebním pantografem.
Vývoj nového pracovního vozu dostala studénská vagónka zadáno v roce 1967. První tři vozy byly vyrobeny v roce 1971, zbylých 27 v roce následujícím. Díky této 30kusové dodávce bylo možné zrušit zbylé prvorepublikové prohlídkové vozy a vlečné trolejové věže. Necelá třetina vozů tehdejší řady M 250.0 byla deponována na Slovensku, zbytek v Česku. Od 1. ledna 1988 byly vozy označeny řadou 893. Poslední vozy řady 893 byly na Slovensku vyřazeny v roce 1995, v Česku byly v roce 1997 přeřazeny mezi traťové mechanismy a označeny řadou MVTV 3. Od roku 2008 jsou zbylé provozní vozy v majetku Správy železniční dopravní cesty (do té doby je vlastnily České dráhy).
Vůz MVTV 3-018 (M 250.0018) je v majetku spolku Muzeum Technických Zajímavostí, který působí v Chocni a Čáslavi.[1]