V tomto článku se budeme zabývat Philip Warren Anderson z různých úhlů pohledu, abychom analyzovali jeho důležitost, dopad a relevanci v různých oblastech. Bude zkoumán jeho původ, vývoj a důsledky, stejně jako jeho vztah k dalším relevantním tématům. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se budeme snažit porozumět jeho vlivu na současnou společnost a také jeho možným budoucím důsledkům. Budou také zkoumána možná řešení, doporučení a výzvy spojené s Philip Warren Anderson s cílem poskytnout komplexní vizi a zamyslet se nad jejím významem v naší současné realitě.
Philip Warren Anderson | |
---|---|
![]() | |
Narození | 13. prosince 1923 Indianapolis |
Úmrtí | 29. března 2020 (ve věku 96 let) Princeton |
Místo pohřbení | hřbitov v Princetonu |
Alma mater | Harvardova univerzita University Laboratory High School |
Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik a spisovatel |
Zaměstnavatelé | Univerzita v Cambridgi (1967–1975) Princetonská univerzita (od 1975) Santa Fe Institute Bellovy laboratoře |
Ocenění | Cena Olivera E. Buckleyho (1964) Dannie Heineman Prize (1975) Nobelova cena za fyziku (1977) Guthrie Medal and Prize (1978) zahraniční člen Královské společnosti (1980) … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | ateismus |
Web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Philip Warren Anderson (13. prosince 1923 Indianapolis, Indiana, USA – 29. března 2020[1][2]) byl americký fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku. Zabýval se antiferomagnetismem a vysokoteplotní supravodivostí.
Narodil se v Indianapolis a vyrůstal v Urbaně (Illinois). V roce 1940 vystudoval University Laboratory High School v Urbaně. Poté odešel na Harvardovu univerzitu, kde studoval pod vedením Johna van Vlecka.
Mezi lety 1949 a 1984 pracoval v Bellových laboratořích v New Jersey, kde se zabýval mnoha problémy fyziky kondenzovaného stavu.
V letech 1967 až 1975 byl profesorem teoretické fyziky na Cambridgeské univerzitě. V roce 1977 získal spolu s Nevillem Mottem a Johnem van Vleckem Nobelovu cenu za fyziku „za zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů“. V roce 1984 přestal pracoval v Bellových laboratořích a přednášel fyziku na Princetonské univerzitě.
Byl držitelem 1. danu v čínské deskové hře go. V roce 2006 José Soler pomocí statistické analýzy vědeckých článků prohlásil Andersona za „nejkreativnějšího“ fyzika světa.[3]
„Zabýval se lokalizačními teoriemi, antiferomagnetismem, narušením symetrií, vysokoteplotní supravodivostí a filosofií vědy,“ uvádí popularizátor vědy Jiří Grygar v pořadu Meteor.[4] „V roce 1982 uveřejnil citát ..., jak vlastně pracuje...: Sedím za stolem a myslím na ženský. A při tom mě občas něco dobrého napadne.“
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philip Warren Anderson na anglické Wikipedii.