V dnešním světě je Pelagius II. téma, které nabylo nebývalého významu. Jeho dopad se rozšiřuje do všech oblastí každodenního života, od politiky po populární kulturu, přes technologie a společnost. Postupem času se Pelagius II. stal fenoménem, který nerozlišuje hranice ani bariéry, protože jeho vliv překračuje všechny typy kontextů a realit. V tomto článku do hloubky prozkoumáme mnoho aspektů Pelagius II. a analyzujeme jeho důsledky a důsledky v různých oblastech každodenního života.
Jeho Svatost Pelagius II. | |
---|---|
63. papež | |
![]() Pelagius II. | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 26. listopadu 579 |
Pontifikát skončil | 7. února 590 |
Předchůdce | Benedikt I. |
Nástupce | Řehoř I. Veliký |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Pelagius |
Datum narození | asi 520 |
Místo narození | Řím, Království ostrogótů |
Datum úmrtí | 7. února 590 |
Místo úmrtí | Řím, Byzantská říše |
Místo pohřbení | Bazilika svatého Petra |
Seznam papežů nosících jméno Pelagius![]() ![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pelagius II. (narozen asi roku 520 v Římě, zemřel na mor 7. února 590 v Římě) byl papežem katolické církve od 26. listopadu 579 do 7. února 590. Byl zřejmě gótského původu. K nejpalčivějším problémům jeho pontifikátu patřilo vyrovnání se s Langobardy ohrožujícími Řím a epidemií moru. Za jeho vlády se také zhoršily vztahy mezi západní a východní církví.[1]
O předchozím životě Pelagia II. není známo příliš informací. Byl synem Góta Vinigilda (někdy psán Wunigild) a narodil se v Římě. Zvolen papežem byl 26. listopadu 579 bez císařova potvrzení. Řím byl právě v obležení Langobardů. Byzantinci ani Frankové nebyli příliš ochotni pomoci.[2] Ke sporu s Byzantinci také přispěl fakt, že konstantinopolský patriarcha Jan začal používat titul ekumenický patriarcha, proti čemuž se Pelagius II. postavil (a také zakázal).[3] Liber pontificalis zmiňuje, že řeka Tibera se za Pelagiovy vlády velice rozvodnila a že se papeži podařilo znovu objevit hrob sv. Vavřince.[4] V té době se španělští Vizigóti obrátili na křesťanskou víru.[5]
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Benedikt I. |
579–590 Pelagius II. |
Nástupce: Řehoř I. Veliký |