V dnešním světě je Inocenc I. tématem, které vyvolává zájem a diskusi v různých společenských kruzích. Od svého vzniku upoutá Inocenc I. pozornost výzkumníků, akademiků, názorových vůdců a společnosti obecně. Tento fenomén vzbudil široké spektrum názorů, kritiky a analýz, což dokazuje jeho relevanci a dopad na každodenní životy lidí. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy související s Inocenc I., analyzujeme jeho vliv na různé aspekty moderního života a jeho důsledky pro budoucnost.
Svatý Inocenc I. | |
---|---|
40. papež | |
![]() | |
Církev | římskokatolická |
Pontifikát začal | prosinec 401 |
Pontifikát skončil | 12. března 417 |
Předchůdce | Anastasius I. |
Nástupce | Zosimus |
Osobní údaje | |
Datum narození | ??? |
Místo narození | ??? |
Datum úmrtí | 12. března 417 |
Místo úmrtí | Řím, Itálie |
Svatořečení | |
Svátek | 12. března |
Uctíván církvemi | římskokatolická církev, řeckokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem, pravoslavná církev, anglikánská církev, luteráni |
Seznam papežů nosících jméno Inocenc![]() ![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svatý Inocenc I. (zemřel 12. března 417) byl papež katolické církve od 21. prosince nebo 22. prosince 401 do 12. března 417.
Jak se píše v Liber Pontificalis, byl synem Inocence z Albana; podle jeho současníka Jeronýma byl ale jeho otcem papež Anastasius I. (399–401), po jehož smrti nastoupil hned druhý den do úřadu díky jednomyslné podpoře kléru i laiků (narodil se ještě před vstupem jeho otce mezi duchovenstvo).
Během papežství Inocence I. obléhal Řím vizigótský král Alarich I. (395–410) a nakonec jej roku 410 vyplenil. Papež byl v té době mimo město v Ravenně u císaře Honoria, kterého se pokoušel přimět, aby Alarichovi zaplatil výkupné.
Inocenc I. využil každou příležitost k udržení a rozšíření autority Říma jako konečné instance pro všechny spory. Ve sporu vyhnaného konstantinopolského patriarchy Jana Zlatoústého (397–403) se stavěl důsledně, ač marně, za jeho návrat proti alexandrijskému patriarchovi Theofilovi. Rozhodl o sporu britského mnicha Pelagia, jeho exkomunikací potvrdil rozhodnutí synody provincie Afrika vynesené v Kartágu v roce 416.