Dnes se ponoříme do Šmu'el Josef Agnon, tématu, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. S rostoucí popularitou Šmu'el Josef Agnon vyvolal velký zájem jak odborníků, tak široké veřejnosti. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Šmu'el Josef Agnon, analyzujeme jeho historii, jeho dopady na současnou společnost a možné důsledky pro budoucnost. Doufáme, že prostřednictvím této podrobné analýzy objasníme Šmu'el Josef Agnon a poskytneme našim čtenářům úplnější pochopení tohoto fenoménu/trendu/tématu.
Šmu'el Josef Agnon שמואל יוסף עגנון | |
---|---|
![]() Šmu'el Josef Agnon | |
Rodné jméno | Šmu'el Josef Czaczkes |
Narození | 8. srpna 1887 Bučač, Halič |
Úmrtí | 17. února 1970 (ve věku 82 let) Jeruzalém, Izrael |
Místo pohřbení | židovský hřbitov na Olivové hoře |
Povolání | spisovatel, romanopisec, básník a povídkář |
Ocenění | Nobelova cena za literaturu (1966) |
Manžel(ka) | Esther Agnon |
Děti | Emuna Yaron |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šmu'el Josef Agnon (hebrejsky: שמואל יוסף עגנון, rodným jménem Šmu'el Josef Czaczkes; 8. srpna 1888, Bučač, Halič – 17. února 1970, Jeruzalém) byl izraelský spisovatel původem z Haliče. Ve svém díle čerpal ze starých hebrejských tradic a v roce 1966 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. V hebrejštině je znám pod svým akronymem Šaj Agnon.
Pocházel z ortodoxní haličské rodiny a ve svém dětství byl formován složitými kulturními a jazykovými poměry (doma se hovořilo jidiš, ve škole hebrejsky a od matky se dovídal o německé kultuře. V devatenácti letech (roku 1908) odešel do Palestiny a usídlil se v Jaffě. Zde publikoval svou první hebrejskou povídku „Agunot“ pod pseudonymem Agnon, které roku 1924 přijal jako své příjmení.
Roku 1913 se odstěhoval do Německa, kde se seznámil se svou budoucí ženou Esther Marx (svatba 1920). Usadil se v Berlíně a po svatbě v Bad Homburg vor der Höhe. Tehdy se stal obchodník Salman Schocken jeho mecenášem a vydavatelem ve svém nakladatelství Schocken Books. Agnon také pravidelně publikoval v novinách Haaretz, patřících také Schockenově rodině. V Německu spolupracoval s Martinem Buberem na antologii chasidských povídek.
Roku 1924 mu během požáru shořely mnohé rukopisy a sbírka vzácných knih. Tato traumatická událost se několikrát objevuje i v jeho díle. Téhož roku se stěhuje do Jeruzaléma a kupuje dům poblíž čtvrti Talpijot, kde roku při arabských nepokojích roku 1929 znovu přichází o svou knihovnu.[1]
Po vydání románu Uvedení nevěsty (Hachnasat kala) z roku 1931 se stal přední postavou moderní hebrejské literatury.[2] Jeho literární dílo v sobě spojuje základní aspekty židovství, víru, rodinu a obec. Je hluboce zakořeněno v náboženských a duchovních tradicích chasidismu. Sloh jeho díla je inspirovaný středověkou hebrejskou literaturou a prolíná se v něm reálný svět se světem snovým.
Roku 1966 mu byla spolu s Nelly Sachsovou udělená Nobelova cena za literaturu „za jeho vypravěčské umění s hlubokým vystižením charakterů s motivy ze života židovského lidu“ (citace z odůvodnění Švédské akademie). Při slavnostním předávání ceny byl Agnon švédským králem dotázán na místo svého narození, načež Agnon odpověděl:[3]
„ | V důsledku historické katastrofy – zničení Jeruzaléma římským císařem – jsem se narodil v jednom z měst v diaspoře. Ale vždy jsem se pokládal za dítě Jeruzaléma – za člověka, který se ve skutečnosti narodil v Jeruzalémě. | “ |