Heinrich Böll

Heinrich Böll
Narození	21. prosince 1917 Kolín nad Rýnem
Úmrtí	16. července 1985 (ve věku 67 let) Langenbroich
Místo pohřbení	Alter Friedhof Merten
Povolání	textař, scenárista, překladatel, básník, romanopisec, spisovatel, Nobel Prize winner a veřejná postava
Alma mater	Kolínská univerzita
Témata	krásná literatura, literární tvorba, rozhlasová hra a překlad
Významná díla	Biliár o půl desáté Ztracená čest Kateřiny Blumové Klaunovy názory Der Mann mit den Messern Vlak přijel přesně … více na Wikidatech
Ocenění	Cena Georga Büchnera (1967) Nobelova cena za literaturu (1972) Carl-von-Ossietzky-Medaille (1974) čestné občanství Kolína nad Rýnem (1983) Medaile vděčnosti Evropského centra Solidarity v Gdaňsku (2015) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Annemarie Böll
Děti	René Böll[1] Raimund Böll[1]
Podpis
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Heinrich Böll (21. prosince 1917 Kolín nad Rýnem – 16. července 1985 Kreuzau-Langenbroich) byl německý spisovatel.

Narodil se v Kolíně nad Rýnem do katolické rodiny Viktora Bölla, který měl tesařskou živnost, a jeho druhé manželky Marie Hermann. Byl osmým dítětem a třetím synem svého otce. Po vychození katolické základní školy chodil od roku 1928 na gymnázium. Kvůli hospodářské krizi a související hyperinflaci v Německu otcova živnost zkrachovala a rodina se proto v roce 1930 musela odstěhovat do malého bytu, což Heinrich špatně snášel a považoval to za "vyhnání z dětského ráje".^[2] V roce 1936 si rodina již mohla dovolit přestěhování do většího bytu.

Po maturitě v roce 1937 se pokusil vyučit knihkupcem v Bonnu, studia však po 11 měsících zanechal. Do této doby se datují jeho první literární pokusy. V listopadu 1938 byl povolán na povinnou pracovní službu do Reichsarbeitsdienst, kterou ukončil v březnu 1939. Pak začal v letním semstru studovat studovat germanistiku a klasickou filologii. na Kolínské univerzitě a napsal svůj první román Am Rande der Kirche (ten byl poprvé publikován až po jeho smrti). V září 1939 musel narukovat do Wermachtu, kde sloužil během celé druhé světové války až do roku 1945. Kvůli svému křesťanskému přesvědčení odmítal vraždění a válku, většinu času byl vojenským překladatelem. Koncem války upadl do amerického zajetí, odkud byl propuštěn v září 1945. Během války často používal pervitin, který byl v armádě populární a na kterém byl nějakou dobu po válce závislý.^[3] Během války psal své rodině a přátelům dopisy, které knižně vyšly v roce 2001.

V roce 1942 se oženil s kamarádkou své sestry Metchild, o 7 let staří učitelkou Annemarie Čech. Ta se narodila v roce 1910 v Plzni jako Anna Marie Eltrude Čechová do českoněmecké rodiny, její otec byl Čech a matka pocházela z Porýní.^[4] Oba její rodiče jí však v dětství zemřeli a vyrůstala v rodině své matky v Kolíně nad Rýnem. Svému manželovi o svém českém dětství často vyprávěla, svému manželovi jako první českou knihu věnovala Babičku Boženy Němcové.^[5] Měli spolu 4 syny, Christopha (1945-1945), Raimunda (1947-1982), Reného (* 1948) a Vincenta (*1950).

Po válce se vrátil ke studiu na univerzitě, které však v roce 1947 opustil. Rodina tak byla závislá na učitelském příjmu jeho manželky. Pokračoval v literární tvorbě, která postupně začala získávat ohlas. Od roku 1951 se věnoval pouze literatuře, která ho začala živit.

Hodně cestoval po Evropě, v roce 1961 poprvé navštívil i Československo, kde se mimo jiné v Praze setkal s Eduardem Goldstückerem a v Brně s Ludvíkem Kunderou. Pražské jaro velmi vítal, v československém modelu demokratického socialismu viděl velkou naději jak pro Západ, tak pro Východ. Do roku 1968 byla do češtiny přeložena většina jeho knih, byl i nejčastěji vypůjčovaným poválečným německým autorem ve veřejných knihovnách.^[5]

V Praze dokonce zažil i invazi 21. srpna 1968, když do Prahy přijel o den dříve na pozvání Svazu československých spisovatelů.^[5] Poté v západním Německu mnohokrát ostře vystupoval proti okupaci Československa a snažil se podporovat tamější inteligenci za časů normalizace. Z toho důvodu se v Československu stal více či méně personou non grata, jeho další nová díla se na trhu objevila až koncem 80. let.^[5]

V letech 1971–1974 byl prezidentem Mezinárodního PEN klubu. Roku 1972 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.^[6]

Po tomto spisovateli byla pro jeho životní postoje pojmenována Nadace Heinricha Bölla – Heinrich Böll Stiftung, organizace propojená s německou Stranou zelených (Bündnis 90/Die Grünen).^[7]

Jeho dílo velmi kriticky popisuje tehdejší Německo, účtuje s válkou, militarismem, zbrojením, mentalitou hospodářského zázraku, klerikalismem, pokrytectvím, pokřivenými vztahy mezi lidmi.

• Vlak přijel přesně (Der Zug war pünktlich, 1949, česky ve výběru r. 1959, samostatně r. 1989) – novela, protiválečný protest, zde se zajímá o osudy německých vojáků, příčiny v devastaci německé morálky hledá v předválečné době, netroufá si jít dále až k Versaillskému mírovému systému, čímž toto dílo působí nedotaženě. V tomto díle je patrné ovlivnění americkou předválečnou prózou.
• A anděl mlčel (Der Engel schwieg, vznik cca 1949/1950, vyšlo až z pozůstalosti r. 1992, č. 1993) – jeho za života nevydaná románová prvotina zachycující poválečné Německo, které popisuje na základě vlastních zkušeností.
• Kdes byl, Adame? – (Wo warst du, Adam?, 1951, č. 1961, autor zde ukazuje absurdnost války, hlavní hrdina je zabit na prahu otcovského domu granátem, který je vystřelen po kapitulaci města.
• A neřekl jediné slovo (Und sagte kein einziges Wort, 1953, č. 1958) – román
• Dům bez pána (Haus ohne Hüter, 1954, č. 1961)
• Chléb mladých let (Das Brot der frühen Jahre, 1955, č. výbor 1959)
• Biliár o půl desáté (Billard um halbzehn, 1959, č. 1962) – román, obdoba Buddenbrooků od Thomase Manna, hovoří o třech generacích, kdy nejstarší něco vybudovala, prostřední to zničila a na té nejmladší je, aby se rozhodla, zda bude ničit či budovat. Tím vlastně popisuje tehdejší německou společnost.
• Klaunovy názory (Ansichten eines Clowns, 1963, č. 1966) – výpověď jedince-outsidera kriticky zobrazující poměry v SRN
• Opuštění útvaru (Entfernung von der Truppe, 1964)
• Konec jedné služební cesty (Ende einer Dienstfahrt, 1966, č. 1968) – povídka
• Skupinový snímek s dámou (Gruppenbild mit Dame, 1971, č. 2000)
• Ztracená čest Kateřiny Blumové aneb Jak vzniká násilí a kam může vést (Die verlorene Ehre der Katharina Blum, 1974, č. 1987)
• Ženy před krajinou s řekou (Frauen vor Flußlandschaft, 1985, č. 1994) – román kritizující politiku vlády v Bonnu

• Mnich a loupežníci (rovněž pod názvem Svatý a loupežníci)
• Anita a existenční minimum
• Na čaj k dr. Borsigovi
• Ti beze stopy
• Hodina v rodném městě – natočeno Čs. rozhlasem v roce 1962 a Českým rozhlasem v roce 1993, R: J. Červinka (u obou verzí)
• Bilance (rovněž pod názvem Obláčky jak bílí beránci) – natočeno Českým rozhlasem v roce 1965, R: J. Červinka
• Znamení klepáním
• Koncert pro čtyři hlasy
• Mluvicí zařízení

• Zaminované území (Vermintes Gelände, 1982)
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Böll

• BÖLL, Heinrich, BÖLL, René (ed.). Tank mířil na Kafku. Texty o Pražské jaru. Praha: Academia, 2021. ISBN 978-80-200-3210-2
• HYRŠLOVÁ, Květuše. Böll, Heinrich. In: BOK, Václav et al. Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských. Praha: Odeon, 1987. S. 140–143.
• WAGNEROVÁ, Alena. Heinrich Böll a Čechy. Tvar. 2017-12-14, roč. 2017, čís. 21, s. 16. 

• Seznam německých spisovatelů
• Druhá světová válka v literatuře
• Gruppe 47

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Böll na Wikimedia Commons
• Anglický web HB
• Německý web HB