V tomto článku prozkoumáme téma Václav Pokorný (politik) do hloubky, analyzujeme jeho mnoho aspektů a odhalíme jeho důležitost v různých kontextech. Od jeho vzniku až po jeho význam dnes, projdeme jeho důsledky v různých aspektech každodenního života, vydáme se na cestu objevování a úvah o Václav Pokorný (politik). Prostřednictvím podrobné analýzy, případových studií a odborných posudků přistoupíme k tomuto tématu z různých úhlů, abychom poskytli ucelený a obohacující pohled. Ať už jste odborníkem v oboru nebo úplným nováčkem, tento článek se snaží nabídnout komplexní a přístupnou vizi Václav Pokorný (politik) a zve vás k prozkoumání a zamyšlení nad jeho významem a důsledky v dnešní společnosti.
Václav Pokorný | |
---|---|
Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1948 – 1954 | |
Čs. ministr paliv | |
Ve funkci: 1951 – 1953 | |
Nástupce | Josef Jonáš |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Narození | 12. února 1906 Hostomice ![]() |
Úmrtí | 5. července 1984 (ve věku 78 let) |
Profese | politik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Pokorný (12. února 1906[1] Hostomice[2] – 5. července 1984)[3] byl český a československý, politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a ministr vlády Československa.
Pocházel z rodiny havíře se severočeských Hostomic. Sám pracoval jako horník. Ve věku dvaceti let vstoupil do KSČ. Ve straně působil zpočátku v jejích mládežnických organizacích. Za druhé světové války organizoval komunistický odboj v Praze. Byl pak zatčen a vězněn.[2]
Po válce se vrátil do politického života. V roce 1945 se stal předsedou MNV v rodných Hostomicích. Později se stal předsedou Krajského výboru KSČ v Ústeckém kraji.[2] V roce 1948 se uvádí jako horník, bytem Hostomice.[4]
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ústí nad Labem. V parlamentu zasedal až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1954. Zastával i post ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, kde od září 1951 do září 1953 byl ministrem paliv (do ledna 1953 oficiálně ministr paliv a energetiky).[5] Před nástupcem do ministerské funkce byl generálním ředitelem rudných dolů a naftových závodů.[2]
XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední revizní komise KSČ.[6]