Antonín Krumnikl

V příštím článku se chystáme prozkoumat a analyzovat Antonín Krumnikl do hloubky. Toto téma v posledních letech upoutalo pozornost akademiků a odborníků a vyvolalo debatu, která pokračuje dodnes. Od svých počátků až po svůj význam v moderní společnosti byl Antonín Krumnikl předmětem studií a výzkumu, které vrhly světlo na jeho mnohostranné aspekty a jeho důsledky v různých oblastech. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme různé pohledy na toto téma a jeho dopad na každodenní život. Kromě toho se ponoříme do málo známých aspektů a nejnovějších zpráv souvisejících s Antonín Krumnikl s cílem poskytnout čtenáři kompletní a aktualizovanou vizi této fascinující záležitosti.

Antonín Krumnikl
Ministr paliv a energetiky ČSSR
Ve funkci:
říjen 1988 – prosinec 1989
PředchůdceVlastimil Ehrenberger
NástupceFrantišek Pinc
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození11. února 1941 (84 let)
Plzeň
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Alma materVŠ báňská Ostrava
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Antonín Krumnikl (* 11. února 1941 Plzeň) byl český a československý politik KSČ, na konci normalizace ministr paliv a energetiky Československé socialistické republiky.

Biografie

Pocházel z rodiny hutního inženýra. Členem KSČ se stal roku 1959. Vystudoval střední školu a pracoval jako horník na Dole Hlubina. Zde se později stal vedoucím těžebního úseku, vedoucím pole a zástupcem vedoucího závodu. Dálkově absolvoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. V roce 1972 byl jmenován ředitelem Dolu Antonín Zápotocký a investičním a výrobním ředitelem generálního ředitelství Ostravsko-karvinských dolů, kde později byl ředitelem pro techniku. Zasedal v Ústředním výboru SSM. Bylo mu uděleno Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu.[1]

V říjnu 1988 se stal ministrem paliv a energetiky v československé vládě Ladislava Adamce.[1] Na tomto postu setrval i po sametové revoluci pod pověřeným vedením Mariána Čalfy. V první vládě Mariána Čalfy (vláda národního porozumění) již nebyl.[2]

Později působil jako podnikatel a manažer společnosti Kovohutě Břidličná. Byl obžalován z trestného činu zneužívání informací v obchodním styku, ale roku 2008 ho soud osvobodil.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Životopisy nových členů vlád. Rudé právo. Říjen 1988, roč. 69., čís. 242, s. 3. Dostupné online. 
  2. ↑ Vláda Ladislava Adamce (12.10.1988-10.12.1989) . vlada.cz . Dostupné online. 
  3. ↑ Komunistický ministr Krumnikl byl zproštěn obžaloby . moravskoslezsky.denik.cz . Dostupné online. 

Externí odkazy

Vláda Ladislava Adamce
Ministerský předseda

Ladislav Adamec (jmenován 12. října 1988, KSČ) • Marián Čalfa (pověřen řízením vlády 7. prosince 1989,² KSČ)

Členové v den jmenování vlády
12. října 1988

Pavol Hrivnák (první místopředseda vlády,¹ Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj,² KSČ) • František Pitra (místopředseda vlády, KSČ) • Ivan Knotek (místopředseda vlády,¹ KSČ) • Matej Lúčan (místopředseda vlády,¹ KSČ)  Karel Juliš (místopředseda vlády,² KSČ) • Jaromír Obzina (místopředseda vlády,² KSČ) • Bohumil Urban (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Jaromír Johanes (Ministr zahraničí, KSČ) • František Kincl (ministr vnitra, KSČ)² • Milán Václavík (ministr národní obrany,² KSČ) • Jan Stejskal (ministr financí, KSČ) • František Podlena (ministr dopravy a spojů, KSČ) • Miloslav Boďa (ministr práce a sociálních věcí,² KSČ) • Karel Juliš (ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky,¹ KSČ) • Antonín Krumnikl (ministr paliv a energetiky, KSČ) • Jan Štěrba (ministr zahraničního obchodu,² KSČ) • Jaromír Algayer (ministr zemědělství a výživy, KSČ) • Jaromír Žák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,¹ KSČ) • František Ondřich (Předseda Výboru lidové kontroly ČSSR,² KSČ) • Marián Čalfa (ministr bez portfeje,² KSČ)

Členové jmenovaní později
19. června 1989¹

Zdeněk Horčík (místopředseda vlády,² KSČ) • Pavol Hrivnák (místopředseda vlády, KSČ) • Ladislav Vodrážka (místopředseda vlády, ministr hutnictví, strojírenství a elektrotechniky, KSČ) • Jaromír Žák (Předseda Státní plánovací komise, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr bez portfeje, Ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu,² KSČ)

3. prosince 1989²

Josef Hromádka (místopředseda vlády, nestraník) • František Pinc (ministr vnitra, KSČ) • Miroslav Vacek (ministr národní obrany, KSČ) • Alfréd Šebek (ministr práce a sociálních věcí, KSČ) • Andrej Barčák mladší (ministr zahraničního obchodu, KSČ) • Ladislav Dvořák (ministr pověřený řízením Federálního cenového úřadu, ČSS) • Květoslava Kořínková (Předsedkyně Výboru lidové kontroly ČSSR, nestraník) • Karel Juliš (Předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, KSČ) • František Reichel (ministr bez portfeje, ČSL) • Viliam Roth (ministr bez portfeje, nestraník)

¹ 19. června 1989 došlo k první obměně vlády.
² 3. prosince 1989 došlo v důsledku sametové revoluce k obměně vlády. Vedením obměněné vlády byl 7. prosince 1989 pověřen Marián Čalfa.
Ministři paliv a energetiky Československa
Ministři paliv a energetiky poválečného Československa (1951–1965)
Federální ministři paliv a energetiky Československa (1971–1990)