V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Jozef Púčik. Od svých počátků až po své dnešní aplikace hraje Jozef Púčik důležitou roli v různých oblastech každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy se ponoříme do různých aspektů, díky nimž je Jozef Púčik relevantním tématem hodným prozkoumání. Od jeho přínosů po jeho výzvy se budeme zabývat různými pohledy na Jozef Púčik a nabídneme komplexní pohled, který čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti v současném světě. Připojte se k nám na této vzrušující prohlídce Jozef Púčik a objevte vše, co toto téma nabízí.
| Jozef Púčik | |
|---|---|
| Poslanec Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1954 – 1960 | |
| Poslanec Národního shromáždění ČSSR | |
| Ve funkci: 1960 – 1964 | |
| Ministr chemického průmyslu | |
| Ve funkci: 1951 – 1951 | |
| Nástupce | Otakar Šimůnek |
| ministr - předs. Stát. plánovacího úřadu | |
| Ve funkci: 1951 – 1954 | |
| Předchůdce | Jaromír Dolanský |
| Nástupce | Otakar Šimůnek |
| Ministr chemického průmyslu | |
| Ve funkci: 1954 – 1965 | |
| Předchůdce | Otakar Šimůnek |
| Nástupce | Václav Valeš |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSS (KSČ) |
| Narození | 1912 |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jozef Púčik (1912 – ???[1]) byl slovenský a československý politik Komunistické strany Slovenska, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR a ministr vlád Československa.
Ve volbách roku 1954 byl zvolen za KSS do Národního shromáždění ve volebním obvodu Banská Bystrica. Mandát obhájil ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Západoslovenský kraj). V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1964.[2][3][4]
V letech 1946–1956 se uvádí jako člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[5] Zastával i vládní posty. Ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého byl v roce 1951 a znovu v roce 1954 ministrem chemického průmyslu. Mezitím v letech 1951–1954 působil jako ministr a předseda Státního plánovacího úřadu. Funkci ministra chemického průmyslu pak zastával i v následující druhé vládě Viliama Širokého, třetí vládě Viliama Širokého a vládě Jozefa Lenárta až do roku 1965.[6]
Během pražského jara v roce 1968 se angažoval v reformním proudu KSČ. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl evidován jako „exponent pravice“. Je tehdy uváděn jako velvyslanec ČSSR v Budapešti.[7][8]