Soběslav Sejk

Soběslav Sejk
Soběslav Sejk v úloze Morphyho
Narození	9. října 1922 Praha
Úmrtí	19. dubna 2004 (ve věku 81 let) Praha
Místo pohřbení	Hřbitov Malvazinky
Alma mater	Pražská konzervatoř
Partner(ka)	Marcella Sedláčková
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Soběslav Sejk (9. října 1922 Praha – 19. dubna 2004 Praha) byl český herec.

Soběslav Sejk od dětství hrával ochotnické mládežnické divadlo. Během studia na gymnáziu se rozhodl, že bude profesionálním hudebníkem, a proto přestoupil na pražskou konzervatoř. Na počátku nacistické okupace působil jako elév v pražském Národním divadle. Poté vystřídal několik menších scén a zájezdových divadel – např. Intimní divadlo (1942–1945). Po skončení 2. světové války spoluzakládal činoherní soubor v Teplickém divadle, ale velice brzy se vrátil zpět do Prahy, kde krátce působil v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, pak přešel přes působení v Divadle S. K. Neumanna (1948 až 1950) do Státního divadla v Brně (1950–1953). Od roku 1953^[1] až do roku 1990, kdy odešel do důchodu, byl členem souboru činohry Národního divadla v Praze. Podle portálu PrahaIN.cz byl dlouholetým spolupracovníkem StB, který donášel na herce Národního divadla.^[2]

Jako herec s velmi dobrou dikcí a výbornou jevištní řečí na divadle často hrál charakterní a oduševnělé postavy. Svoje hlasové dispozice dobře uplatňoval v rozhlase, televizi a v dabingu. Jeho hlasem mluvili např. Michel Galabru, Jean Gabin, Peter Ustinov, Spencer Tracy i Walter Matthau.^[3]

V roce 1972 získal ocenění Zasloužilý člen ND. V roce 1993 dostal cenu Senior Prix od Nadace Život umělce. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1995 Cenu Františka Filipovského.

V 90. letech 20. století daboval postavu Thaddeus Plotz v animovaném seriálu Animáci.^[4]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 1962 Lev Nikolajevič Tolstojː Plody vzdělanosti, Československý rozhlas, roleː Petriščev, připravilː Sergej Machonin, režie: Jiří Roll.
• 2002 Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže (Minetti. Ein Portrait des Künstlers als alter Mann). 1977, Český rozhlas, úprava a režie Josef Henke, překlad: Josef Balvín, osoby a obsazení: Minetti (Otomar Krejča), Dáma (Antonie Hegerlíková), dívka (Anna Suchánková), Hotelový vrátný (Soběslav Sejk), Hotelový sluha (Miroslav Masopust), Muž se psí maskou (Jiří Klem), lilipután + maškara + harmonika (Petr Šplíchal), Opilec + maškara (Josef Plechatý), starý kulhající muž (Josef Henke), Maškara + dívčin přítel (Viktor Dvořák), Maškary (Dana Verzichová, David Švehlík, Aleš Pospíšil, Jaroslav Slánský, Jana Stryková, Vladimír Senič a Jiří Litoš) a hlášení (Světlana Lavičková)^[5]

• Hadrián z Římsů – Soběbor – 1951
• Strakonický dudák – Alamír – 1951
• Lidé bděte! – Fučík – 1951
• Rozbitý džbán – Ruprecht – 1952
• Boleslav I. – titulní role – 1953

• Loupežník – Myslivec 1954
• Podzimní zahrada – Leo – 1957
• Půlnoční mše – Palo – 1959
• Irkutská historie – Denis – 1960
• Zápas s andělem – Karas – 1961
• Cokoli chcete – Říhal – 1963
• Novokřtěnci – Kardinál – 1968
• Na pravici boha otce – Peralta – 1970
• Othello – Benátský dóže – 1972
• Paličova dcera – Podleský – 1973
• Zkrocení zlé ženy – Vincenzio – 1973
• Námluvy Pelopovy – Jolos – 1974
• Smír Tantalúv – Jolos – 1975
• Lucerna – Vrchní – 1976 a 1983
• Noc pastýřů – 1983
• Jegor Buličov a jiní – Dostigajev – 1987
• Tartuffe – Pan Loyal – 1988
• Dantonova smrt – Herman – 1989

• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 255
• František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 75, 141
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 178, 290, 340, ISBN 978-80-200-1502-0
• Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 130, 188, 220, 227, 298, 365, 466.
• Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 64–66.
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 434–5
• Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 634–636.
• Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 128, 299, ISBN 80-207-0485-X
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 214, ISBN 80-85625-19-9

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Soběslav Sejk na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Soběslav Sejk
• Soběslav Sejk v databázi Archivu Národního divadla
• Soběslav Sejk v archivu Národního divadla Brno
• Soběslav Sejk ve Filmovém přehledu
• Soběslav Sejk v Česko-Slovenské filmové databázi
• Soběslav Sejk ve Filmové databázi
• Soběslav Sejk na Kinoboxu
• Soběslav Sejk v Internet Movie Database (anglicky)
• Soběslav Sejk na Dabingforum.cz
• Soběslav Sejk v Encyklopedii dějin města Brna
• Nekrolog na Novinky.cz

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.