Josef Henke

V dnešním článku budeme hovořit o Josef Henke, tématu, které v poslední době ve společnosti nepochybně vyvolalo zájem a debatu. Josef Henke je problém, který ovlivňuje různé oblasti každodenního života, od politiky po kulturu, včetně ekonomiky a lidských vztahů. Během tohoto čtení do hloubky prozkoumáme různé aspekty, které se točí kolem Josef Henke, analyzujeme jeho důsledky a důsledky v různých kontextech. Josef Henke je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným, takže je nezbytné jej pochopit z různých úhlů pohledu, abychom měli širší a obohacující pohled.

Josef Henke
Narození12. ledna 1933
Mladá Boleslav,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí19. března 2006 (ve věku 73 let)
Praha,
ČeskoČesko Česko
VzděláníAkademie múzických umění v Praze
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Povolánírežisér, scenárista, autor loutkových her, rozhlasový autor a učitel
Oceněnímedaile Za zásluhy mzz II. stupeň v oblasti kultury 2004
ChoťAnna
RodičeJosef, Anna
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Henke (12. ledna 1933, Mladá Boleslav – 19. března 2006, Praha) byl český režisér, scenárista, autor rozhlasových her. Narodil se v rodině ředitele zdravotního ústavu (Josef Henke, 1904–1980), matka Anna zemřela, když mu byly tři roky.

Studium

Po maturitě na Raisově reálném gymnáziu v Jičíně v roce 1951 začal studovat režii na DAMU, absolvoval v roce 1955.

Zaměstnání

Již za dob studií spolupracoval s rozhlasem, televizí i divadlem. V roce 1955 se stává režisérem v divadle D 34, v letech 1958–1960 v Československém rozhlasu. Krátce se vrátil do divadla E. F. Buriana. Od roku 1962 režie v Brně a do roku 1971 Československý rozhlas Praha. V roce 1971 byl z politických důvodů propuštěn a měl zákaz činnost v rozhlasu i televizi. Pracoval ve Východočeském divadle, v mosteckém divadle a divadle S + H. V roce 1990 se vrací zpět do rozhlasu a stal se šéfrežisérem Československého rozhlasu Praha, krátce šéfredaktorem Českého rozhlasu 3, stanice Vltava (1994–1995).

TV inscenace (výběr)

  • 1969 – Stenotypisté
  • 1969 – Karel a Anna
  • 1970 – Manon Lescaut
  • 1972 – Jak Anče s komtesou k modrému z nebe přišly
  • 1982 – Lidský hlas
  • 1992 – Vítr na konci srpna
  • 1992 – Vida, jak ten den hezky začíná
  • 1992 – Růžový květ
  • 1994 – Narcisový dům
  • 1999 – Žena v kleci

Rozhlasová režie (výběr)

Další umělecká činnost

V roce 1968 založil družstvo Ariston, které bylo zrušeno v roce 1971 po natočení desky Kde končí svět na památku Jana Palacha. Patřil k zakladatelům pražské Violy a Lyry Pragensis, spolupracoval se souborem Chorea Bohemica – pořady Pražské vigilie (1980) a Loď bláznů (1983). Je autorem pořadu "Setkání na schodech" v Národním muzeu. V roce 1963 vydal knihu Síla slova. Zahrál si ve filmech Stříbrný vítr (1954) a Král Šumavy (1959). V roce 1980 režíroval film Zrození času.

Ocenění

  • 1968 – hlavní cena za režii v celostátní soutěži k výročí republiky
  • 1994 – výroční cena Nadace literárního fondu
  • 1996 – hlavní cena Prix Bohemia
  • 1999 – hlavní cena Prix Bohemia za režii
  • 2004 – medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2004)
  • cena Litfondu
  • cena Českého rozhlasu za celoživotní vynikající přínos rozhlasové tvorbě

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Hra je uváděna také pod názvem Hrdina západu

Reference

  1. ↑ Hrdina zapadákova (1961) na stránkách Panáček v říši mluveného slova
  2. ↑ Proces Ezry Pounda k nedožitým 90. narozeninám Otomara Krejči na stránkách Českého rozhlasu
  3. ↑ Oldřich Daněk: Vzpomínka na Hamleta. S Martou Vančurovou a Josefem Vinklářem. Vltava . Český rozhlas, 2019-10-26 . Dostupné online. 
  4. ↑ Vítězslav Nezval: Manon Lescaut Archivováno 25. 8. 2015 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu
  5. ↑ Tvůrčí skupina Drama a literatura. Thomas Bernhard: Minetti. Portrét umělce jako starého muže . Český rozhlas, 2017-02-11 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-11. 
  6. ↑ Oldřich Daněk: Rudolfinská noc Archivováno 21. 2. 2014 na Wayback Machine. na stránkách Českého rozhlasu

Literatura

Externí odkazy