Rudolf Hrušínský

Rudolf Hrušínský
Rudolf Hrušínský v Národním divadle v roce 1988Rudolf Hrušínský v Národním divadle v roce 1988
Narození17. října 1920
Nová Včelnice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí13. dubna 1994 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
DětiRudolf Hrušínský a Jan Hrušínský
RodičeRudolf Hrušínský nejstarší
Hermína Červíčková
PříbuzníOndřej Červíček (pradědeček)
Václav Červíček (dědeček)
Anna Budínská-Červíčková (babička)
Miluše Šplechtová (snacha)
Rudolf Hrušínský nejmladší (vnuk)
David Hrušínský (vnuk)
Martin Hrušínský (vnuk)
Kristýna Hrušínská (vnučka)
PodpisRudolf Hrušínský – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rudolf Hrušínský v roce 1941 Rodný dům Rudolfa Hrušínského v Nové Včelnici Chata rodiny Hrušínských v Plané nad Lužnicí, kterou má rodina ve vlastnictví od roku 1945

Rudolf Hrušínský starší (17. října 1920 Nový Etynk – 13. dubna 1994 Praha) byl český divadelní a filmový herec. Kromě toho působil jako divadelní a filmový režisér, je rovněž autorem jedné detektivní divadelní hry První případ z roku 1944, počátkem 90. let krátce zasedal jako poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Život

Jde o potomka významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Matka Hermína Červíčková (1901–1989), otec Rudolf Hrušínský (nej)starší (1897– 1956), vlastním jménem Rudolf Böhm. Narodil se v jihočeském Novém Etynku (dnes Nová Včelnice) doslova za jevištěm po představení Taneček panny Márinky. Cestoval s kočovnou společností své babičky Anny Budínské-Červíčkové. Už v dětství hrál několik rolí v divadle. Později se rodina usadila v Praze v rodinné vile v ulici Nad Nuslemi.

Studoval na gymnáziu, ale pro časté absence kvůli divadelní činnosti byl vyloučen. Uvažoval o různých povoláních (např. právník), ale nakonec se stal hercem. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala holešovická Uranie (1935) a Burianovo Déčko. V té době začal vystupovat v prvních filmech, do svých 25 let hrál v 17 filmech. V období 1940–1943, 1945–1948 a znovu pak v letech 1949–1950 působil v Divadle na Vinohradech, v letech 1950–1960 v Městských divadlech pražských. Od roku 1960 byl v angažmá v Národním divadle v Praze. Roku 1965 obdržel titul zasloužilého umělce.

Už od konce 30. let se objevoval také ve filmu, postupně se stal úspěšným a vyhledávaným filmovým hercem schopným skvěle ztvárnit nejrůznější charaktery. Mezi jeho erbovní role patří Josef Švejk v dvoudílném cyklu Karla Steklého, démonický pan Kopfrkingl v Herzově Spalovači mrtvol, nezkrotný bacilonosič Prepsl v Pozor, vizita! nebo stoický doktor Skružný v komedii Vesničko má, středisková.

V roce 1968 byl mezi prvními padesáti signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, byl několik let bez práce a měl zakázanou činnost. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o významné zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Tehdejší režim se mstil nejen Hrušínskému, ale také oběma jeho synům. Starší Rudolf nemohl po absolvování DAMU nikde najít angažmá a mladší Jan nesměl hrát ve filmu ani v divadle. Tato situace vedla k nedostatku financí v rodině a měla vliv i na Hrušínského zdraví.

Do filmu jej vrátil František Vláčil úlitbou režimu, kdy s ním natočil (velmi odlišně od místy poněkud naivně působící předlohy Doktor Meluzin) podle románu Bohumila Říhy snímek Dým bramborové natě.

„ Předtím jsem seděl celých šest let doma a užíral se. Byl to strašný nátlak na psychiku. Prodělal jsem čtyři infarkty a zhoršila se mi cukrovka. Nevěřil jsem, že se mi podaří v životě zažít ještě něco pozitivního. “

Hrušínský se rolí doktora Meluzina vrátil po letech, kdy byl z filmování odstaven, k práci, kterou miloval. Poslední film, který natočil před zákazem, byl Oáza. Po natočení snímku Dým bramborové natě se začal opět objevovat ve filmech. Následující rok si zahrál v komedii Adéla ještě nevečeřela nebo v krimi Sázka na třináctku a rok na to se objevil v komedii Kulový blesk.

V roce 1977 podepsal Antichartu (seznam signatářů byl zveřejněn v deníku Rudé právo). Byla to daň za to, aby mohl zase plnohodnotně pracovat. Roku 1988 byl za své zásluhy oceněn titulem národního umělce.

Po převratu v roce 1989 se krátce zapojil do politiky. Po volbách roku 1990 zasedl do Sněmovny lidu za Občanské fórum (volební obvod Středočeský kraj). Po rozkladu Občanského fóra v roce 1991 působil v parlamentním klubu NOF (Nezávislí poslanci Občanského fóra). Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Podle svého syna neměl původně o aktivní politickou kariéru zájem a na kandidátku Občanského fóra nastoupil s tím, aby byl zařazen na její zadní pozici. Jenže ve volbách získal tak velké množství preferenčních hlasů, že po zvolení poslancem nechtěl rezignovat na mandát, a tak ve Federálním shromáždění strávil celé volební období. Jak uvádí jeho syn, z parlamentu odcházel po dvou letech zklamán aktivní politikou.

Oženil se v prosinci 1945, v roce 1946 se narodil syn Rudolf mladší a roce 1955 Jan, oba se také stali známými herci. Herectví se věnuje i jeho vnučka (Janova dcera) Kristýna Hrušínská a po nějakou dobu i vnuk Rudolf Hrušínský nejmladší.

Pamětní deska Rudolfa Hrušínského na domě čp. 44 v ulici B. Smetany v Nové Včelnici

Vzdáleným příbuzenstvem Rudolfa Hrušínského je také herecký rod Petra Kostky. Oba rody mají společného předka, kterým byl herec Hynek Mušek.

Jako herecký režisér věděl přesně, co si může ke svému kolegovi dovolit. Dovedl se vcítit do jeho postavení a představit si, jak by mu bylo na našem místě. Snad právě proto s ním byla báječná spolupráce. Já měl herecké režiséry moc rád.

Lubomír Lipský

Ocenění

Filmy, výběr

Hrob na Olšanských hřbitovech

Televize

Dokumenty

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013
  3. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192
  4. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  5. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 168
  6. ↑ Dým bramborové natě: Film, který vrátil Hrušínského z pekla zpátky na výsluní. Lifee.cz . 2020-06-09 . Dostupné online. 
  7. ↑ KROPÁČKOVÁ, Lída. Dým bramborové natě: Rudolf Hrušínský si zkusil roli venkovského doktora ještě před kochajícím se doktorem ze známé komedie. KINOTIP2.cz . 2022-09-03 . Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  9. ↑ Šťastný muž pod vlakem . lidovky.cz . Dostupné online. 
  10. ↑ Rudolf Hrušínský . fdb.cz . Dostupné online. 
  11. ↑ Tajemství rodu, genealogický pořad České televize (recenze), ToSiPiš.cz, 21. 4. 2013.
  12. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 64, ISBN 80-7243-121-8

Literatura

Externí odkazy

Portály: Lidé | Film | Politika | Televize | Umění