Dnes je Posvátná geometrie i nadále tématem velkého významu a zájmu společnosti. S rozvojem technologií a globalizací se Posvátná geometrie stává stále častějším tématem diskuzí v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Jeho dopad a rozsah pokrývají široké spektrum aspektů každodenního života, což z něj činí téma neustálého studia a úvah. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Posvátná geometrie s cílem lépe porozumět jeho vlivu dnes a jeho projekci do budoucna.
Posvátná geometrie je nauka vycházející z klasické geometrie, ve které se dává filozofický význam některým tělesům a obrazcům, podobně jako např. numerologie dává vyšší významy číslům. Vyskytuje se v mnoha kulturách napříč historií a její metody můžeme nalézt v plánování a stavbách různých chrámů, mešit, kostelů, oltářů, posvátných studen nebo třeba návsí a také v duchovním umění. Má podobné historické základy jako numerologie, protože ve starověku se geometrie a aritmetika spojovaly v jeden celek a aritmetické zákonitosti byly vyznávány jen pokud měly oporu v geometrii. V dnešní době se posvátná geometrie dostává do populární kultury, hlavně díky hnutí New Age.
Posvátnou geometrii dnes najdeme také jako součást mandal – tzv. mandaly dle posvátné geometrie můžeme vytvořit pouze za pomoci kružítka. Stejně velké kružnice, které mají na svém obvodu středy dalších stejně velkých kružnic tvoří semeno, květ i strom života a jsou samy o sobě mandalou.[1] Ve vzniklé "síti" můžeme najít řadu obrazců, symbolů a zákonitostí, kterých využívá i moderní architektura. Semeno života je takto např. symbolem nejvyšší budovy světa Burdž Chalífy.
Pro některé je zakladatelem posvátné geometrie starověký filozof Platón, protože vybral 5 pravidelných mnohostěnů se shodnými stěnami, tzv. platónská tělesa a ke každému přiřadil po jednom živlu. Ještě do dob Johannese Keplera (16.–17. století) mezi vědci přetrvávala víra v geometrickou podstatu světa. Z novověku můžeme zmínit např. Dr. Roberta Moona, amerického fyzika, chemika a technika zapleteného do projektu Manhattan, který se zasloužil o objevy v jaderné fyzice. Vytvořil tzv. Moonův model atomu, ve kterém vyvozuje prostorové rozložení částic v atomu a periodicitu prvků na základě Platónských těles.
Mezi vyznavači posvátné geometrie se často mluví o několika geometrických útvarech, vyznačujících se vysokou symetrií, přičemž všechny ze sebe navzájem vyplývají. [2] Od nejjednoduššího lze vyjmenovat:
Zastánci posvátné geometrie zdůrazňují, že v každé životní formě lze nalézt jednoduché geometrické vztahy, které jen dokazují geometrickou povahu vesmíru. Například včely vytvářejí plástve tak, že jejich buňky mají tvar pravidelných šestistěnů, schránky loděnek tvoří logaritmické spirály, růst rostlin dodržuje Lindenmayerův systém, sněhové vločky jsou formou fraktálu a lze nalézt mnoho dalších příkladů.[3]