V dnešním světě se Kodex vyšehradský stalo tématem velkého zájmu a významu. Význam Kodex vyšehradský se stal zřejmým v mnoha aspektech každodenního života, od jeho dopadu na zdraví a pohodu lidí až po jeho vliv na společnost a ekonomiku. S rozvojem technologií a globalizací se Kodex vyšehradský v moderním světě stává stále důležitějším. V tomto článku do hloubky prozkoumáme roli Kodex vyšehradský a analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a nabídneme kompletní a aktualizovaný pohled na toto téma, které je dnes velmi důležité.
Vyšehradský kodex | |
---|---|
Národní knihovna České republiky v Praze (XIV A 13) | |
![]() Inicála se sv. Václavem | |
Typ | evangelistář |
Doba vzniku | cca 1070–1086 |
Místo vzniku | Praha Vyšehrad (část Prahy) |
Jazyk | latina |
Objednavatel | Vratislav II. ? |
Psací látka | pergamen |
Rozsah | 108 fol. |
Formát | 41,5 × 32 cm |
Bývalý majitel | Vyšehrad, Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze |
Kodex vyšehradský (či Korunovační evangelistář) je luxusní, bohatě iluminovaný románský evangelistář, který pravděpodobně vznikl v době korunovace Vratislava II. na prvního českého krále a byl mu během této události dne 15. června 1086 snad i předán. Jedná se o kodex o rozměrech 415 × 340 mm, který obsahuje 108 pergamenových listů (55 dvojlistů, které jsou zhotoveny z 55 telecích kůží).[1] Název „Vyšehradský“ asi nese proto, že byl od svého vzniku či o něco později uchováván na Vyšehradě. Kodex je součástí skupiny Vyšehradského kodexu.[2]
Na 26 stranách jsou vyobrazeni evangelisté, rodina Kristova, čtyři předobrazy ze Starého zákona a další výjevy.
Cena kodexu se odhaduje na 1 miliardu korun.[3][4][5] Od roku 2005 je národní kulturní památkou.
O tom, kde kodex vznikl a kdo byl jeho dárcem, panuje mezi odborníky diskuze, většinou se ale shodují, že byl vyroben v prostředí blízkém bavorské klášterní škole, resp. řezenské výtvarné tradici. Předpokládá se, že vzhledem k této skutečnosti mohl být dárcem některý z domácích benediktinských klášterů, které s bavorskými kláštery udržovaly styky. Vzhledem k tomu, že po korunovaci byly obdarovány kláštery v Ostrově (získal ornáty) a v Břevnově (získal celu v Opatovicích), lze jako o dárcích nejpravděpodobněji uvažovat o těchto dvou klášterech.
Kodex byl do 17. století uchováván v metropolitní knihovně sv. Víta. Asi v roce 1619 byl odvezen do Dlouhé Vsi, aby byl uchráněn před kalvíny. Poté (okolo roku 1728) přešel do držení knihovny pražského Arcibiskupského semináře. Od druhé poloviny 18. století je uložen v Klementinu.[1] Během druhé světové války byl uložen na Karlštejně.[3] Nyní se nachází v Národní knihovně v Praze pod signaturou XIV A 13.
Kodex byl vystavován koncem 50. let 20. století v Paříži. A v Klementinu v listopadu 1969 v rámci výstavy Z dějin české literatury.[1] Zatím naposledy byl vystaven od 31. ledna do 1. února 2015 v Zrcadlové kapli pražského Klementina.[6]