Anežka Merhautová

V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Anežka Merhautová, ponoříme se do jeho důležitosti dnes a jeho relevance v čase. Od jeho počátků až po jeho dopad na současnou společnost budeme analyzovat mnoho aspektů Anežka Merhautová a jeho vliv v různých oblastech, jako je kultura, ekonomika, politika a každodenní život. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme, jak se Anežka Merhautová vyvinul a přizpůsobil změnám moderního světa a jak je i dnes předmětem zájmu a debat. Prostřednictvím podrobné a kritické analýzy se tento článek snaží osvětlit mnoho aspektů Anežka Merhautová a jeho důsledky pro současnost a budoucnost.

PhDr. Anežka Merhautová, DrSc.
Narození29. prosince 1919
Hranice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí22. července 2015 (ve věku 95 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníhistorička umění a publicistka
Alma materUniverzita Karlova
Tématadějiny malířství
Manžel(ka)Demeter Livora 1. manžel
Josef Merhaut 2. manžel
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Dr. Anežka Merhautová na oslavě svých 90. narozenin v Lannově vile (2010)
Dr. Anežka Merhautová s profesory Kuthanem, Homolkou a Sommerem v Lannově vile (2010)

Anežka Merhautová - Livorová (29. prosince 1919 Hranice – 22. července 2015 Praha) byla česká historička umění, přední badatelka v oboru dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění v českých zemích od konce 9. do poloviny 13. století.

Život

Po maturitě na reálném gymnáziu v Hranicích (1938) absolvovala Masarykovu státní školu zdravotní a sociální v Praze (1938–1941). Za války byla zaměstnána v České kardiografické společnosti. V letech 1945–1949 studovala dějiny umění (prof. Antonín Matějček, Jan Květ, Josef Cibulka, Oldřich J. Blažíček, Vojtěch Volavka, Václav Mencl) a klasickou archeologii (prof. Růžena Vacková, Jindřich Čadík) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V té době pracovala jako pomocná vědecká síla v Lehnerově knihovně (1945–1949) a v grafické sbírce Národní galerie, Textilní tvorbě a Státním památkovém ústavu (1949–1952). Studium zakončila obhajobou rigorózní práce roku 1949.[1] Roku 1959 obhájila kandidátskou disertaci[2] a roku 1970 získala titul DrSc.

Po založení Ústavu teorie a dějin umění Akademie věd České republiky (1952) zde působila jako vědecký pracovník, v letech 1953–1956 jako vedoucí oddělení středověku.

Zabývala se románskou architekturou v Čechách,[3][4] raně gotickou nástěnnou malbou[5], knižní iluminací[6] a liturgickým náčiním[7] a relikviáři.[8]

Rodina

Byla dvakrát vdaná a vychovala tři děti. Její první manžel Demeter Livora (* 1914) byl sochař a pedagog, druhý manžel Josef Merhaut (1917–2004) byl vědec, specialista v oboru elektroakustiky.

Ceny a vyznamenání

  • 1983 Cena nakladatelství Odeon
  • 1984 Národní cena ČSR
  • 2000 Medaile F. Palackého za zásluhy ve společenských vědách.

Publikace

  • spoluautorka – Z. Wirth (ed.), Románské umění Čech, Praha 1957
  • spoluautorka – J. Pešina (ed.), Gotická nástěnná malba v českých zemích I, Praha 1958
  • Einfache mitteleuropäische Rundkirchen: (ihr Ursprung, Zweck und ihre Bedeutung), in: Rozpravy Československé akademie věd, Řada společenských věd, roč. 80, 1970, sešit 7, 80 s. https://www.academia.edu/31566815/
  • Raně středověká architektura v Čechách. Praha : Academia, 1971. 383 s.
  • Bazilika sv. Jiří na pražském Hradě. Praha : Odeon, 1972. 71 s.
  • Romanische Kunst in Polen, der Tschechoslowakei, Ungarn, Rumänien, Jugoslavien, Prag 1974
  • Románské umění v Čechách a na Moravě, Praha : Odeon, 1983. 362 s. 01-507-84. (spoluautor Dušan Třeštík).
  • Ideové proudy v českém umění 12. století. Praha : Academia, 1985. 119 s. (spoluautor Dušan Třeštík).
  • Skromné umění. Ostrovská zdobená terakota. Praha : Academia, 1988.
  • Katedrála sv.Víta v Praze. Praha : Academia, 1994. 284 s. ISBN 80-200-0189-1 (Editorka publikace).
  • Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Praha : Set out, 2000. 135 s. ISBN 80-86277-09-7. (spoluautoři Barbara Krzemieńska, Dušan Třeštík).
  • Kodex Vyšehradský. Korunovační evangelistář prvního českého krále. Praha : Academia, 2006. 218 s. ISBN 80-200-1354-7. (spoluautor Pavel Spunar).

Odkazy

Reference

  1. ↑ A. Merhautová, Románské portály v Čechách, 1949
  2. ↑ A Merhautová, Architektura severozápadních Čech kolem roku 1200. K otázce prolínání cizích podnětů a domácích tradic, 1959
  3. ↑ Merhautová A, Kostel sv. Petra a Pavla v Řeporyjích, Ochrana památek 27, 1952, s. 44–45
  4. ↑ A. Merhautová, Kostel sv. Jakuba ve Svatém Jakubu u Kutné Hory, Umění 2, 1954, s. 228–236
  5. ↑ A. Merhautová, A short survey of Mural Painting 1300–1350, in: Gothic Mural painting in Bohemia and Moravia 1300–1378, London 1964, p. 25–40
  6. ↑ A. Merhautová, Poznámky k titulnímu obrazu Horologia olomouckého, Umění 24, 1986, s. 29–34
  7. ↑ A. Merhautová, Noha tzv. Milánského svícnu, Umění 39, 1991, s. 490–502
  8. ↑ A. Merhautová, Relikviář sv. Mikuláše, Umění 38, 1990, s. 281–290

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 914-916, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • k jubileu Anežky Merhautové; in: Tisíc let kláštera na Ostrově (999-1999), Vladimír Brych- Dana Stehlíková (eds.), Praha 2002

Externí odkazy