Dnes chceme mluvit o Knihovna pražské metropolitní kapituly, tématu, které v posledních letech získalo velkou relevanci. Knihovna pražské metropolitní kapituly je téma, které je předmětem debat, výzkumu a analýz v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně kultury a společnosti obecně. Knihovna pražské metropolitní kapituly vyvolal protichůdné názory, vyvolal kontroverzi, byl zdrojem diskuse a vzbudil zájem mnoha lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Knihovna pražské metropolitní kapituly, ponoříme se do jeho důležitosti, jeho důsledků a jeho vlivu v dnešním světě. Knihovna pražské metropolitní kapituly je bezpochyby téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží, aby se mu věnovali hluboce a promyšleně.
Knihovna pražské metropolitní kapituly | |
---|---|
![]() | |
Poloha | |
Adresa | Hradčanské náměstí 10, Praha, ![]() |
Ulice | Hradčanské náměstí |
Souřadnice | 50°5′24,72″ s. š., 14°23′44,99″ v. d. |
Další informace | |
Web | Oficiální web |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Knihovna pražské metropolitní kapituly (KPMK, v některých citacích jen KK, tedy kapitulní knihovna s dodatkem, že jde o pražskou) je knihovna, která vznikla činností Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a odkazy českých králů, zejména Karla IV. Již v roce 1354 měla knihovna 186 svazků.
V současnosti je knihovna spravována jako historický knižní fond, je rozdělena do čtyř celků a uložena na čtyřech místech.
Nejcennější část rukopisů, starých tisků a část hudebnin čítá asi 20 000 položek. Není přímo ve správě kapituly, ale od roku 1957 (a od restituce v roce 1991 dočasně) je spravuje Archiv Pražského hradu.[1]
Ačkoliv jde o fond mimořádné historické hodnoty, nejsou téměř žádné z rukopisů digitalizovány. Bádání ve fondu je ztíženo také zákazem pořizování jakýchkoliv fotografií (byť pro studijní učely) bez písemného souhlasu kapituly, za nějž jsou účtovány poplatky.[2]
Ostatní fondy knihovny jsou v přímé správě kapituly a čítají rovněž kolem 20 000 položek. Jsou uloženy na třech místech:
Tyto fondy procházejí od roku 2020 novou katalogizací a badatelům nejsou přístupné.
Počtem a významem iluminovaných středověkých rukopisů, prvotisků a starých tisků patří mezi nejvýznamnější knihovny v České republice. Základem sbírky byly rukopisy. Již roku 1387 bylo v inventáři zapsáno 269 rukopisných knih. Byly to texty liturgické, biblické, církevně právní a kázání. Mezi dárce ve 14.- 16. století patřili především, kapitulní kanovníci, například Hilarius Litoměřický nebo Václav z Krumlova. Jiné byly získány z klášterů, na počátku 17. století 93 kodexů knihovně odkázal Jiří Barthold Pontanus z Breitenberka.
Roku 1713 oddělil rukopisy od tisků kapitulní kaplan Jan Tomáš Vojtěch Berghauer. Kanovník Emanuel Arnošt z Valdštejna rukopisy uspořádal podle dosud platných signatur a sestavil jejich první katalog. Knihy nejsou vystaveny ani běžně přístupné, pro výstavní účely byla z některých zhotovena faksimile.
Katalog prvotisků má 1139 titulů v 677 svazcích. Kanovník Antonín Frind je roku 1874 vyčlenil do samostatného oddělení. Patří sem 10 knih z odkazu Hanuše z Kolovrat, Jana Hertembergera z Lokte nebo Jiřího Bartholda Pontana[5].