Jan Berwid-Buquoy

Jan Berwid-Buquoy
Rodné jménoJan Kopecký
Narození26. března 1946 (78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel
Politická příslušnostObčanská demokratická strana
Rodiče
  • Jan Kopecký otec
  • Věra Marie Bervidová matka
Příbuzní
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Berwid-Buquoy (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je český a německý politolog a autor literatury faktu. Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), sídlícím na zámku v Táboře-Měšicích. Do roku 1975 používal jméno Kopecký.

Dětství

Dětství do svých deseti let trávil převážně v Rozkoši u Kutné Hory u svého dědečka, Adolfa Bervidy. V nedalekém Miletíně chodil do místní jednotřídky. Po komunistickém převratu se musel totiž Adolf vystěhovat se svou sudetoněmeckou manželkou (rozenou Grimmovou) z Prahy, coby „nežádoucí reakcionář“, a ani malý Jan nesměl v Praze chodit do školy.

Důvodem byla emigrace Adolfova bratra, leteckého odborníka Ing. Jana Bervidy, do USA. Teprve po odsouzení stalinismu v roce 1956 se desetiletý Jan vrátil do Prahy, a nastoupil do páté třídy na Starém Městě v Masné ulici 13.

Povinnou školní docházku ukončil roku 1960. Již v té době za podpory třídního učitele, Jiřího Zahradníčka, psal samizdatové rodokapsy. Za tisk a rozšiřování brakové literatury byli i s třídním učitelem posléze zatčeni a předvedeni na okrsek VB. Protože nešlo o politickou literaturu, aféra skončila pouze nadáváním a výhrůžkami. Jednalo se o tři sešity: „V ráji bubinčáků“, „Když se rozplynul kouř“ a „Volání prérie“.

Mládí

Protože nebyl přijat na lesní průmyslovku, začal se roku 1960 učit v podniku Lucerna-Barrandov kuchařem.

V té době se stal volným spolupracovníkem satirického časopisu Dikobraz a pod vedením redaktora Dr. Eduarda Littmana napsal řadu aforismů, anekdot a mikropovídek. V roce 1961 byl vyznamenán vedením Dikobrazu jako nejmladší spolupracovník časopisu (bylo mu teprve 14 let) od jeho založení v roce 1945.

V roce 1963 získal „čestné uznání“ od náměstka Ministerstva vnitřního obchodu jako 2. nejlepší učeň kuchař v Praze.

V té době se stal současně korespondentem zahraničního vysílání československého rozhlasu (pod vedením Dr. Jarmily Pippichové). Jeho „Pražské mikroreportáže“ jsou překládány a vysílány ve francouzštině a italštině. V letech 1963–1968 napsal celkem 22 mikroreportáží.

V letech 1963–1966 studoval večerně na Střední škole pro pracující v Praze – Libni, kde byl jeho třídním učitelem a vzorem básník Zdeněk Janík. V roce 1966 odmaturoval. V letech 1966–1968 studoval práva na Karlově univerzitě v Praze.

V roce 1967 byl několik týdnů v Severním Irsku. Po návratu do ČSSR předložil redakci časopisu „Mladá fronta“ 60 stránek reportáží pod názvem Severoirské zápisky. Rukopis byl zkonfiskován a zakázán. Hlavním důvodem bylo, že autor označil republikánskou ilegální armádu IRA za zločineckou organizaci (nikoli za „revoluční pokrokovou sílu“, jak bylo tehdy v ČSSR zvykem), která u širokých vrstev obyvatelstva Severního Irska nemá takřka žádnou podporu. Dále tvrdil, že tzv. Irští revolucionáři byli pouze nezodpovědní dobrodruzi, kteří odtržením Irska od Velké Británie a vytvořením Irské republiky uvrhli obyvatelstvo do nepředstavitelné bídy a zastavili pokrok v této zemi na několik desítek let. Taková tvrzení byla v tehdejší ČSSR nepřípustná.

V emigraci

Po srpnu 1968 (konec pražského jara, okupace silami Varšavské smlouvy) emigroval do Vídně. V říjnu téhož roku začal se studiem sociologie a ekonomie na Univerzitě ve Vídni. Současně se stal volným spolupracovníkem vysílače Svobodná Evropa (RFE), pobočka Vídeň, pod vedením redaktora Tibora Zlochy. Mimo jiné přispíval i do emigrantského týdeníku Vídeňské svobodné listy pod vedením šéfredaktora Josefa Jonáše. Z vyplacených honorářů si financoval studium a pobyt ve Vídni.

Roku 1970 odjel ke svým příbuzným do Západního Berlína, kde studoval na Berlínské Svobodné univerzitě (německy Freie Universität Berlin) politické vědy. V roce 1973 napsal svoji diplomovou práci „Die Aufgabe der Arbeiterschaft in den Krisen des kommunistischen Systems in der DDR 1953 und Polen 1956“ (Úloha dělnictva v krizích komunistických systémů – NDR 1953 a Polsko 1956). Poté práci obhájil a získal akademický titul „Diplom-Politologe“ (Dipl-Pol.), obdoba českého magistr.

V letech 1970–1975 byl volným spolupracovníkem a překladatelem západoberlínského amerického vysílače Radio In American Sector (RIAS), ale v roce 1975, pro neshody ve vyplácení výše honorářů, odešel do západoberlínského vysílače SFB (Radio Svobodný Berlín) a pod vedením redaktora Erharda Jacoba se stal volným dopisovatelem redakce Ost-West-Journal. V SFB zůstal až do března roku 1990, kdy byla redakce po pádu Berlínské zdi rozpuštěna. Erhard Jacob odešel do penze a Jan Berwid-Buquoy se stal docentem politických věd. Přednášel externě na univerzitách a vysokých školách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Lucembursku. Hostoval také krátce i v Londýně, Paříži, Praze a Bratislavě.

Návrat do vlasti

Zámeček Měšice v Táboře

V roce 1997 získal za 1 Kč barokní zámek Tábor-Měšice. Zámek byl ve velmi zuboženém stavu. Vložil 10 milionů korun do základní rekonstrukce a v roce 2000 založil s osmi dalšími lidmi Český Institut Mezinárodního Setkání (ČIMS). Institut spolupracuje s Nadací Konrada Adenauera (Konrad-Adenauer-Stiftung) v Praze a Berlíně, s Nadací Ludwiga Erharda v Bonnu a Evropským parlamentem v Bruselu.

Politické působení

Původně byl členem ODS, z níž byl ale dle svých slov vyloučen roku 2008 kvůli své kritice Václava Klause a jeho znovuzvolení. Svoji původní stranu kritizoval s tím, že podle něho není konzervativní, ale maloměšťácká. Následně poté vstoupil do KDU-ČSL, za niž měl původně kandidovat v roce 2010 do Senátu. Za tuto stranu také neúspěšně kandidoval v letech 2010 a 2014 do zastupitelstva města Tábor.

Literární díla (výběr)

Jan Berwid-Buquoy se zabývá výhradně literaturou faktu a doposud publikoval převážně v němčině. Názvy německých děl jsou v závorkách uváděny v češtině:

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=519834
  2. ↑ PAVLÍK, Václav. Vždy snil o svobodě a bojuje za ni i dnes: vizionář a nadšenec Jan Berwid–Buquoy. Náš region. 2019-03-26. 
  3. ↑ http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-berwid-buquoy.php?itemid=2587
  4. ↑ http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/c/50905/Muze-KDUCSL-nahradit-rozpadavajici-se-ODS.html
  5. ↑ http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Slechtic-ktereho-vyhodili-z-ODS-Na-zamku-ma-pamatky-na-Heydricha-215499
  6. ↑ Archivovaná kopie. www.volby.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. 
  7. ↑ http://www.volby.cz/pls/kv2014/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=2&xnumnuts=3107&xobec=552046&xstat=0&xvyber=0

Literatura

Externí odkazy

Portály: Česko | Lidé | Literatura | Politika