Hugo Kálnoky

V moderním světě je Hugo Kálnoky stále důležitější. Ať už na osobní, profesní, politické nebo kulturní úrovni, Hugo Kálnoky nabyl na důležitosti, kterou nelze přehlédnout. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty související s Hugo Kálnoky, od jeho dopadu na náš každodenní život až po jeho vliv na společnost jako celek. Budeme analyzovat výzvy a příležitosti, které Hugo Kálnoky představuje, stejně jako možná řešení a strategie, jak je řešit. S multidisciplinárním přístupem se tento článek snaží nabídnout komplexní vizi Hugo Kálnoky a její roli v současném světě.

Hugo hrabě Kálnoky
Portrét ze sbírek zámku v Letovicích
Portrét ze sbírek zámku v Letovicích
Dědičný člen rakouské Panské sněmovny
Ve funkci:
1909 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. tajný rada
Ve funkci:
1908 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
C. k. komoří
Ve funkci:
1875 – 1918
PanovníkFrantišek Josef I., Karel I.
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Doba služby1863–1897
Hodnostnadporučík (1866), rytmistr (1876), major (1885), podplukovník (1888), plukovník (1891), čestná hodnost generálmajora (1897)
Bitvy/válkyPrusko-rakouská válka
Narození2. června 1844
Letovice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí23. května 1928 (ve věku 83 let)
Letovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choť
  • I. (1887) Marie Gabriela Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (1858–1889)
  • II. (1892) Marie z Herbersteinu (1857–1943)
RodičeGustav Josef Kálnoky (1799–1884) a Isabela ze Schrattenbachu (1809–1875)
DětiAlexander (1888–1965)
Felix (1889–1928)
Hugo (1900–1955)
Příbuzníbratr: Gustav Kálnoky (1832–1898)
tchán: Alexandr Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871)
tchyně: Alexandrina Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906)
Profesevojenský velitel, politik, velkostatkář a voják
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Leopold hrabě Kálnoky z Kőröspataku (německy Hugo Leopold Arthur Gustav Graf Kálnoky von Kőröspatak; 2. června 1844 Letovice – 23. května 1928 Letovice)[1] byl příslušník moravské větve šlechtického rodu Kálnokyů z Kőröspataku. Velkou část svého života strávil v armádě a vynikl jako jezdec. Po třech starších sourozencích zdědil velkostatky na Moravě (Letovice, Brodek u Prostějova) a v Uhrách (Číčov). Jeho starší bratr Gustav Kálnoky byl dlouholetým rakousko-uherským ministrem zahraničí.

Životopis

Zámek Letovice, hlavní sídlo rodu Kálnokyů

Narodil se na zámku v Letovicích jako jedenáctý ze čtrnácti dětí hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875). Hugovým kmotrem byl kníže Hugo Karel Salm-Reifferscheidt.

Po dětství stráveném na zámku v Letovicích studoval na jezuitské koleji ve Vídni a v roce 1863 vstoupil do armády. Za prusko-rakouské války byl již nadporučíkem (1866), poté nadále postupoval v hodnostech (rytmistr 1876, major 1885, podplukovník 1888, plukovník 1891), mezitím několik let působil jako pedagog na vojenské jezdecké škole, od roku 1875 byl též c. k. komořím.

Při odchodu mimo aktivní službu byl povýšen do čestné hodnosti generálmajora (1897). Po starších bratrech Alexandrovi a Gustavovi zdědil statky na Moravě (Brodek 1898, Letovice 1905), k nimž připojil ještě dědictví v Uhrách po sestře Marii Adéle, ovdovělé Valdštejnové (Číčov). V roce 1908 byl jmenován c. k. tajným radou[2] a v roce 1909 se stal dědičným členem panské sněmovny. Po odchodu do výslužby střídal pobyty na zámku v Letovicích a ve Vídni, kde rodina vlastnila dům na Maxingstraße. Po zániku monarchie se trvale usadil v Letovicích, kde také zemřel.[2]

Rodina

Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil 23. října 1887 ve Vídni s hraběnkou Marií Gabrielou Mensdorff-Pouilly-Dietrichstein (29. 1. 1858 Vídeň – 17. 7. 1889 Krakov), dcerou bývalého rakouského ministra zahraničí knížete Alexandra z Dietrichstein-Mensdorff-Pouilly (1813–1871) a jeho manželky Alexandriny Marie z Dietrichstein-Proskau-Leslie (1824–1906).[1][3] Marie Gabriela zemřela krátce po porodu druhorozeného syna Felixe (1889–1928).

Podruhé se Hugo oženil v roce 1892 s hraběnkou Marií Herbersteinovou (1857–1943), která byla zároveň sestřenicí jeho první manželky. Obě Hugovy manželky byly nositelkami Řádu hvězdového kříže.[4] Z obou manželství pocházelo osm dětí, pokračovateli rodu byli synové Alexandr (1888–1965) a Hugo (1900–1955).

Děti

  • 1. Alexandr (Šándor) (17. 8. 1888 Stockerau – 21. 2. 1965 Vídeň)
  • 2. Felix Gustav (11. 7. 1889 Krakov – 9. 1. 1928 Letovice)
  • 3. Gustav (4. 11. 1892 Olomouc – 6.10. 1979)
    • ⚭ (1929) hraběnka Konstanze z Blanckensteinu (6. 4. 1898 Opatija – 24. 2. 1980 Melk)
  • 4. Terezia Marie (14. 11. 1893 Olomouc – 8. 10. 1969 Vídeň)
  • 5. Alžběta Gabriela (16. 8. 1895 Olomouc – 6. 11. 1975 Vídeň)
  • 6. Marie Františka (31. 8. 1896 Pörtschach am Wörther See, Korutany – 13. 4. 1981 Washington)
  • 7. Ludmila (4. 1. 1898 Vídeň – 19. 3. 1982 Štýrský Hradec)
  • 8. Hugo Josef (11. 5. 1900 Vídeň – 24. 6. 1955 Washington)
    • ⚭ (1934) Ingeborg Luisa von Breitenbuch (27. 1. 1909 – 1. 7. 1997 St.Louis), rozvedli se v roce 1953

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. : Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 267. 
  2. ↑ a b STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021.
  3. ↑ ŠVAŘÍČKOVÁ-SLABÁKOVÁ, Radmila: Rodinné strategie šlechty. Mensdorffové-Pouilly v 19. století; Praha, 2007; s. 253, 279 ISBN 978-80-7203-859-6
  4. ↑ Rodina Kálnokyů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1897, Gotha, 1897; s. 517 dostupné online

Literatura

  • STEINER, Petr: Šlechtická každodennost na příkladu Huga Kálnokyho (1844–1928) (diplomová práce), Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2021; 103 s. dostupné online
  • STEINER, Petr: Hrabě Hugo Kálnoky de Köröspatak (1844–1928). Život a osudy šlechtice na konci 19. století. Časopis Matice moravské Roč. 141, č. 1 (2022), s. 77–105.

Externí odkazy