Gustav Kálnoky | |
---|---|
Gustav Kálnoky, r. 1898 | |
Ministr zahraničí Rakousko-Uherska | |
Ve funkci: 20. listopadu 1881 – 15. května 1895 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Benjámin Kállay (pověřený) |
Nástupce | Agenor Gołuchowski |
Rakousko-uherský velvyslanec v Rusku | |
Ve funkci: 26. ledna 1880 – 20. listopadu 1881 | |
Předchůdce | Ferdinand Langenau |
Nástupce | Anton Wolkenstein-Trostburg |
Rakousko-uherský vyslanec v Dánsku | |
Ve funkci: 6. února 1874 – 27. prosince 1879 | |
Předchůdce | Ludvík Paar |
Nástupce | Karl Franckenstein |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 24. března 1897 – 13. února 1898 | |
Panovník | František Josef I. |
Rodné jméno | Gustav Sigmund Graf Kálnoky von Kőröspatak |
Narození | 28. prosince 1832 Letovice Rakouské císařství Rakouské císařství |
Úmrtí | 13. února 1898 (ve věku 65 let) Brodek u Prostějova Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko |
Rodiče | Gustav Kálnoky z Kőröspataku (1799–1884) a Isabela ze Schrattenbachu (1809–1875) |
Příbuzní | Hugo Leopold Kálnoky z Kőröspataku, Béla Kálnoky z Kőröspataku, Alexandr Kálnoky z Kőröspataku a Adéla Kálnokyová z Köröspataku (sourozenci) |
Profese | politik, diplomat a voják |
Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna (1887) Řád Serafínů Řád sv. Ondřeje rytíř velkokříže Řádu sv. Štěpána Uherského |
Commons | Gusztáv Kálnoky Kőröspataki |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gustav Zikmund Albrecht hrabě Kálnoky z Kőröspataku (německy Gustav Sigmund Albrecht Graf Kálnoky von Kőröspatak; 28. prosince 1832 Letovice – 13. února 1898 Brodek u Prostějova) byl rakousko-uherský šlechtic z rodu Kálnokyů, diplomat a politik. Po krátké službě v armádě působil jako diplomat, byl vyslancem v Dánsku (1874–1879) a velvyslancem v Rusku (1880–1881). V letech 1881–1895 zastával úřad ministra zahraničí Rakouska-Uherska.
Pocházel z rodiny sedmihradské šlechty Kálnokyů, která se později rozdělila na sedmihradskou a moravskou linii. Náležel do moravské větve, jež sídlila na panství v Letovicích. Narodil se na zámku v Letovicích jako třetí syn hraběte Gustava Josefa Kálnokyho (1799–1884) a jeho manželky Isabely, rozené hraběnky Schrattenbachové (1809–1875). Po ukončení studií nastoupil Gustav Kálnoky k 2. husarskému regimentu. Z aktivní služby vystoupil roku 1854 v hodnosti nadporučíka a působil pak v diplomatických službách. Nejprve byl činný atašé na rakouském vyslanectví v Mnichově, od roku 1857 v Berlíně a od roku 1860 byl legačním radou v Londýně, kde setrval po deset let. Následně působil na diplomatickém postu v Římě. Roku 1874 se stal rakousko-uherským vyslancem v Kodani a roku 1880 byl jmenován velvyslancem u ruského dvora v Petrohradě.
Od 20. listopadu 1881 do 15. května 1895 zastával post ministra zahraničí Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání) a z titulu této funkce byl i formálním ministerským předsedou Rakouska-Uherska. Historik Otto Urban ovšem uvádí, že na rozdíl od Gyuly Andrássyho, který měl coby ministr v 70. letech 19. století i faktický zásadní vliv na politiku monarchie, byl Gustav Kálnoky stejně jako předešlý ministr Heinrich Karl von Haymerle převážně aktivní jen jako šéf diplomacie a do vnitřních otázek státu zejména v 80. letech 19. století nezasahoval. Pokračoval v politice Heinricha Karla von Haymerleho udržení aliance Německa, Rakouska-Uherska a Ruska (spolek tří císařů). Dařilo se mu rovněž udržovat status quo na Balkáně ve formě nezávislosti tamních menších států a posiloval vztahy s nově vzniklými státy (Rumunsko, Bulharsko a Srbsko. Roku 1882 byl také utvořen trojspolek Německa, Rakouska-Uherska a Itálie, čímž získala podunajská monarchie výrazné mezinárodněpolitické ukotvení. Ve funkci ministra skončil poté, co se dostal do konfliktu s uherským předsedou vlády Dezső Bánffym ohledně papežského nuncia Antonia Agliardiho.
Po demisi se Kálnoky stáhl do ústraní na svůj zámek v Brodku u Prostějova. Také po svém odchodu z ministerstva zahraničí se nadále zajímal o politické dění v Rakousku-Uhersku a Evropě. Své poslední dny strávil na zámku v Brodku u Prostějova, kde 13. února 1898 náhle zemřel. Následně byl 17. února 1898 pohřben do rodinné hrobky pod klášterním kostelem Milosrdných bratří v Letovicích.
V roce 1862 byl jmenován c. k. komořím a jako velvyslanec v Rusku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence (1880). I když od roku 1854 prakticky nesloužil v armádě, jako vysoce postavený diplomat později z kurtoazních důvodů postupoval v hodnostech. V roce 1879 byl povýšen na generálmajora, jako ministr zahraničí obdržel hodnost polního podmaršála (1884) a nakonec k datu 1. listopadu 1891 dosáhl hodnosti generála jezdectva. V roce 1887 obdržel prestižní Řád zlatého rouna,, byl také čestným rytířem Maltézského řádu. Vzhledem k dlouholeté diplomatické službě obdržel také řadu vyznamenání v zahraničí.
Gustav Kálnoky pocházel z početné rodiny, měl celkem třináct sourozenců, z nichž několik zemřelo v dětství. Starší bratr Alexandr (1830–1906) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generálmajora, především se ale věnoval správě rodového majetku na Moravě (Letovice). Další z bratrů Béla (1839–1880) se uplatnil v politice, byl poslancem říšské rady a moravského zemského sněmu. Matkou Isabellou Schrattenbachovou byl po její smrti společně s svým bratrem ustanoven univerzálním dědicem jejího majetku (Brodek u Prostějova). Nejmladším ze sourozenců byl Hugo (1844–1928), který také sloužil v armádě, vynikl jako jezdecký důstojník a nakonec dosáhl hodnosti generálmajora. Po úmrtí všech starších bezdětných bratrů nakonec převzal správu rodového majetku na Moravě, po sestře Marii Adéle, provdané Valdštejnové navíc v roce 1905 získal i majetek v Uhrách (Číčov).