Karin Kneisslová

Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.

Karin Kneisslová
Karin Kneisslová (16. ledna 2018)
Stranická příslušnost
Členství	nestranička
Narození	18. ledna 1965 (60 let) Vídeň
Alma mater	Vídeňská univerzita Georgetownská univerzita Hebrejská univerzita v Jeruzalémě University of Jordan
Profese	politička, novinářka, diplomatka a publicistka
Webová stránka	www.kkneissl.com
Commons	Karin Kneissl
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karin Meilinger-Kneisslová (roz. Karin Kneissl, * 18. ledna 1965 Vídeň) je bývalá rakouská diplomatka, novinářka a politička, která v první vládě Sebastiana Kurze od prosince 2017 do června 2019 zastávala funkci ministryně zahraničí Rakouska díky nominaci pravicově populistické FPO. Známa je zejména svými pozitivním vazbami na ruský režim Vladimíra Putina, který byl hostem na její svatbě. Od června 2021 do května 2022 byla členkou dozorčí rady v ruské ropné společnosti Rosněfť. V roce 2023 se přestěhoval do Ruska,^[1], kde ji byl na státní univerzitě v Petrohradě zřízen institut GORKI (Geopolitical Observatory for Russia's Key Issues), který Kneisselová řídí.^[2]

Část svého dětství strávila v jordánském hlavním městě Ammánu, kde její otec pracoval jako pilot pro krále Husajna I. a podílel se na rozvoji národní letecké společnosti Royal Jordanian.^[3] Studovala práva a arabistiku na Vídeňské univerzitě^[3] a v mladosti působila v mezinárodních organizacích Amnesty International a Greenpeace.^[4]

V roce 1990 nastoupila na rakouské ministerstvo zahraničí; nejdříve působila na různých domácích úřednických pozicích, od roku 1998 pak na zahraničních pobočkách v Paříži a Madridu. Na podzim roku 1998 odešla z diplomatických služeb a začala pracovat jako novinářka na volné noze – vytvářela politické analýzy pro televizi ORF a spolupracovala s německojazyčnými a anglickojazyčnými médii, včetně listů Die Presse a Neue Zürcher Zeitung.^[3]

Přednášela na Vídeňské univerzitě a dalších rakouských i zahraničních vysokých školách. Politicky je nezávislá, názorově se přiklání ke kritice Evropské unie, podpoře nezávislosti Katalánska a ostré kritice evropské migrační vlny po roce 2015, včetně kritiky přístupu prezidenta Alexandra Van der Bellena a německé kancléřky Angely Merkelové; některé její výroky na téma migrace vzbudily značné kontroverze. Kneisslová mluví několika jazyky a je považována za expertku na Střední východ.^[3]

Velmi blízký osobní vztah má k Libanonu.^[4] Od roku 1998 žila na farmě v Seibersdorfu poblíž Vídně.^[3] Značnou mediální pozornost vzbudila její svatba s osobní účastí ruského prezidenta Vladimira Putina v srpnu 2018.^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karin Kneisslová na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Ministři zahraničí Rakouska
Habsburská monarchie	Jan Kryštof z Bartensteina (1727–1753) • Antonín Corfitz z Ulfeldu (1742–1753) • Václav Antonín z Kounic-Rietbergu (1753–1792) • Jan Filip Cobenzl (1792–1793) • Johann Amadeus Thugut (1793–1800) • Ferdinand z Trauttmansdorffu (1800–1801) • Jan Ludvík Cobenzl (1801–1804)
Rakouské císařství	Jan Ludvík Cobenzl (1804–1805) • Jan Filip Stadion (1805–1809) • Klemens Václav Metternich (1809–1848) • Karl Ludwig Ficquelmont (1848) • Johann von Wessenberg (1848) • Felix ze Schwarzenbergu (1848–1852) • Karl Ferdinand Buol-Schauenstein (1852–1859) • Johann Rechberg-Rothenlöwen (1859–1864) • Alexandr Mensdorff-Pouilly (1864–1866) • Friedrich von Beust (1866–1867)
Rakousko-Uhersko	Friedrich von Beust (1867–1871) • Gyula Andrássy st. (1871–1879) • Heinrich Karl von Haymerle (1879–1881) • Benjámin Kállay (1881) • Gustav Kálnoky (1881–1895) • Agenor Gołuchowski ml. (1895–1906) • Alois Lexa von Aehrenthal (1906–1912) • Leopold Berchtold (1912–1915) • István Burián (1915–1916) • Ottokar Czernin (1916–1918) • István Burián (1918) • Gyula Andrássy ml. (1918) • Ludwig von Flotow (1918)
První Rakouská republika a Rakouský stát	Victor Adler (1918) • Otto Bauer (1918–1919) • Karl Renner (1919–1920) • Michael Mayr (1920–1921) • Johann Schober (1921–1922) • Walter Breisky (1922) • Leopold Hennet (1922) • Alfred Grünberger (1922–1924) • Heinrich Mataja (1924–1926) • Rudolf Ramek (1926) • Ignaz Seipel (1926–1929) • Ernst Streeruwitz (1929) • Johann Schober (1929–1930) • Ignaz Seipel (1930) • Johann Schober (1930–1932) • Karl Buresch (1932) • Engelbert Dollfuß (1932–1934) • Stephan Tauschitz (1934) • Egon Berger-Waldenegg (1934–1936) • Kurt Schuschnigg (1936) • Guido Schmidt (1936–1938) • Wilhelm Wolf (1938)
Druhá Rakouská republika	Karl Gruber (1945–1953) • Leopold Figl (1953–1959) • Bruno Kreisky (1959–1966) • Lujo Tončić-Sorinj (1966–1968) • Kurt Waldheim (1968–1970) • Rudolf Kirchschläger (1970–1974) • Erich Bielka (1974–1976) • Willibald Pahr (1976–1983) • Erwin Lanc (1983–1984) • Leopold Gratz (1984–1986) • Peter Jankowitsch (1986–1987) • Alois Mock (1987–1995) • Wolfgang Schüssel (1995–2000) • Benita Ferrerová-Waldnerová (2000–2004) • Ursula Plassniková (2004–2008) • Michael Spindelegger (2008–2013) • Sebastian Kurz (2013–2017) • Karin Kneisslová (2017–2019) • Alexander Schallenberg (2019–2021) • Michael Linhart (2021) • Alexander Schallenberg (od 2021)