Dalmatština
Dnes s vámi chci mluvit o Dalmatština, tématu, které v posledních letech vyvolalo velký zájem. Dalmatština je myšlenka, která v dnešní společnosti nabývá na významu a vyvolává debaty a úvahy v různých oblastech. Od svého vzniku Dalmatština přitahoval pozornost odborníků i obyčejných lidí a generoval nekonečné názory a postoje k této záležitosti. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Dalmatština a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty našeho každodenního života. Dalmatština je bezpochyby koncept, který nenechává nikoho lhostejným, a je důležité pochopit jeho důsledky, abychom se mohli účastnit diskusí, které se kolem něj točí.
| Dalmatština (Langa Dalmata) | |
|---|---|
| Rozšíření | pobřežní oblasti dnešního Chorvatska a Černé Hory |
| Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
| Klasifikace | |
| Písmo | Latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | roa (B) roa (T) |
| ISO 639-3 | dlm |
| Ethnologue | DLM |
| Wikipedie | |
| není | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dalmatština[1] nebo dalmátština[2] je východorománský jazyk, jímž mluvilo romanizované obyvatelstvo části západního Balkánu, zejména v dnešních městech Zadar (dalmatsky Jadera), Trogir (Tragur), Split (Spalatro), Dubrovnik (Raugia) a Kotor (Cattaro) a na blízkých ostrovech Krk (Vikla), Cres (Crepsa) a Rab (Arba). V rámci východorománských jazyků byla dalmatština bližší italštině než rumunštině. V této oblasti sídlili kromě dalmatsky hovořícího obyvatelstva také dalmatští Italové a Slované, jejichž jazyk (chorvatština) dalmatštinu postupně vytlačoval. Např. v Dubrovniku k tomu došlo v 16. století. Posledním, kdo tento jazyk ještě ovládal, byl rodák z ostrova Krk Tuone Udaina († 10. 6. 1898[3]), jemuž se podle jeho povolání přezdívalo „Barbur“ (dalmatsky „holič“). Na rozdíl od istrorumunštiny a meglenorumunštiny se dalmatština výrazně nemísila s jazykem slovanských sousedů, v důsledku styků s Italy v Dalmácii i na Apeninském poloostrově vstřebávala spíš vlivy italské. Nejsevernější, fiumské nářečí, kterým se na pobřeží západního Balkánu mluvilo, nepočítáme k dalmatštině, ale k benátským nářečím.
Příklady
Číslovky
| Dalmatsky | Italsky | Rumunsky | Česky |
| join | uno | unu | jeden |
| doi | due | doi | dva |
| tra | tre | trei | tři |
| kuatro | quattro | patru | čtyři |
| cenk | cinque | cinci | pět |
| si | sei | șase | šest |
| siapto | sette | șapte | sedm |
| uapto | otto | opt | osm |
| nu | nove | nouă | devět |
| dik | dieci | zece | deset |
Vzorový text
Otče náš (modlitba Páně):
- Tuota nuester, che te sante intel sil,
- sait santificuot el naun to.
- Vigna el raigno to.
- Sait fuot la voluntuot toa,
- coisa in sil, coisa in tiara.
- Duote costa dai el pun nuester cotidiun.
- E remetiaj le nuestre debete,
- Coisa nojiltri remetiaime a i nuestri debetuar.
- E naun ne menur in tentatiaun,
- miu deleberiajne dal mal. Amen!
Reference
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : Přehled a slovníky. Praha: Karolinum, 2007. ISBN 978-80-246-0154-0. S. 65, 308.
- ↑ NASCS, s. 873
- ↑ František Čermák: Jazyk a jazykověda, s. 308
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dalmatština na Wikimedia Commons
Literatura
- Bartoli, Matteo Giulio, Das Dalmatische (2 svazky), Kaiserliche Akademie der Wissenschaften, Vídeň 1906
- Bartoli, Matteo Giulio. Il Dalmatico, Istituto della Enciclopedia Italiana, Itálie 2000 (překlad německého vydání)
- Fisher, John. Lexical Affiliations of Vegliote, Rutherford, Fairleigh Dickinson University Press 1975, ISBN 0-8386-7796-7
- Hadlich, Roger L. The phonological history of Vegliote, Chapel Hill, University of North Carolina Press 1965
- Price, Glanville. Encyclopedia of the Languages of Europe. ISBN 0-631-22039-9; Blackwell Publishers, Oxford 2000
