Buquoyský palác
V dnešním světě získal Buquoyský palác nebývalý význam. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, politiku, ekonomiku nebo kulturu, Buquoyský palác je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Od svých počátků až dodnes je Buquoyský palác předmětem studia, debat a sporů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Buquoyský palác, analyzujeme jeho důležitost v současném kontextu a jeho vliv v různých oblastech každodenního života. Kromě toho se ponoříme do jeho historie, vývoje a budoucích perspektiv s cílem důkladně porozumět významu Buquoyský palác dnes.
| Buquoyský palác na Velkopřevorském náměstí | |
|---|---|
.jpg) Buquoyský palác v Praze | |
| Účel stavby | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekt | Jan Jiří Achbauer mladší |
| Materiál | zdivo |
| Stavebník | Jan Bedřich z Valdštejna |
| Další majitelé | Valdštejnové Hrzánové z Harasova Buquoyové |
| Současný majitel | Francie |
| Poloha | |
| Adresa | Velkopřevorské náměstí 486/2 Praha 1, Malá Strana 118 00 Praha 011,  Česko |
| Ulice | Nosticova |
| Souřadnice | 50°5′9,38″ s. š., 14°24′23,17″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 39525/1-863 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buquoyský palác (dříve nazývaný také Valdštejnský či Hrzánský) je palácový komplex, který se nachází v Praze na Malé Straně, na Velkopřevorském náměstí čp. 486/2 v městské části Praha 1. Od roku 1919 zde sídlí francouzské velvyslanectví. Je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie
Na místě dnešního paláce stála původně škola, ze které se stal později alumnát Řádu maltézských rytířů. Kromě školy zde stály také domy kožešníka a tesaře. Postupnou přestavbou starších objektů zahájil roku 1667 pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna (1642–1694) společně se svým nevlastním bratrem Karlem Ferdinandem (1634–1702). Karlova dcera Marie Josefa, provd. Thunová (1688–1735) pak palác po propojení několika pozemků roku 1719 rozšířila; po roce 1729 bylo vybudováno hlavní křídlo. Roku 1732 byl palác prodán Marii Anně Fürstenbergové (1707–1756), která jej roku 1735 prodala Marii Anně Hrzánové z Harasova.[2] Do roku 1738 zde pak její zásluhou proběhlo několik významných změn, které zejména rozšířením o trakty obrácené do Nosticovy ulice určily dnešní barokní podobu celého paláce. Stavitelem byl Jan Jiří Achbauer.[1]
Roku 1748 palác koupil František Leopold Buquoy (1703–1767) a stalo se z něj reprezentační pražské sídlo rodu Buquoyů. V roce 1816 byl k objektu připojen dům čp. 484 s renesančním jádrem, tzv. Malý Buquoyský palác. Vnější část budovy si zachovala rysy pozdního baroka, interiéry však byly roku 1860 přestavěny v neobarokním stylu a v roce 1896 bylo přestavěno zadní křídlo Josefem Schulzem.[1]
V roce 1919 se synovec hraběte Karla Buquoyského, Karel Jiří (1885–1952), rozhodl bydlet v nedalekém Malém Buquoyském paláci a velký palác pronajal francouzskému státu, který zde ještě téhož roku zřídil své velvyslanectví. Roku 1930 poté francouzská vláda celý objekt zakoupila[3].
9. prosince 1988 v palácové jídelně při snídani jednali s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem čeští disidenti v čele s pozdějším českým prezidentem Václavem Havlem.[4]
Popis
Palácový areál o několika křídlech a třech vnitřních dvorech se nachází mezi Velkopřevorským náměstím a jihovýchodní částí Maltézského náměstí, které zde u Nostické ulice přechází do bezejmenné uličky. Hlavní průčelí paláce, před nímž stojí řada kamenných sloupků, je názorným příkladem barokní architektury, pracující s optickou iluzí. Výška průčelí totiž odpovídá pouze z poloviny výšce za ním stojícího paláce, zbytek je kulisou dodávající stavbě iluzi monumentality.
Jižní fasáda obrácená k Nosticově ulici má dvojici výrazných risalitů. Je zjednodušenou podobou průčelní fasády, ačkoliv zřejmě vznikla ve stejném období.[1]
Na východní straně paláce je rozlehlá uzavřená zahrada sahající až k Čertovce.
Okolní stavby
- Francouzské velvyslanectví v Praze
- Malý Buquoyský palác
- Velkopřevorský palác
- Palác Metychů z Čečova
- Štěpánský (Velkopřevorský) mlýn
- Lennonova zeď
Fotografie
-
Pohled na most -
Interiér paláce -
Neobarokní interiér jídelny Buquoyského paláce, ve kterém
se sešel roku 1988 Václav Havel s tehdejším francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Ústřední seznam kulturních památek České republiky . Praha: Národní památkový ústav . Identifikátor záznamu 151556 : Buquoyský palác. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
- ↑ Fond: České gubernium - guberniální listiny. www.monasterium.net . . Dostupné online.
- ↑ NAMONT, Jean-Philippe. « La France, la Tchécoslovaquie et le palais Buquoy. Enjeux et modalités de l’installation de l’ambassade française à Prague après la Première Guerre mondiale (1918-1930) ». Revue d’Histoire diplomatique. 2013, čís. 4, s. 311–326.
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1060726-pred-30-lety-se-snidalo-u-mitterranda-husak-musel-pockat-prednost-dostal-havel
Literatura
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl III. 1. vyd. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1106.
- KUBÍČEK, Alois. Pražské paláce. 1. vyd. Praha: V. Poláček, 1946. 231 s. S. 150–151.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 74.
- VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Malá Strana. Praha: Academia, 1999. 686 s. ISBN 80-200-0771-7.
- Jean-Philippe Namont, « La France, la Tchécoslovaquie et le palais Buquoy. Enjeux et modalités de l’installation de l’ambassade française à Prague après la Première Guerre mondiale (1918-1930) », Revue d’Histoire diplomatique, n°4, 2013, pp.311-326
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Buquoyský palác na Wikimedia Commons - Seznamy pražských paláců
- Stránka francouzsko-české diplomacie Archivováno 22. 3. 2012 na Wayback Machine.
- Hrady.cz: Buquoyský palác
