Řád menších bratří

Vzhled přesunout do postranního panelu skrýt
Řád menších bratří
Ordo Fratrum Minorum
Znak Řádu menších bratříZnak Řádu menších bratří
Základní informace
Aktivita1209
KategorieŽebravé řády
Země původuItálie
ZaložilFrantišek z Assisi
SchválilInocenc III.
Motto„PAX ET BONUM“ (tj. „Pokoj a dobro“)
OdznakV červeném poli stříbrný latinský kříž se zlatými paprsky vyrůstající ze stříbrného oblaku. Před křížem dvě zkřížené ruce, pravá zadní sv. Františka v hnědém rukávu, přední levá odhalená Krista, obě s červenými stigmaty.
Františkánské procesí v Jeruzalémě Františkán v Krakově

Řád menších bratří (latinsky Ordo Fratrum Minorum, OFM), jehož členové jsou nazýváni františkáni v užším smyslu, bosí františkáni, spirituálové nebo observanti (a v některých regionech Evropy také bernardini nebo reformáti) je jednou z větví františkánů, žebravého řeholního řádu založeného sv. Františkem z Assisi v roce 1209 a později rozděleného na tři větve (kromě observantů jde ještě o kapucíny a minority). K rozdělení řádu došlo kvůli odkazu sv. Františka – chudobě, nepřijímání privilegií, zdůrazňování poustevnictví či spíše působení ve městech a vzdělávání bratrů. Členové řádu se soustřeďují především na kazatelskou a misijní činnost.

Patrony řádu jsou Panna Maria, sv. František z Assisi, sv. Antonín Paduánský, sv. Bonaventura, sv. František ze Solana (patron františkánských misií).

Řádový oděv tvoří tmavohnědý hábit s volnou kapucí přepásaný bílým provazovým cingulem se třemi uzly, kněží nemají kolárek a nenosí biret. Jako obuv slouží převážně kožené sandále.

Řehole a způsob života

Základ františkánské řehole vychází ze společného života a chudoby. Františkáni se snažili žít jako apoštolové s možností přebývání v klášterech. Františkova řehole byla zaměřena na život podle evangelia a chudobu jak mnichů, tak i klášterů. Pojetí chudoby vytvořilo rozkol mezi mnichy, řád se rozdělil na observanty a konventuály. V letech 1317–1318 rozhodl papež Jan XXII. ve prospěch umírněnější verze řehole a povolil korporativní (společné) vlastnictví. Rozhodnutí papeže pobouřilo množství observantů, kteří se jím odmítli řídit a raději opustili kláštery.

Než byla přijata umírněná řehole, staraly se o finance řádu a kláštera světské osoby přímo spojené se Svatým stolcem. Tyto světské osoby se nazývaly apoštolští syndikové. Byli u každého řádu a jako odměnu mohli obdržet všechna duchovní dobrodiní.

Jedním ze základních prvků františkánské spirituality je fraternita (bratrství), která je podle sv. Františka z Assisi všude tam, kde jsou bratři shromážděni kolem Ježíše.

Řád má svoji sekulární (světskou) větev, označovanou jako terciáři.

Modlitba růžence

Františkánská modlitba růžence údajně vznikla již v roce 1422. Růženec původně tvořilo sedmkrát deset Zdrávasů, k nimž byly přidány ještě další dva, a výsledné číslo se tak opíralo o zbožnou tradici ohledně Mariiných 72 let života. Tento zvyk, který pochází od františkánů, později převzaly i další řády a zbožní laikové. Počet Zdrávasů se ustálil na sto padesáti.

Organizace a struktura řádu

Řád nemá specifické zaměření na určitou činnost. Studium teologie původně zabíralo jen malou část františkánského života, většinou se zaměřovali na pomoc a osvětu. Kromě misií a kázaní pomáhají mniši ve špitálech, věznicích, při duchovní správě a při pohřbívání. Jako privilegium má řád právo na svěcení křížových cest.

Sám sv. František se zasloužil o uznání svého způsobu života u papeže Inocence III. v roce 1209. O vytvoření řádu se však ještě nejednalo. Až v roce 1223 byla vytvořena a schválena oficiální řehole papežem Honoriem III. V tom samém roce byl představen Františkův třetí pokus o vypracování pravidel pro řád, ve kterém bylo zakázáno vlastnictví řádového domu a kontakt s penězi. Tato pravidla musela být na žádost řádu z praktických důvodů zmírněna papežem Řehořem IX. v roce 1230.

Postupem času došlo k rozdělení řádu, následně se však částečně sjednotil. Hlavním faktorem rozdělení řádu byla právě řehole sv. Františka či spíše doslovný způsob jejího dodržování. Řád byl v základu rozdělen na konventuály a observanty. Zatímco observanti se snažili dodržovat Františkovu řeholi nezměněnou i s pevným základem v důsledné chudobě a odmítání veškerých majetků, konventuálové přijali smířlivější postoj. Papež Lev X. nakonec rozdělil řád na františkány (observanty), minority (konventuály) a kapucíny.

Česká provincie sv. Václava

Čeští františkáni na pouti v Bechyni

V Čechách byla zřízena Provincie svatého Václava. Provinciálem českých františkánů je od roku 2017 P. Jakub František Sadílek.

Přehled provinčních ministrů

Františkánské domy v české provincii v roce 2020

Místo Adresa Email Poznámka
1. Brno Vranovská 766/103, Brno-Husovice [email protected] Farnost Husovice
2. Liberec Vrchlického 328/81, Liberec 14 – Ruprechtice [email protected]
3. Moravská Třebová Svitavská 6/5, Moravská Třebová [email protected]
4. Plzeň Komenského 1692/21, Plzeň – Lochotín [email protected] Farnost Plzeň
5. Praha Jungmannovo nám. 753/18, Praha 1 [email protected] Farnost P. Marie Sněžné
6. Uherské Hradiště Mariánské náměstí 200, Uherské Hradiště [email protected]
7. Klášter v Hájku u Prahy Červený Újezd, Unhošť [email protected] neobsazeno

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b PAVLICOVÁ, Helena. Judaismus, křesťanství, islám. Olomouc: olomouc, 2003. S. 338. 
  2. ↑ a b c d BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích, 3.díl/1.svazek, Žebravé řády. Praha: Libri, 2006. S. 227. 
  3. ↑ Buben, str. 229
  4. ↑ a b Buben, str. 233
  5. ↑ a b Buben, str. 228
  6. ↑ LAWRENCE, Hung. Dějiny středověkého mnišství. Praha: Vyšehrad, 2001. S. 247. 
  7. ↑ a b Lawrence, str. 248
  8. ↑ VALER, Dominik; MLÉČKA, Bernard. Schematismus Provincie bratří františkáků sv. Václava v České republice. Praha: Provincie bratří františkánů, 2020. 42 s. S. 6. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Portály: Křesťanství