Jan Evangelista Urban

Ve fascinujícím světě Jan Evangelista Urban jsou nekonečné aspekty, které si zaslouží být prozkoumány a analyzovány. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Jan Evangelista Urban má významný vliv, který přímo ovlivňuje naše životy. V tomto článku se ponoříme do hlubin Jan Evangelista Urban, abychom odhalili jeho záhady a zjistili, proč je v dnešní společnosti tak relevantní. Prostřednictvím podrobné a komplexní analýzy se budeme snažit porozumět důležitosti a dopadu, který má Jan Evangelista Urban v různých kontextech, a také zkoumat jeho vývoj v čase. Kromě toho prozkoumáme důsledky, které má Jan Evangelista Urban pro budoucnost a jak může ovlivnit běh událostí, které přijdou. Připravte se na cestu objevování a znalostí o Jan Evangelista Urban!

Služebník Boží
PhDr. Jan Evangelista Urban OFM
kněz
Narození20. února 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. ledna 1991 (ve věku 89 let)
Nespeky
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Svátekurčen po blahořečení
Státní občanstvíČeskoslovensko
Vyznáníkatolická církev
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributykněžský oděv
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Evangelista Urban (20. února 1901, Praha – 7. ledna 1991, Nespeky) byl římskokatolický kněz a františkán, jeden z předních českých teologů a filosofů 20. století.

Život

Narodil se v rodině železničáře a pradleny jakožto Josef Urban (Jan Evangelista je řádové jméno). Studoval na gymnáziu, v roce 1918 vstoupil do řádu františkánů. Studoval na františkánském institutu v Bolzanu a filosofii a teologii v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1924. V roce 1927 založil řeholní institut sester Apoštolátu III. řádu sv. Františka (lidově „urbanky“), jehož posláním byl laický apoštolát, katecheze a sociální a charitní služby. V roce 1930 získal doktorát filosofie na FF UK (disertační práce Universalie u sv. Bonaventury). V letech 1933–1948 byl šéfredaktorem časopisu Serafínský prapor. V roce 1937 založil Studium catholicum (ústav pro teologické vzdělávání laiků) a byl ustanoven jeho rektorem. Mimo to se soustředil na pastorační a sociální práci na pražské periferii. V letech 1938–1941 byl provinciálem řádu, po druhé světové válce byl jedním z vážných kandidátů na úřad pražského arcibiskupa.

V březnu 1950 byl zatčen a počátkem dubna odsouzen v monstrprocesu Machalka a spol. s představiteli řádů ke 14 letům vězení. Urban byl v tomto procesu obviňován ze spolupráce s gestapem.[1] Vězněn byl na Mírově a ve Valdicích. Ve vězení onemocněl tuberkulózou a jelikož mu byla odepírána nutná léčba, trpěl v důsledku toho doživotními následky. Po propuštění (na amnestii v roce 1960) se mohl k duchovní službě vrátit až v roce 1968; v roce 1974 mu však byl státní souhlas znovu odebrán. V době pádu komunistické diktatury byl už vážně nemocen. V současné době[kdy?] je zkoumána možnost jeho svatořečení.

Dílo

  • K Bohu. Průvodce duchovního života katolické inteligence (1933)
  • Zásady života (1936)
  • Cesty k víře (1946)
  • Duchovní život (1946)
  • Učení víry pro vstup dospělých do Církve Kristovy (1946)
  • Dnešní přístup k teologii. Křesťan v současném světě (1969)
  • Velká obnova. O kontemplaci (1991)
  • Vzrůst ke Kristu (2 svazky, 1993).

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vatikán usiloval o přeměnu klášterů v střediska spiknutí proti republice. Rudé právo. 4. 4. 1950, s. 4. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy