Vladimír Merta

V tomto článku důkladně prozkoumáme téma Vladimír Merta a analyzujeme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl Vladimír Merta předmětem debat a fascinace odborníků i fanoušků. V průběhu historie hrál Vladimír Merta zásadní roli při utváření názorů, rozhodování a utváření různých situací. Prostřednictvím komplexní analýzy se pokusíme osvětlit složitost Vladimír Merta a prozkoumat její vliv v různých kontextech, od osobní až po globální úroveň. Doufáme, že tento článek poskytuje obohacující a stimulující pohled na Vladimír Merta a zve čtenáře, aby se zamysleli a ponořili se hlouběji do tohoto fascinujícího tématu.

Ing. arch. Vladimír Merta
Vladimír Merta (2017)
Vladimír Merta (2017)
Základní informace
Narození20. ledna 1946 (79 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PůvodČesko
Žánryfolk
Povolánízpěvák, filmový režisér, hudební skladatel, autor písní, básník a fotograf
Nástrojekytara a hlas
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
RodičeAugustin Merta
Webhttp://www.vladimirmerta.cz/
Významný nástroj
kytara
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladimír Merta (* 20. ledna 1946 Praha) je český písničkář, publicista, spisovatel, fotograf, architekt a filmový režisér. Je rovněž autorem filmové hudby k několika filmům.

Život

Pochází z hudebně nadané rodiny. Otec, válečný veterán Augustin Merta hrál na housle a matka zpívala. Vystudoval architekturu na ČVUT (absolvoval v roce 1971), poté v letech 1971–1976 studoval na FAMU, studium zde zakončil filmem Smrt krásných srnců podle knihy Oty Pavla. K jeho spolužákům na FAMU patřili mimo jiné Karel Smyczek, Karel Kovář a Luba Verecká. Mezi jeho pedagogy byli Jiří Sequens, Antonín Kachlík, Jaroslav Balík, Otakar Vávra, Radovan Lukavský a Karel Höger.[1]

Na konci 60. let nahrál ve Francii písničkářské album Ballades de Prague. Byl členem folkového sdružení Šafrán. Během osmdesátých let psal a režíroval animované filmy. Je zakládajícím členem Evropského kulturního klubu a aktivním členem OSA.

Diskografie

Vladimír Merta, Pardubice, Klub Na Drážce, 1977–1978

Scénář k filmu

Divadelní režie

Čas her – defilé – cyklostylovaný program představení.
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Bibliografie

  • 1989 Výhoda podání, vyd. Albatros
  • 1990 Zpívaná poezie : úvaha vzniklá za pochodu v letech 1982–84, odborná studie o sestavování textů písní, Praha : Panton, ISBN 80-7039-032-8
  • 1991 Nebuď nikdy sám, vyd. ARTeM
  • 1992 Folk-bluesová kytara a harmonika, vyd. ARTeM
  • 2013 Mimo čas, vyd. Galén
  • 2020 Popelnicový román: Síťový kryptopříběh, vyd. Galén

Odkazy

Reference

  1. ↑ MERTA, Vladimír a HORVÁTH, Jakub. Otec ze mne chtěl mít diplomata. In: Šestka: noviny městské části Praha 6. Únor 2016, s. 18–20. Přístup také z: http://www.sestka.cz/index.php?rocnik=2016
  2. ↑ Vladimír Merta : České sny. Nejisté jistoty 1 - CD | Bontonland.cz. www.bontonland.cz . . Dostupné online. 
  3. ↑ Opera ve vinici

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Etc...
Vladimír Mišík • Petr „Kulich“ Pokorný • Pavel Skála • Jiří Veselý • Jiří Zelenka • Vladimír Pavlíček
Jan Hrubý • Stanislav Kubeš • Vladimír „Guma“ Kulhánek • Jaroslav „Olin“ Nejezchleba • Pavel Fořt • Jiří Jelínek • František Francl • Vladimír Padrůněk • Tomáš Krček
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
Související články
Síň slávy Akademie populární hudby

1991 Karel Gott • 1992 Olympic – Petr Janda • 1993 Vladimír Mišík • 1994 Karel Kryl† • 1995 Hana Hegerová • 1996 Jiří Suchý • 1997 Petr Novák† • 1998 Marta Kubišová • 1999 Waldemar Matuška • 2000 Milan Hlavsa† • 2001 Helena Vondráčková • 2002 Michal Tučný† • 2003 Jaromír Nohavica • 2004 Zuzana Navarovᆠ• 2005 Radim Hladík • 2006 Karel Svoboda† • 2007 Karel Černoch† • 2008 Katapult • 2009 Marie Rottrová • 2010 Petr Muk† • 2011 Václav Neckář • 2012 Pavel Bobek • 2013 Petr Hapka • 2014 Hana Zagorová • 2015 Michal Pavlíček • 2016 Věra Špinarovᆠ• 2017 Vladimír Merta • 2018 Michal Prokop • 2019 Jiří Černý • 2020 Robert Křesťan • 2021 Jaroslav Uhlíř • 2022 Zdeněk Svěrák • 2023 Jiří Korn • 2024 Ivan Mládek

† – in memoriam
Laureáti Ceny Toma Stopparda

Eva Kantůrková / Zdeněk Urbánek (1984) • Ivan Martin Jirous / Milan Jungmann (1985) • Bohumila Grögerová / Josef Hiršal (1986) • Milan Uhde (1987) • Jáchym Topol (1988) • Zbyněk Hejda (1989) • Jiří Kratochvil (1991) • Jan Lopatka (1993) • Jiří Olič (1994) • Jiří Kovtun (1995) • Sergej Machonin (1996) • Jolana Poláková (1997) • Jiří Pechar (1998) • Jana Červenková (1999) • Karel Kosík (2000) • Pavel Kosatík (2001) • Jiří Opelík (2002) • Martin Hilský (2003) • Václav Jamek (2004) • Václav Cílek (2005) • Stanislav Komárek (2006) • Přemysl Rut (2007) • Zdeněk Neubauer (2008) • Lubomír Martínek (2009) • Petr Rezek (2010) • Martin C. Putna (2011) • Jan Vladislav (2012) • Patrik Ouředník (2013) • A. J. Liehm (2014) • Petr Holman (2015) • Sylvie Richterová (2016) • Josefína Formanová (2021) • Marie Iljašenko (2023) • Vladimír Merta (2024)