Václav Bolemír Nebeský

V dnešním světě se Václav Bolemír Nebeský stal tématem rostoucího zájmu lidí všech věkových kategorií a společenských vrstev. Ať už mluvíme o Václav Bolemír Nebeský na osobní, profesní nebo společenské úrovni, jeho důležitost a relevance jsou nepopiratelné. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Václav Bolemír Nebeský předmětem debat, úvah a studií odborníků i nadšenců. V tomto článku prozkoumáme některé z nejrelevantnějších a aktuálních aspektů Václav Bolemír Nebeský a také jeho vliv na náš každodenní život. Připravte se ponořit se do fascinujícího světa Václav Bolemír Nebeský!

Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský
Václav Bolemír Nebeský
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození18. srpna 1818
statek Nový Dvůr u Kokořína
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. srpna 1882 (ve věku 63 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
DětiPavel Nebeský
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesepřekladatel, spisovatel, básník, politik a redaktor
CommonsVáclav Bolemír Nebeský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Václav Bolemír Nebeský (Vyšehradský hřbitov)

Václav Bolemír Nebeský (18. srpna 1818 zaniklý statek Nový Dvůr u Jestřebice[1] – 17. srpna 1882 Praha[2]) byl český obrozenecký básník, literární historik, publicista a překladatel. Byl přítelem a snad i milencem spisovatelky Boženy Němcové.[3]

Život

Nebeský se narodil v roce 1818 v rodině Václava Nebeského na statku čp. 70 v Novém Dvoře, asi 2 kilometry severně od Kokořína. Po dědečkovi z matčiny strany zdědil hospodářskou usedlost čp. 21 v obci Jestřebice, kde měl domovské právo až do 60. let.[4] Studoval a maturoval na německém litoměřickém gymnáziu, kde se mimo jiné naučil latinsky a řecky. Poté od roku 1842 začal studovat filozofii, filologii a medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.

Ve 20 letech se dostal mezi české vlastence a přijal vlastenecké jméno Bolemír. Po nedokončených studiích žil čtyři roky ve Vídni a pak se stal domácím učitelem. V tomto období psal Listy z Vídně, které zasílal do časopisů Květy a Česká včela. Tyto listy jsou označovány za první pokusy o fejetony.

Po návratu do Prahy v roce 1846 se ihned zapojil do českého kulturního života. Stýkal se s tehdejšími významnými představiteli české kultury jako byl Boleslav Jablonský, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Karel Havlíček Borovský, Karel Sabina. V letech 1846-1852 pracoval jako vychovatel v rodině Jana Norberta z Neuberka, spoluzakladatele Českého muzea. Jeho nejbližším přítelem byl vlastenec a rolník z Katusic u Mladé Boleslavi Jan Krouský, který Nebeského finančně podporoval a podnikal s ním občasné výlety po Čechách i blízkém zahraničí. Od roku 1843 byl intimním přítelem Boženy Němcové.

Během revolučního roku 1848 byl politicky aktivní. Působil jako člen Národního výboru, podílel se na přípravě a jednáních Slovanského sjezdu. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Benátky nad Jizerou v Čechách. Uvádí se jako redaktor, spisovatel.[5] Patřil ke sněmovní pravici.[6]

Jako poslanec Říšského sněmu se zúčastnil vídeňského a kroměřížského zasedání. Názorově stál blízko F. Palackému a K. Havlíčkovi Borovskému. Krátce působil i v redakci v Národních novinách. O událostech roku 1848 napsal v článku Od 11. března do 11. června (ČČM 1848).

V roce 1849 se na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze habilitoval z dějin řecké a české literatury, ale nevěnoval se univerzitnímu přednášení. Po roce 1850 se stal redaktorem Časopisu Českého musea, kde působil až do roku 1861. V roce 1851 se stal sekretářem Českého muzea a správcem muzejní pokladny, tuto funkci opustil ze zdravotních důvodů až roku 1874.

Václav Bolemír Nebeský zemřel v Praze roku 1882 a byl se všemi poctami pohřben na Vyšehradském hřbitově v Praze (hrob 5D-47).

Vztah s Boženou Němcovou

S Boženou Němcovou se Nebeský seznámil v době jejího prvního pobytu v Praze, v roce 1842 a navázali intimní vztah.[7]

Václav Tille v životopise Boženy Němcové uvedl, že se s Nebeským seznámila 8. února 1842 na českém bále na Žofíně. Zmínil se též o výletu do Šárky v druhé polovině března téhož roku, kde spolu dlouze hovořili (a kde básník požádal budoucí spisovatelku, aby napsala báseň – vydáno 5. dubna 1842 v Květech pod názvem Ženy české), a o dalších společných vycházkách. Po prázdninách roku 1842, kdy se Nebeský rozhodl pokračovat ve studiu ve Vídni, strávil několik dnů u Němcových a po hostině na rozloučenou 3. října 1842 Prahu opustil. Němcová po rozchodu onemocněla, též došlo k jejímu výstupu s manželem, se kterým se později usmířila.[8]

Ještě v roce 1847 nechala Němcová v dopise Karlu Havlíčku Borovskému Nebeského pozdravovat.[7]

Podle Jaroslavy Janáčkové je nutno tento vztah si spíše domýšlet, protože korespondence se nezachovala.[9]

Rodina

Václav Nebeský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil u sv. Jiljí v Praze roku 1852 s Elisabetou Jungmannovou (1823–1855) z Litoměřic, s níž měl syna Václava (* 1853). Roku 1859 se oženil podruhé,[10] vzal si Terezii Fastrovou (1834–1896) z Třebáně.[11] Vnuk Václav Nebeský patřil k prvním českým historikům moderního umění.

Dílo

Patřil k významným osobnostem druhé generace českého národního obrození. O jeho zásluhách o rozvoj české literatury se s uznáním vyslovoval např. František Palacký, Pavel Josef Šafařík, v pozdější době pak Vítězslav Hálek, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický či Jakub Arbes.

Nebeského básně jsou spíše filozofickými reflexemi nad životem a jeho smyslem, dějinami a jejich směřováním a přírodním děním. Z těchto básní je patrná orientace na filosofii, ve které spatřoval jednu „z nejpotřebnějších věd“, neodmyslitelnou součást národní vzdělanosti: „Zásluhy filozofie jen ten uzná, kdo oceniti chce a umí velké dary národu a lidstvu: vědomí sebe sama, pravdu, právo, mužnou samostatnost a světlo ducha. A to pravá filozofie vždy hájila.“ Moderní filozofii mu představovali na prvním místě např. Hegel.

V literární tvorbě ho ovlivnila především starořecká literatura, ze které také překládal, dále pak díla Goetha, Heina, Byrona a Puškina, z českých autorů především Karel Hynek Mácha. Protipólem básní byla jeho faktografická pozitivistická práce publicisty, dokumentátora a historika prvního půlstoletí Národního muzea. V letech 1850-1861 byl redaktorem „Časopisu Musea království Českého“, od roku 1851 sekretářem Muzea a od roku 1853 také tajemníkem „Matice české“. V 60. letech se podílel na programu a činnosti „Umělecké besedy“. Přispíval do Riegrova Slovníku naučného, v roce 1872 byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk.

Básně

  • Píseň hrobní, první publikovaná báseň
  • Protichůdci (1844), vzniklo v návaznosti na Máchův Máj, Nebeský dává v básnické konfrontaci zvítězit tomu, který v souladu s duchem dějin pomáhá orientovat svět na cestu pokroku.
  • Drei neugriechische Gedichte für eine Singstimme mit Begleitung des Pianoforte = Tři novořecké básně pro jeden hlas s doporovdem piana, které zhudebnil Antonín Dvořák, opus 50 (1884)

Odborné studie

Dále napsal několik odborných studií o starořecké kultuře, ve které viděl základ veškeré evropské vzdělanosti. Známé jsou také jeho studie o význačných dílech světové literatury publikované v Časopisu Musea království Českého (ČČM).

  • Několik slov o filosofii, ČČM 1846
  • Příspěvky k historii literatury české, Literatura lidu, Alexandreis česká, Mastičkář, ČČM 1847
  • Od 11. března do 11. června, ČČM 1848
  • Stará literatura česká, ČČM 1850
  • W. Shakespeare, ČČM 1851
  • Tragické básnictví Řeků, ČČM 1853
  • O literatuře, ed. M. Heřman, 1953
  • O španělských romancích, ČČM 1856
  • Calderon de la Barca, ČČM 1858
  • Aristarchus redivivus (1858)
  • O novořeckém národním básnictví, ČČM 1863
  • Kalevala, čudské národní epos, ČČM 1866/4
  • Dějiny Musea Království českého, 1868

Překlady

Mimo vlastní tvorby se věnoval překladům řeckých a španělských dramat a básní. Významné jsou především jeho překlady Aischyla, Aristofana, z římské literatury přeložil např. Plauta.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském
  3. ↑ Jan Lehár, Alexandr Stich, Jaroslava Janáčková, Jiří Holý. Česká literatura od počátků k dnešku. NLN, Praha 2006, s. 243.
  4. ↑ Národní archiv, List domovský
  5. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag . familia-austria.at . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  6. ↑ Poslancové na sněmu říšském . 19stoleti.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  7. ↑ a b NĚMCOVÁ, Božena. Korespondence I.,. : Nakladatelství Lidové noviny, 2003. ISBN 80-7106-162-x. Kapitola Dopis 33 a Kalendárium života a díla, s. 55 a 372. 
  8. ↑ TILLE, Václav. Božena Němcová. Praha: Odeon, 1969. S. 44–47. 
  9. ↑ Neskromná Božena Němcová (rozhovor s J. Janáčkovou) . Muzeum B. N. Česká Skalice, 2011-02-27 . Dostupné online. 
  10. ↑ Matriční záznam o sňatku Václava Nebeského farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici v Praze
  11. ↑ Národní archiv, Pobytová přihláška Pražského policejního ředitelství

Literatura

Související články

Externí odkazy