Typologická klasifikace jazyků

V tomto článku se budeme zabývat Typologická klasifikace jazyků a jeho dopadem na různé aspekty dnešní společnosti. Typologická klasifikace jazyků je téma, které v posledních letech vyvolalo velký zájem díky své relevanci v různých oblastech, jako je politika, ekonomika, technologie a kultura. V následujících několika řádcích bude analyzován vývoj a důsledky Typologická klasifikace jazyků, stejně jako jeho vliv na lidské chování a způsob, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. Podobně budou řešeny různé pohledy a přístupy týkající se Typologická klasifikace jazyků s cílem poskytnout komplexní vizi, která nám dnes umožní pochopit jeho důležitost a rozsah.

ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Lingvistická typologie

Typologická klasifikace jazyků pojednává o způsobech dělení různých typů jazyků podle různých hledisek. Nejvíce propracovaná je morfologická typologie, jazyky je však možné rozlišovat například i z hlediska fonologie, syntaxe, pravopisu atd.

Přiřazení jazyka k určitému typu se děje podle převládajícího rysu. Je běžné, že se v jazyce vyskytují i rysy charakteristické pro jiný jazykový typ.

Morfologická typologie

Související informace naleznete také v článku Morfologická typologie jazyků.

Jazyky se tradičně dělí na:

U prvních tří typů se vyjadřují syntaktické vztahy ve výpovědích především pomocí bohatství tvarů (ohýbání, tj. skloňování a časování). Izolační jazyky mají tuto možnost omezenou, syntaktické vztahy vyjadřují slovosledem.

Syntaktická typologie

Z hlediska syntaxe se jazyky dělí zejména podle slovosledu, který může být buď volný, nebo pevný – tj. rozlišuje se, do jaké míry je pevně dáno postavení jednotlivých členů ve větě (výpovědi). Míra volnosti slovosledu obvykle souvisí s morfologickým typem jazyka. Volný slovosled je charakteristický pro jazyky s bohatou flexí (flektivní a aglutinační). Pevný slovosled mají především izolační jazyky.

Podle převládajícího pořadí větných členů se jazyky dělí do těchto slovosledných typů:

  • SVO
  • SOV
  • VSO
  • VOS
  • OSV
  • OVS

S = podmět (subjekt), V = přísudek, tedy sloveso (verbum), O = předmět (objekt)

Fonologická typologie

Fonologie dělí jazyky z různých hledisek:

Literatura

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.