Popelka Biliánová

Popelka Biliánová
Rodné jménoMaria Popelková
Narození27. ledna 1862
Králův Dvůr
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí7. března 1941 (ve věku 79 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymVyšehradská
Povoláníspisovatelka
Tématačeská literatura a pragensie
Významná dílaDo panského stavu,
Paní Katinka z Vaječného trhu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popelka Bilianová (27. ledna 1862, Králův Dvůr – 7. března 1941, Praha), rozená Maria Popelková, byla česká vlastenecká spisovatelka, dramatička a publicistka, autorka řady sentimentálních próz, osvětová pracovnice v ženském hnutí, jedna ze zakladatelek českého dívčího skautingu.

Pamětní deska na vyšehradském domku, kde autorka dlouho žila a zemřela Domek výběrčího mýta a potravní daně na pražském Vyšehradě, postavený roku 1841. Od 90. let 19. století až do své smrti roku 1941 v něm žila spisovatelka a sběratelka místních pověstí Popelka Biliánová

Život

Narodila se roku 1862 v Králově Dvoře u Berouna jako Maria, dcera kupce Václava Popelky (1826–1901) a Marie, rozené Čtvrtníkové (1827–1907). V Počaplích u Berouna absolvovala dvoutřídní obecnou školu. Její otec invaliditou ztrácel živnost. Když bylo Marii patnáct let, přišla rodina o majetek a roku 1878 se přestěhovala do Prahy, kde se otec stal domovníkem a prodavačem, starší syn František (1863) se vyučil pekařem a mladší Karel (1870) studoval v Králově Dvoře. Marie chtěla studovat na Učitelském ústavu, nebyla však přijata kvůli slabému zraku. Působila tedy jako vychovatelka, od svého strýce si půjčovala knihy českých buditelů. Dostalo se jí zvláštního privilegia – směla navštěvovat některé přednášky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde mezi studenty byla jediná dívka.

Proslula vlasteneckým a sociálním cítěním, jež projevovala spolkovou prací, organizační a charitativní činností. Například roku 1888 byla evidována jako agentka Ústřední matice školské. Pořádala výlety dětí po českých historických místech, organizovala sbírky šatstva, bot a hraček pro chudé české děti, především z německojazyčného pohraničí. Jako první v Čechách použila skautské zásady při založení dívčí osady v Chotouni, kde od roku 1912 organizovala pro dívky prázdninové osady. Oproti svým mladším kolegyním, např. Vlastě Koseové, však nechtěla dívkám nabízet stejné nebo podobné činnosti jako skautům-chlapcům, a tak se postupně s hlavním proudem českého dívčího skautingu rozešla. Pracovala také pro Ústřední spolek českých žen, kde se vedle kurzů šití a vaření konaly také přednášky o emancipaci žen a o jejich vzdělání. Stala se tak v období před první světovou válkou jednou z hlavních představitelek českého ženského emancipačního hnutí.

Díky této své činnosti se seznámila s nedostudovaným právníkem Arnoštem Bilianem (5. 4. 1863), za něhož se roku 1892 provdala. Po uzavření sňatku se odstěhovala s manželem na Vyšehrad do domku výběrčího mýta a potravní daně, kde žila až do své smrti (na tomto domě se dodnes nachází její pamětní deska). Se svým manželem měla čtyři děti (Zdebora Biliána – nedožil se jednoho roku, Zoru Mičevovou-Biliánovou, Květuši Biliánovou a RNDr. Zlatka Biliána), kterým umožnila získat vysokoškolské vzdělání, přestože její manžel roku 1918 spáchal kvůli depresím sebevraždu. Aby mohly děti studovat na vysoké škole, přivydělávala si psaním různých fejetonů a článků do novin a časopisů a také tvorbou nenáročných příběhů pro dívky, které lze zařadit do červené knihovny.

Ve své literární tvorbě čerpala z tradice historické prózy a lidového čtení. Psala básně s mytologickými náměty, různé črty, humoresky, povídky, romány i divadelní hry. Sbírala pražské, zejména vyšehradské pověsti a literárně je upravovala. Zájem o folklór jí vedl i k zaznamenávání dětských her a lidových zvyků z různých ročních dob.

Ve stáří se její problémy se zrakem výrazně zhoršily. Nakonec dostala šedý zákal a po operaci oslepla úplně. Zemřela roku 1941 v Praze v domku na Vyšehradě.

Dílo

Pseudonymy

Svá díla publikovala také pod pseudonymy: Jan Bílý, Jan Černý, Vyšehradská. Rovněž její vlastní jméno se vyskytuje v různých variantách: Mařenka Popelková, Popelka M. Biliánová i Bilianová.

Filmové adaptace

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob spisovatelky Popelky Biliánové na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-23. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online. 
  4. ↑ a b c SÝKOROVÁ, Petra. Průkopnice skautingu, které z dívek udělaly holky do nepohody. Roverský kmen . Junák – český skaut, 2021-02-28 . Dostupné online. 
  5. ↑ Český skauting. www.skaut.org . . Dostupné online. 
  6. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy

Portály: Lidé | Literatura