Nejvyšší štolba
V dnešním světě Nejvyšší štolba upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v populární kultuře nebo jeho vlivu v určité oblasti, Nejvyšší štolba se stal tématem obecného zájmu. Od svého vzniku až po vývoj v průběhu let vyvolal Nejvyšší štolba debatu, reflexi a obdiv stejnou měrou. V tomto článku do hloubky prozkoumáme všechny aspekty související s Nejvyšší štolba, od jeho počátků až po jeho dnešní dopad, analyzujeme jeho důležitost a relevanci v moderní společnosti.
Nejvyšší štolba (případně štolmistr nebo podkoní, německy Oberststallmeister, latinsky (summus) praefectus stabuli, agazonum regalium magister, magister agazonum) byl dvorský úřad, který byl zodpovědný za královskou (císařskou) konírnu a vše, co s ním souviselo. Měl tedy na starost koně, sedla, postroje, nosítka a povozy (kočáry) a sáně. K tomu náležel také dohled nad zásobami sena a dalšího krmiva. Pod sebou měl velký počet služebníků s poměrně velmi specializovanými úkoly, kteří mimo jiné zajišťovali krmivo a píci (přípravci sena, krmiva a podestýlky a vlastní krmiči), jiní měli na starost kočáry a nosítka. K nim se řadili kováři a zvěrolékaři. Koňská sedla, postroje a vozy zhotovovali nebo opravovali sedláři a řemenáři, konstruktéři, pozlacovači, řezbáři, malíři a sochaři. Úřad nejvyššího štolby zastávali příslušníci starých šlechtických rodů.
Nejvyšší štolba císaře
Podle dvorského nařízení (Hofordnung) vydaného Ferdinandem I. (římským králem 1531–1564, od roku 1556 císařem) v roce 1538 byl nejvyšší štolba u císařského dvora (k. u. k. Oberststallmeister) čtvrtým nejdůležitějším a nejvlivnějším dvorským úřadem po nejvyšším hofmistru, nejvyšším komoří a nejvyšším dvorském maršálkovi. Byl zodpovědný za image dvora na veřejnosti, proto do jeho kompetence spadaly hřebčíny, stáje, jízdárny, vozový park a veškerý personál pracující na veřejnosti.[1] V tzv. Hofwagenburgu byly k dispozici kočáry a od počátku 20. století také automobily. Těch bylo na konci vlády Františka Josefa I. osmnáct, z toho tři z Kopřivnice a jeden z Mladé Boleslavi.[2] Musel mít přehled o počtech, původu a kvalitě koní a dohlížel na zbrojnici a pážata.[3][4] Pod úřad nejvyššího štolby spadali také trubači, tympanisté a hráči na lesní rohy.[5] Když císař usedal na koně, směl mu pomáhat pouze nejvyšší štolba.[6] Když se císař vydal na cesty, přebíral nejvyšší štolba pravomoc nejvyššího komořího.
Úřad nejvyššího císařského štolby (kaiserlicher Oberststallmeister) zastávali:[7]
- ?–1548 (31. 5.) don Pedro Lasso de Castilia
- 1548 (červen) – 1554 Zikmund z Lodronu
- 1556–1560 Jaroslav z Pernštejna (14. 11. 1528 – 27. 7. 1560)[8][9]
- 1562–1566 (?) Vratislav II. z Pernštejna (?)[10]
- 1562–1567 Volkard z Auerspergu (1530–1591)
- 1567–1576 Rudolf Khuen z Belasi (1533–1581)
- 1577–1582 (nebo 1581[10]) Klaudius Trivulzio (Trivulzi), hrabě z Melzu (1538–1591)
- 1584 (nebo 1591 ?[10] nebo 1594[10]) – 1599 Albrecht I. z Fürstenbergu (1557–1599)
- 1599–1600 jako správce úřadu[10] nebo 1599–1603[11] Petr Mollart z Mollartu († 1603)
- 1600–1603 (konec května) Oldřich Desiderius Proskovský z Proskova, správce úřadu[10]
- 1600–1602 Maxmilián ze Salm-Neuburgu (1563–1602)[12]
- 1603–1606 Bruno z Mansfeldu (1576–1644)
- 1603–1604 (únor)[zdroj?] Petr Mollart z Mollartu († 1603),[13] správce úřadu[10]
- 1604 (únor–duben) Jan Kolovrat-Libštenský (1552–1616), správce úřadu[14]
- 1606[13] (1607[14]) – 1608 (1609[14]) nebo 1611[15] Adam mladší z Valdštejna, zvaný Dlouhý, na Hrádku nad Sázavou a Lovosicích (1569[13] nebo 8. 6. 1570 – 24. 8. 1638 Praha)
- 1609–1613 (1611[14]) Oktavián Cavriani (cca 1530–1618)
- 1611 (1. 7.) – 1612 (20. 1.) Maxmilián ze Salmu[14]
- 1612–1619 (20. 3.) Maxmilián z Ditrichštejna[14]
- 1613–1615 Maxmilián z Lichtenštejna (1578–1643)
- 1616 (1619[14]) – 1619 (1620[14]) Jan Jakub Khiesel z Gottschee (1565–1638)
- 1619–1620 Rudolf Paar († 1625)
- 1622 (1620[14]) – 1637 (15. únor) Bruno III. z Mansfeldu (1576–1644)
- 1637–1642 Maxmilián z Valdštejna († 19. 2. 1654 nebo 18. 2. 1655 Praha/ 19. 2. 1655 Vídeň)
- 1642–1651 (1650[14]) Jiří Achác z Losensteinu (1579–1653)
- 1651–1655 Hanibal Gonzaga (1602–1668)
- 1655–1658 (2. 4. 1657[14]) František Albrecht z Harrachu (1624–1666)
- 1657 nebo 1658 (10. 1) – 1677 (3. 7. 1675[14]) Gundakar z Ditrichštejna (9. 12. 1623 – 25. 1. 1690, Augsburg)
- 1675–1677 František Julius Breuner, správce úřadu
- 1677 (23. 11.) – 1699 (20. 2.) Ferdinand Bonaventura z Harrachu (14. 7. 1636 – 15. 6. 1706 Karlovy Vary)
- 1699 (20. 2.) – 1705 (15. 6.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)[16] – poprvé
- 1705 (15. 6.) – 1708 (13. 7.) Leopold Ignác z Ditrichštejna (16. 8. 1660 Eggenberg – 13. 7. 1708 Mikulov)[16]
- 1709 (25. 8. 1708[14]) – 1711 (11. 3.) Leopold Matyáš z Lambergu (1667–1711)
- 1711 (17. 3.) – 1713 (1. 10. 1711[14]) Adam František ze Schwarzenbergu (1680–1732)
- 1713 (1. 10. 1711[14]) – 1716 (4. 7.) Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň) – podruhé[17][18]
- 1716 (16. 7.) – 1722 (16. 3.) Michael Jan III. z Althannu (8. 10. 1679 Jaroslavice – 26. 3. 1722 Vídeň)[19]
- 1722 (15. 4.) – 1732 (11. 6.) Adam František ze Schwarzenbergu (25. 9. 1680 Linec – 11. 6. 1732 Brandýs nad Labem)
- 1732 (17. 10.) – 1738 (březen) Gundakar Ludvík z Althannu (15. 5. 1665 Zwentendorf – 28. 12. 1747 Vídeň)
- 1738 (8. 4.) – 1742 (19. 11.) František Antonín ze Starhembergu (30. 7. 1691 Vídeň – 7. 5. 1743 Praha)
- 1742 (19. 11.) – 1765 (1749[14]) Jindřich Josef z Auerspergu (24. 6. 1697 Vídeň – 9. 2. 1783 Vídeň)
- 1763–1807 Jan Karel z Ditrichštejna (27. 6. 1728 Mikulov? nebo Vídeň – 25. 5. 1808 Vídeň)
- 1807[20]–1812 Dominik Ondřej II. z Kounic (30. 3. 1739 Vídeň – 24. 11. 1812 Vídeň)
- 1812–1834 Jan Nepomuk Norbert z Trauttmannsdorff-Weinsbergu (18. 3. 1780 Vídeň – 24. 9. 1834 Vídeň)[21]
- 1834–1848 Evžen Dominik Bruntálský z Vrbna (4. 9. 1786 Vídeň – 24. 3. 1848 Vídeň)
- 1849–1859 úřad neobsazen, dohled svěřen 9. 5. 1849 Karlu Ludwigu Grünne (zástupce nejvyššího štolby – Oberststallmeister-Stellvertreter)[1]
- 1859–1875 Karl Ludwig Grünne (25. 8. 1808 – 15. 6. 1884)[1]
- 1875–1892 Emerich z Thurn-Taxisu (12. 4. 1820 Praha – 28. 7. 1900 Gleichenberg)[22]
- 1892–1896 Rudolf z Liechtensteinu (18. 4. 1838 Vídeň – 15. 12. 1908 Moravský Krumlov)[23]
- 1896–1908 úřad neobsazen, dohled svěřen Rudolfu z Liechtensteinu (od 1896 nejvyšší hofmistr)
- 1909–1916 Ferdinand Vincenc Kinský (8. 9. 1866 Dornau – 3. 2. 1916 Vídeň)
- 1917–1918 Mikuláš Antonín Pálffy (11. 11. 1861 – 8. 3. 1935)
Nejvyšší štolba císařovny
Nejvyšší štolba císařovny byl v hierarchii mužských služebníků po nejvyšším hofmistrovi nejdůležitějším úřadem na dvoře císařovny.[3] Dohlížel nejen na koně a stáje, ale také dopravní prostředky včetně lodí, dále měl na starosti agendu cestování a transferů.[3] Panovnici při cestách doprovázel a zajišťoval hladký průběh přesunu.
- Marie Habsburská (1528–1603), manželka Maxmiliána II., císařovna 1564–1576
- Adam z Dietrichsteinau
- Eleonora Magdalena Gonzagová z Mantovy (1630–1686), třetí manželka Ferdinanda III., císařovna 1651–1657, poté císařovna vdova
- 1657–? Konrád Baltazar ze Starhembergu[24]
- 60. léta 17. století Karel Ferdinand z Valdštejna (1634 – 9. 4. 1702 Vídeň)
- 1678–1683 Ferdinand Vilém Eusebius ze Schwarzenbergu (23. 5. 1652 Brusel – 26. 10. 1703 Vídeň)[25][24]
- 1683–1686 Filip Zikmund z Ditrichštejna (9. 3. 1651 – 3. 7. 1716 Vídeň)[24]
- Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská (1655–1720), třetí manželka Leopolda I., císařovna 1676–1705, poté císařovna vdova
- ?–1720 Adolf Bernard z Martinic (před 1690 – 27. 7. 1735)
- Amálie Vilemína Brunšvicko-Lüneburská (1673–1742), manželka Josefa I., císařovna 1705–1711, poté císařova vdova
- 1720–? František Vilém ze Salm-Reifferscheidtu (14. 8. 1672 Bedburg – 4. 6. 1734 Vídeň)
Rakouské země
Horní Rakousy
Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Horním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich ob der Enns) byl udělen rodu Harrachů 29. května 1559 císařem Ferdinandem I.[26][27]
- ?–1758 Karel Antonín z Harrachu[28] (4. 8. 1692 – 21. 3. 1758)
- ...
- ?–1838 Arnošt Kryštof z Harrachu[29] (29. 5. 1757 Vídeň – 14. 12. 1838 Vídeň)
- 1838–1884 František Arnošt z Harrachu[30] (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
- 1884–1909 Jan Nepomuk František z Harrachu[31] (2. 11. 1828 Vídeň – 12. 12. 1909 Vídeň)
- 1909–1918/1935 Otto Nepomuk z Harrachu (10. 2. 1863 Praha – 10. 9. 1935 Hrádek u Nechanic)
Dolní Rakousy
Úřad nejvyššího dědičného zemského štolby v Dolním Rakousku (Oberst-Erblandstallmeister in Österreich unter der Enns) byl udělen rodu Harrachů 3. března 1627 císařem Ferdinandem II.[26][27]
- ?–1758 Karel Antonín z Harrachu[28] (4. 8. 1692 – 21. 3. 1758)
- ...
- ?–1838 Arnošt Kryštof z Harrachu[29] (29. 5. 1757 Vídeň – 14. 12. 1838 Vídeň)
- 1838–1884 František Arnošt z Harrachu[30] (13. 12. 1799 Vídeň – 26. 2. 1884 Nice)
- 1884–1909 Jan Nepomuk František z Harrachu[31] (2. 11. 1828 Vídeň – 12. 12. 1909 Vídeň)
- 1909–1918/1935 Otto Nepomuk z Harrachu (10. 2. 1863 Praha – 10. 9. 1935 Hrádek u Nechanic)
Štýrsko
Úřad dědičného zemského štolby (Erblandstallmeister) byl zřízen arcivévodou Karlem II. Štýrským 27. června 1565. Od té doby do roku 1848 ho zastávala hrabata a později knížata z Windisch-Graetze.[32][33]
- po 1685–1695 Gottlieb Amadeus z Windischgrätze (13. březen 1630 Řezno – 25. prosinec 1695 Vídeň)[34]
- ...
- 1746–1802 Josef Mikuláš z Windischgrätze (6. prosinec 1744 Vídeň – 24. leden 1802 Štěkeň)
- 1802–1862 Alfred I. Candidus z Windisch-Graetze (11. květen 1787 Brusel – 21. březen 1862 Vídeň), 1. kníže
- 1862–1876 Alfred II. Mikuláš Windisch-Graetz (28. březen 1819 Vídeň – 28. duben 1876 Tachov), 2. kníže
- 1876–1918 Alfred III. August Windisch-Graetz (31. října 1851 Praha – 23. listopadu 1927 Tachov), 3. kníže
Korutany
V roce 1848 nebyl úřad v tomto vévodství obsazen.[35]
- ?–? Augustin Khevenhüller, úřad zastával v roce 1616 v době korunovace Anny Tyrolské na českou královnu.[36]
- ...
- ?–1776 (určitě 1772) Jan Josef z Khevenhüller-Metsche (3. 7. 1706 Klagenfurt – 18. 4. 1776 Vídeň)
Kraňsko a Vindická marka
V roce 1662 udělil císař Leopold I. (1657–1705) post dědičného nejvyššího štolby v Kraňsku (Erb-Stallmeister in Krain und in der Windischen Mark) rodu Lambergů.[zdroj?] Tento úřad zastávali i v roce 1848.[35]
- 1662–1682 Jan Maxmilián z Lambergu (23./28. 11. 1608 Brno – 12./15. 12. 1682 Vídeň)
- 1682–1712 František Josef z Lambergu (28. 10. 1638 Vídeň – 2. 11. 1712 Steyr), 2. kníže
- 1712–1759 František Antonín z Lambergu (30. 9. 1678 Steyr – 23. 8. 1759 Vídeň), 3. kníže
- 1759–1797 Jan Nepomuk z Lambergu (1737–1797), 4. kníže
- 1797–1831 Karel Evžen z Lambergu (1764–1831), 5. kníže
- 1831–1862 Gustav Jáchym z Lambergu (1812–1862), 6. kníže
Tyrolsko
V roce 1848 zastával úřad rod hrabat z Wolkensteinu.[35]
Gorice a Gradiška
V roce 1848 nebyl úřad v tomto hrabství obsazen.[35]
Halič a Vladiměřsko
Úřad nejvyššího zemského štolby v Haliči a Vladiměřsku (německy Oberst-Landstallmeister in Galizien und Lodomerien) zastávali:
- ?–? (určitě 1848) Karel Michal Lanckoroński-Brzezie (16. 11. 1799 Vídeň – 16. 5. 1863 Vídeň)
Uherské království
Úřad (maďarsky főlovászmester, latinsky agazonum/agasonum regalium magistri nebo magister agazonum, německy Königlicher Oberststallmeister) je znám od 13. století.
- 1505–1534 Jiří Báthory[37]
- 1535–1545 Petr Erdődy[37]
- 1545–1553 František Nyary[37]
- 1553–1573 František Tahy[37]
- 1574–1584 Ladislav Bánffy[37]
- ...
- 1587–1604 František Nádasdy[37]
- ...
- 1606–1608 Sigfríd Kollonich[37]
- 1608–1625 František Batthyány[37]
- 1625–1627 Jiří Zrinský[37]
- 1628–1664 Mikuláš Zrinský[37]
- 1666–1691 Adam Zrinský[37]
- 1691–1693 Jiří Erdődy[37]
- 1693–1700 František Kery[37]
- 1700–1731 Jan Kery[37]
- 1731–1746 František Esterházy[37]
- 1746–1758 Leopold Nádasdy[37]
- ...
- 1783–1794 Antonín Grasalkovič[37]
- 1794–1798 Josef Keglevich[37]
- 1798–1806 Michal Nádasdy[37]
- 1806–1812 Josef Haller[37]
- 1812–1821 Pavel Almássy[37]
- 1822–1830 Antonín Amade[37]
- 1830–1837 František Josef Zichy[37]
- 1838–1848 Emerich (Imrich) Batthyány[37]
- ...
- (určitě 1866, 1874) Emerich (Imre nebo Imrich) III. Batthyány von Németh-Ujvár (23. 1. 1791 Szabadbattyán – 16. 9. 1874 Szabadbattyán)
- úřad zastával během korunovace Františka Josefa I. v roce 1867
- (určitě 1876, 1877, 1880) –1881 Alexandr (Sándor) Erdődy de Monyorókerék et Monoszló (10. 8. 1802 Kaposvár – 22. 1. 1881 Vép)
- 1882 neobsazeno
- (určitě 1883, 1886, 1889, 1892, 1895) –1896 Štěpán (István) Erdődy de Monyorókerék et Monoszló (27. 9. 1813 Vídeň – 20. 2. 1896 Vörösvár)
- (určitě 1897, 1898, 1901, 1904, 1907, 1910, 1913, 1916, 1918) Julius (Gyula) Széchényi z Sárváru a Felső-Vidéku
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Die k. u. k. Oberststallmeister (1562–1883) . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-16. (německy)
- ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta Rakouského císařství. Praha: Agentura Pankrác, 2006. 456 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 27.
- ↑ a b c KUBEŠ, s. 114
- ↑ VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 74. Dále jen Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723.
- ↑ Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723, s. 73
- ↑ HUSS, Frank. Vídeňský císařský dvůr. Kulturní dějiny od Leopolda I. po Leopolda II.. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2014. 392 + 20 stran obrázkové přílohy s. ISBN 978-80-242-4267-5. S. 223.
- ↑ FELLNER, Thomas; KRETSCHMAYR, Heinrich. Die österreichische Zentralverwaltung. I. Abteilung. Von Maximilian I. bis zur Vereinigung der österreichischen und böhmischen Hofkanzlei (1749). Bd. 1: Geschichtliche Übersicht. Wien: , 1907. Dostupné online. S. 279–280.
- ↑ Habsburkové 1526–1740: země Koruny české ve středoevropské monarchii. Příprava vydání BŮŽEK, Václav, SMÍŠEK, Rostislav. Praha: NLN, 2017. 912 s. ISBN 978-80-7422-572-7. S. 44.
- ↑ Podle MAŤA, Petr. Svět české aristokracie (1500–1700). Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 1062 s. ISBN 80-7106-312-6. S. 402. zastával tento úřad v letech 1556–1560 a 1562–1566
- ↑ a b c d e f g Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 279
- ↑ FUČÍKOVÁ, Eliška (ed.). Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze: Jacques Esprinchard, Pierre Bergeron, François de Bassompierre. Praha: Panorama, 1989. 136 s. S. 115. Dále jen Tři francouzští kavalíři.
- ↑ Podle Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280 zastával úřad v letech 1604–1606
- ↑ a b c Tři francouzští kavalíři, s. 129
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Die österreichische Zentralverwaltung I1., s. 280
- ↑ Maťa, s. 402
- ↑ a b SMÍŠEK, Rostislav. Služba a paměť: dvorská kariéra barokních Ditrichštejnů jako nadgenerační životní ideál. In: BŮŽEK, Václav; KRÁL, Pavel. Paměť urozenosti. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-928-7. S. 164.
- ↑ Podle VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 761. vykonával tento úřad od 1. října 1711 do 4. června 1716.
- ↑ Podle Paměť urozenosti, s. 164 získal úřad už v roce 1711.
- ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 122.
- ↑ Podle CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 762 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 202. byl Kounic nejvšším štolbou od roku 1794.
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. : Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 394.
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 386
- ↑ Österreichisches Biographisches Lexikon . . Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. (německy)
- ↑ a b c KUBEŠ, Jiří. Zápas o funkci nejvyššího štolmistra na dvoře císařovny vdovy Eleonory Gonzagové. Edice důvěrné korespondence bratří Ditrichštejnů z roku 1683. Folia historica Bohemia. 2013, roč. 28, čís. 1, s. 105–150, zde 107 a 109. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-06-2020. ISSN 0231-7494. Archivováno 7. 6. 2020 na Wayback Machine.
- ↑ OURODOVÁ-HRONKOVÁ, Ludmila. Schwarzenbergové 1615–1789. České Budějovice: NPÚ, 2009. ISBN 978-80-85033-15-1. S. 3.
- ↑ a b Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 151
- ↑ a b Gothaischer Hofkalender. Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser. Hundertsechsundsechzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1929. Dostupné online. S. 182. (německy)
- ↑ a b SCHEUTZ, Martin. Die Elite der hochadeligen Elite. Sozialgeschichtliche Rahmenbedingungen der obersten Hofämter am Wiener Kaiserhof im 18. Jahrhundert (= Querschnitte 28). In: AMMERER, Gerhard; LOBENWEIN, Elisabeth; SCHEUTZ, Martin. Adel im 18. Jahrhundert. Umrisse einer sozialen Gruppe in der Krise. Innsbruck, Wien: Studien-Verl., 2015. ISBN 978-3-7065-5467-1. S. 141–194, zde 188. (německy)
- ↑ a b Gothaisches genealogisches Taschenbuch auf das Jahr 1837. Vier und Siebzigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1837. Dostupné online. S. 189. (německy)
- ↑ a b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst Diplomatisch statistischem Jahrbuch 1878. Hundert und funfzehnter Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1878. Dostupné online. S. 116. (německy)
- ↑ a b Gothaischer Genealogischer Hofkalender nebst diplomatisch-statistischem Jahrbuch 1896. Hundertdreiunddreißigster Jahrgang. Gotha: Justus Perthes, 1896. Dostupné online. S. 146. (německy)
- ↑ Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. : Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1628. (německy)
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 457
- ↑ OERTEL, Christian Gottfried. Heinrich Gottlieb Franckens ... Nachricht von der neuesten Beschaffenheit eines Reichs-Tags im Heil. Röm. Reich, und Abriß einer hinlänglichen Reichs-Tags-Bibliothek: Nebst einem Verzeichnisse der Reichs-Stände und deren Gesandten auf dem Reichs-Tage vom Jahr 1663 bis zu Ende Monats Merz 1761. Regensburg: Montag, 1761. S. 7–8 přílohy Vollständiges und zuverläßiges Verzeichniß der Kaiser, Churfürsten, Fürsten und Stände des Heil. Röm. Reichs, wie auch derselben und auswärtiger Mächte Gesandtschaften, welche bey dem fürwährenden Reichs-Tage, von seinem Anfange 1662 an, biß zum Jahr 1760 sich eingefunden haben, Regensburg 1760.
- ↑ a b c d FRÖLICHSTHAL, Georg. Im Jahr 1848 belehnte Familien . Adler – Heraldisch-Genealogische Gesellschaft Wien, 2017-09-16 . Dostupné online. (DE)[nedostupný zdroj]
- ↑ KLIČKOVÁ, Barbora. Korunovace císařovny Anny Tyrolské českou královnou v roce 1616. Praha, 2016 . 138 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav českých dějin. Vedoucí práce Martin Holý. s. 101. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x Kráľovskí koniarnici . Šľachta. Stránka o histórii šľachtických rodov, 2006-09-21 . Dostupné online. (slovensky)
Související články
Externí odkazy
- Přehled nejvyšších štolbů (německy)