František Josef z Lambergu
V dnešním světě je František Josef z Lambergu téma, které nabylo na aktuálnosti a upoutalo pozornost mnoha. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu ve vědecké oblasti nebo jeho významu v historii, František Josef z Lambergu vyvolal hluboký zájem v různých sektorech. Tento jev vyvolal rozsáhlou debatu a podnítil četná zkoumání při hledání lepšího pochopení jeho důsledků. Vzhledem k tomu, že se František Josef z Lambergu neustále vyvíjí, je důležité důkladně analyzovat jeho dopad a prozkoumat jeho potenciální důsledky. V tomto článku dále prozkoumáme dnešní roli František Josef z Lambergu a budeme řešit její význam v různých kontextech.
František Josef hrabě z Lambergu (Franz Joseph Graf von Lamberg) (kníže 1711–1712) (28. října 1638 Vídeň – 2. listopadu 1712 Steyr) byl rakouský šlechtic, diplomat, politik a dvořan. Byl vychován spolu s císařem Leopoldem I., poté působil jako diplomat a dvořan. V letech 1686–1712 zastával funkci zemského hejtmana v Horním Rakousku. Byl nositelem Řádu zlatého rouna a po předčasně zemřelém synu Leopoldu Matyášovi dědicem knížecího titulu.
Životopis
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Lambergů, byl nejstarším synem diplomata a císařského nejvyššího hofmistra Jana Maxmiliána z Lambergu (1608–1682), po matce Juditě (1612–1690) byl potomkem Bruntálských z Vrbna. Vzhledem k postavení svého otce u císařského dvora byl vychováván spolu s pozdějším císařem Leopoldem I. a těšil se jeho trvalé důvěře. V letech 1656–1660 absolvoval dlouhou kavalírskou cestu po Evropě, dlouhodobě pobýval ve Francii a Itálii.[1] získal v roce 1662 titul císařského komorníka a v roce 1664 byl jmenován členem říšské dvorní rady.[2] V roce 1666 jel do Benátek přivítat španělskou princenzu Markétu Terezii, aby ji jako budoucí manželku Leopolda doprovodil do Vídně. Poté vykonal několik diplomatických cest, v letech 1667–1668 do Španělska, Francie a po říšských státech, v letech 1676–1677 znovu do Španělska. Jeho mise měly spíše ceremoniální charakter a ve srovnání se svým otcem měl František Josef výrazně menší vliv na politiku. V roce 1686 byl jmenován císařským tajným radou a v letech 1686–1712 byl zemským hejtmanem v Horním Rakousku.[3] V roce 1694 získal Řád zlatého rouna.[4] Krátce před smrtí Leopolda I. byl jmenován členem tajné státní konference (1704). Po synu Leopoldu Matyášovi zdědil v roce 1711 knížecí titul, což byla ojedinělá situace, kdy otec převzal vyšší šlechtický titul po předčasně zemřelém potomkovi.[5]
Rodina
V roce 1663 se v pražské katedrále sv. Víta oženil s hraběnkou Annou Marií z Trauttmansdorffu (1642–1727), dcerou českého nejvyššího maršálka Adama Matyáše z Trauttmansdorffu, s níž měl početné potomstvo. Ze synů byl nejstarší Leopold Matyáš (1667–1711), který byl oblíbencem císaře Josefa I. a v roce 1707 získal titul knížete. Z dalších synů vynikl Josef Dominik z Lambergu (1680–1761), který byl dlouholetým biskupem v Pasově a kardinálem.
Díky sňatkům svých sester měl František Josef z Lambergu příbuzenské vazby na řadu významných osobností, jeho švagry byli například císařský dvorní maršálek Jindřich Vilém Starhemberg, diplomat a nejvyšší hofmistr Ferdinand Bonaventura z Harrachu nebo nejvyšší lovčí Českého království Jan Adam Hrzán z Harasova.
Mladší bratři Františka Josefa vlastnili majetek v Čechách a na Moravě. Kašpar Bedřich (1648–1686) byl majitelem panství Kunštát na jižní Moravě, kde podnikl barokní přestavbu kunštátského zámku. Další bratr, kardinál a pasovský biskup Jan Filip (1651–1712) zakoupil počátkem 18. století rozsáhlé statky v Pošumaví s hradem Rabí.
Odkazy
Reference
- ↑ KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 374 ISBN 978-80-7415-071-5
- ↑ Seznam členů říšské dvorní rady, s. 94 dostupné online
- ↑ Seznam představitelů státní správy v rakouských zemích na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
- ↑ Rodokmen knížecí linie Lambergů
Literatura
- WISGRILL, Franz Karl, ODELGA, Karl von: Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels, 5. díl, Vídeň, 1804; s. 392–395 dostupné online
