Téma Molekulární mračno je předmětem zájmu již dlouhou dobu, jeho různé dimenze a důsledky zaujaly akademiky, profesionály i odborníky na dané téma. Od svých historických počátků až po moderní aplikace se Molekulární mračno osvědčil jako neustále relevantní a velmi důležitá oblast studia v různých kontextech. Jak se společnost vyvíjí, zájem o Molekulární mračno zůstává konstantní, což dokazuje její schopnost přizpůsobit se a zůstat relevantní ve stále se měnícím světě. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Molekulární mračno a jeho dopad v různých oblastech s cílem poskytnout holistický pohled na toto fascinující téma.
Molekulární mračno (též molekulární mrak či oblak) je druh mezihvězdného mračna, jehož rozměry a hustota umožňují tvorbu molekul, mezi nimiž naprosto převažují molekuly vodíku (H2).
Protože molekuly vodíku je obtížné zachytit při pozorování v infračerveném nebo rádiovém oboru, astronomové se místo toho snaží zachytit stopy jiných molekul, například oxidu uhelnatého (CO). Ten je v těchto mračnech hned po vodíku nejběžnější, přesto je ho však asi 10 000krát méně. Mezi další zaznamenané molekuly patří oxid uhličitý, voda nebo kyanovodík.[2]
Tzv. obří molekulová mračna mohou mít hmotnost až 10 miliónů Sluncí.
Podle tzv. mlhovinové hypotézy mohou kolapsem molekulárních mračen vznikat nové hvězdy a kolem nich rotující planetární soustavy. Spouštěcím mechanismem může být například výbuch blízké supernovy. Stejným způsobem zřejmě před asi 4,6 miliardami let vznikla i Sluneční soustava.[3]
V roce 2018 zjistila soustava radioteleskopů ALMA spolu s Herschelovou vesmírnou observatoří, že tato mračna obsahují oblasti s vyšší hustotou hmoty – tenké a dlouhé filamenty. Hvězdy vznikají přednostně v těchto filamentech.[4][5]