Messier 77

V tomto článku prozkoumáme téma Messier 77, abychom analyzovali jeho dopad a relevanci v dnešní společnosti. Messier 77 je předmětem zájmu a debat v různých oblastech, ať už v akademické, sociální, kulturní nebo politické sféře. Její vliv je významný ve způsobu, jakým lidé vnímají určité problémy a přistupují k nim, a také ve způsobu, jakým fungují ve svém prostředí. V tomto textu budeme zkoumat různé aspekty související s Messier 77, od jeho původu a vývoje až po jeho možné důsledky pro budoucnost. Tento článek si klade za cíl poskytnout komplexní a komplexní pohled na Messier 77 s cílem podpořit hlubší a reflektivní pochopení tohoto tématu.

Messier 77
M77 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
M77 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typspirální galaxie s příčkou, Seyfertova galaxie, centimetric radio source, HI (21cm) source, zdroj infračerveného záření a zdroj rentgenového záření
Třída(R)SA(rs)b[1]
ObjevitelPierre Méchain
Datum objevu29. října 1780
Rektascenze2h 42m 40,7s[1]
Deklinace-0°00′48″[1]
SouhvězdíVelryba (lat. Cet)
Zdánlivá magnituda (V)8,87[2], 9,7[2], 9,61[2], 10,1[3], 9,9[3], 6,966[4], 6,258[4] a 5,788[4]
Úhlová velikost7,1′×6,0′[1]
Vzdálenost60 000 000 ly
Plošná jasnost12,8[5]
Poziční úhel70°[5]
Rudý posuv0,003 79
Kupa galaxiíSkupina galaxií M 77[6]
Fyzikální charakteristiky
Poloměr85 000[6] ly
Označení v katalozích
Messierův katalogM 77
New General CatalogueNGC 1068
IRASIRAS 02401-0013 a IRAS F02401-0013
Uppsala General CatalogueUGC 2188
Principal Galaxies CataloguePGC 10266
Atlas of Peculiar GalaxiesAPG 37
Jiná označeníM 77, NGC 1068, UGC 2188, PGC 10266, 3C 71, Arp 37[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 77 (také M77 nebo NGC 1068) je spirální galaxie v souhvězdí Velryby. Objevil ji Pierre Méchain 29. října 1780. Je výrazným představitelem seyfertových galaxií, což je typ galaxií s aktivním galaktickým jádrem.[6] Od Země je vzdálená přibližně 47 milionů ly.[7]

Pozorování

Poloha M 77 v souhvězdí Velryby

Leží asi 1° jihovýchodně od hvězdy 4. hvězdné velikosti δ Ceti. Za dobrých pozorovacích podmínek je viditelná i menšími dalekohledy, ve kterých se ukáže jako malá kulatá mlhavá skvrnka, ale náznaky spirální struktury jsou viditelné až pomocí většího amatérského dalekohledu.[6] Blízko galaxie je vidět hvězda 9. hvězdné velikosti.[8] M77 je nejlépe pozorovatelná v prosinci.[9]

0,5° severozápadně od M77 leží další galaxie NGC 1055, kterou je možné při malém zvětšení pozorovat v jenom zorném poli spolu s M77. NGC 1055 je součástí malé skupinky galaxií, ve které je M77 nejjasnějším členem. 1,5° severně od M77 leží ještě slabší galaxie NGC 1073, která má hvězdnou velikost 11 a je tedy viditelná středně velkými dalekohledy. Také tato galaxie je členem Skupiny galaxií M 77.[8]

Historie pozorování

Galaxii objevil Pierre Méchain 29. října 1780 a popsal ji jako mlhovinu. Charles Messier ji do svého katalogu přidal 17. listopadu 1780 jako hvězdokupu s mlhovinou, snad kvůli hvězdám, které je vidět v jejím popředí, nebo považoval jasné oblasti v jejích ramenech za slabé hvězdy. Přesto byla M77 mezi prvními 14 galaxiemi, které v roce 1850 William Parsons popsal jako „spirální mlhoviny“.[6]

Zvláštní vlastností této galaxie je spektrum, které obsahuje široké spektrální čáry vyzařované obrovskými oblaky plynu, která se od jádra této galaxie vzdalují rychlostí několika stovek kilometrů za sekundu. Tuto vlastnost objevil Edward A. Fath v roce 1908 na Lickově observatoři a ještě přesnějším pozorováním spektra na Lowellově observatoři ji potvrdil Vesto Slipher v roce 1917. Později byla M77 označena za seyfertovu galaxii typu II a M77 je v této třídě galaxií nejbližším a nejjasnějším členem.[6] Halton Arp zapsal M77 do svého katalogu zvláštních galaxií (Atlas of Peculiar Galaxies) jako spirální galaxii s nízkou plošnou jasností a s průvodcem na svém rameni.[10]

Vlastnosti

M77 na amatérském snímku. Autor: Adam Block

V aktivním galaktickém jádře M77 sídlí obří černá díra. Toto jádro je silným zdrojem rádiových vln, což v roce 1952 objevil Berbard Yarnton Mills, který tento zdroj označil jako Cetus A. Ve Třetím cambridgeském katalogu radiových zdrojů má galaxie označení 3C 71. Oblast jádra M77, která je zodpovědná za seyfertovou aktivitu, má hmotnost kolem 10 milionů hmotností Slunce.[6]

Tato velkolepá galaxie patří mezi největší objekty v Messierově katalogu. Její jasná část má průměr kolem 120 000 ly, ale vnější oblasti viditelné na snímcích mají průměr až 170 000 ly.[6] Její vzdálenost od Země se odhaduje na 60 milionů ly, ale novější odhady se blíží hodnotě 47 milionů ly.[7][11] Hmotnost celé galaxie představuje asi 1 bilion sluncí.[12]

Reference

  1. ↑ a b c d e NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 77 . . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c Armando Gil de Paz, Luciana Bianchi, Patrick Morrissey, Samuel Boissier, David Schiminovich, Barry F. Madore, David Thilker, Timothy Heckman, Alessandro Boselli, Robert Rich, Alex Szalay, Mark Seibert, Todd A. Small, Bruno Milliard, Tim Conrow, Soo-Chang Rey, Sukyoung Yi, Young-Wook Lee, Susan G. Neff: The GALEX Ultraviolet Atlas of Nearby Galaxies. In: The Astrophysical Journal Supplement Series. prosinec 2007. DOI 10.1086/516636.
  3. ↑ a b Lister Staveley-Smith, Bärbel Koribalská, Rachel Webster, Robert Minchin, Elaine Sadler, David G Barnes, Ronald Ekers, Ken Freeman, Mike Disney, Brad K. Gibson, Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ133866323: The HIPASS catalogue — III. Optical counterparts and isolated dark galaxies. In: Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. červenec 2005. DOI 10.1111/J.1365-2966.2005.09159.X.
  4. ↑ a b c Thomas H. Jarrett, John M. Carpenter, John E. Gizis, Carol Lonsdale: The Two Micron All Sky Survey (2MASS). In: The Astronomical Journal. únor 2006. DOI 10.1086/498708.
  5. ↑ a b FROMMERT, Hartmut. Revised NGC Data for NGC 1068 . SEDS.org . Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e f g h FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 77 . SEDS.org . Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b RAND, Richard J.; WALLIN, John F. Pattern Speeds of BIMA SONG Galaxies with Molecule-dominated Interstellar Mediums Using the Tremaine-Weinberg Method. S. 142–157. Astrophysical Journal . Říjen 2004 . Roč. 614, s. 142–157. Dostupné online. doi:10.1086/423423. Bibcode 2004ApJ...614..142R. (anglicky) 
  8. ↑ a b KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velryba . . Dostupné online. 
  9. ↑ GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 77 . NASA, 2017-10-19 . Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ ARP, Halton. Atlas of Peculiar Galaxies. S. 1. Astrophysical Journal Supplement . Listopad 1966 . Roč. 14, s. 1. Dostupné online. doi:10.1086/190147. Bibcode 1966ApJS...14....1A. (anglicky) 
  11. ↑ Zářivá spirála s aktivním srdcem . Evropská jižní observatoř, 2017-07-05 . Dostupné online. 
  12. ↑ Messier 77: Cetus A . messier-objects.com, 2015-07-24 . Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Messier 77 na Wikimedia Commons
  • NASA/IPAC Extragalactic Database: Results for M 77 . . Dostupné online. (anglicky) 
  • SIMBAD Astronomical Database: Results for M 77 . . Dostupné online. (anglicky) 
  • FROMMERT, Hartmut. SEDS Messier Objects Database: Messier 77 . . Dostupné online. (anglicky) 
  • KODRIŠ, Michal. Průvodce hvězdnou oblohou: Velryba . . Dostupné online. 
  • Zářivá spirála s aktivním srdcem . Evropská jižní observatoř, 2017-07-05 . Dostupné online. 
  • NASA - APOD. Astronomický snímek dne - NGC 1055 a M77 . astro.cz, 2006-12-15 . Dostupné online. 
  • GARNER, Rob. Hubble’s Messier Catalog: Messier 77 . NASA, 2017-10-19 . Dostupné online. (anglicky) 
  • Hubble Space Telescope - Hubble observes the hidden depths of Messier 77 . spacetelescope.org, 2013-03-28 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-19. (anglicky) 

Objekty v Messierově katalogu