Krétské hieroglyfy
V tomto článku prozkoumáme význam Krétské hieroglyfy v současné společnosti. Od svých počátků až do současnosti má Krétské hieroglyfy velký vliv v různých oblastech každodenního života. V průběhu historie byl Krétské hieroglyfy předmětem fascinace a studia a jeho dopad zanechal stopy v kultuře, politice, ekonomii a psychologii. Prostřednictvím podrobné analýzy zjistíme, jak Krétské hieroglyfy formoval naše vnímání a chování, a prozkoumáme jeho klíčovou roli při utváření individuální a kolektivní identity. Podobně se ponoříme do různých perspektiv a přístupů, které byly vyvinuty kolem Krétské hieroglyfy, abychom lépe porozuměli jeho významu v dnešním světě.
| Krétské hieroglyfy | |
|---|---|
 | |
| Typ | nerozluštěné |
| Mluvené jazyky | mínojština |
| Časové období | 2100–1700 př. n. l. |
| Předchůdce |
protopísmo
|
| Sestry | lineární písmo A |
| Poznámka: Tato stránka může obsahovat fonetické symboly IPA v kódování Unicode. | |
Krétské hieroglyfy jsou doposud nerozluštěné hieroglyfy užívané na Krétě v rané době bronzové (mínojská civilizace). Hieroglyfy jsou nejstarší ze tří krétských písem (spolu s lineárním písmem A, B). Hieroglyfy jsou starší než lineární písmo A (částečně rozluštěné), nicméně dlouhou dobu se oba systémy užívaly paralelně.
Je známo 137 glyfů, z toho je 96 sylabogramů, 32 logogramů, 9 jsou tzv. klasmatogramy. Následují znaky pro číslo (řádově jednotky, desítky, stovky a tisíce). Dva znaky jako interpunkční znaménka.
Písmo reprezentovalo neznámý předpokládaný jazyk (jazyky), tzv. mínojštinu, který se nepodařilo dále klasifikovat (pro několik v místě písemně doložených, ale neznámých jazyků, které nevykazují žádné souvislosti s řečtinou, se mluví o předpokládané rodině egejských jazyků), což znesnadňuje pokusy o rozluštění.
Korpus
Poprvé vydal korpus Jean-Pierre Olivier v roce 1989. Obsahoval okolo 150 nápisů z pečetidel a pečetí a 120 paleografických památek. V roce 1996 vydaly autoři J.-P. Olivier a L. Godard rozšířený korpus Corpus Hieroglyphicarum Inscriptionum Cretae (CHIC).[1]
Literatura
- BARTONĚK, Antonín. Zlaté Mykény. 1. vyd. Praha: Panorama, 1983. 300 s., s. obr. příl. Stopy, fakta svědectví. Velké civilizace. S. 57–59.
- BARTONĚK, Antonín. Dialekty klasické řečtiny. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2009, s. –46.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu krétské hieroglyfy na Wikimedia Commons - The Cretan Hieroglyphic Texts Archivováno 12. 4. 2017 na Wayback Machine. – on-line edice CHIC
- Cretan hieroglyphs na ancientscripts.com
Reference
- ↑ J.-P. Olivier, L. Godard, in collaboration with J.-C. Poursat, Corpus Hieroglyphicarum Inscriptionum Cretae (CHIC), Études Crétoises 31, De Boccard, Paris 1996, ISBN 2-86958-082-7.
