Karl Christian Friedrich Krause

V tomto článku o Karl Christian Friedrich Krause podrobně prozkoumáme a analyzujeme všechny aspekty související s tímto tématem, které je dnes tak relevantní. Od jeho vzniku až po jeho dopad na společnost, přes jeho různé projevy a vývoj v průběhu času, se ponoříme do hloubkové studie, která nám umožní lépe porozumět důležitosti a významu Karl Christian Friedrich Krause v našem každodenním životě. Prostřednictvím dat, výzkumu a odborných názorů poskytneme kompletní přehled, který nám pomůže toto téma zamyslet a objevit nové perspektivy, které obohatí naše znalosti o Karl Christian Friedrich Krause.

Karl Christian Friedrich Krause
Narození6. května 1781
Eisenberg
Úmrtí27. září 1832 (ve věku 51 let)
Mnichov
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Alma materUniverzita Jena
Povolánífilozof, vysokoškolský učitel a spisovatel
ZaměstnavateléUniverzita v Göttingenu
Univerzita Jena
Humboldtova univerzita
Nábož. vyznánídeismus
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Christian Friedrich Krause (6. květen 1781, Eisenberg – 27. září 1832, Mnichov) byl německý filozof a spisovatel. Představitel panteismu, byť on sám svůj systém nazýval "panenteismus".

Život

Byl synem učitele a protestantského pastora. Od roku 1797 studoval na univerzitě v Jeně filosofii a matematiku a poslouchal přednášky kantovského filozofa Reinholda, ale také J. G. Fichta, F. Schellinga a G. W. Hegela. V letech 1802–1804 v Jeně působil jako soukromý docent, roku 1805, cestou do Drážďan, byl přijat do zednářské lóže, ale už roku 1810 z ní byl vyloučen, protože nechtěl dodržovat povinnou mlčenlivost. V Drážďanech dával soukromé hodiny a učil na inženýrské akademii kartografii, matematiku a němčinu. Roku 1813 odjel do Berlína, protože doufal, že tam dostane profesuru, ale přes Fichtovy intervence marně. Po roce 1817 cestoval po Německu, Francii a Itálii. Roku 1824 se habilitoval na univerzitě v Göttingenu a přednášel jako soukromý docent a od roku 1831 přednášel v Mnichově. Větší část jeho děl vydali až jeho žáci.

Byl krátce svobodným zednářem a zednářství hájil v několika spisech. Viděl v něm sdružení jdoucí k cíli ideálního spojení s vyšší duchovní říší, jejíž součástí lidstvo je. Po čase se však se zednářským bratrstvem rozešel.

Filosofie

Ottův slovník naučný jeho filosofický systém popisuje takto: "Filosofie Krauseova jest hlavním svým rázem Schellingova filosofie identity i v methodě i cíli; terminologie nad potřebu až příliš uměle strojená. Filosofie uskutečňuje podle něho poznání absolutna vzestupem od ducha individuálního k absolutnu a od tohoto sestupem k individuu. Absolutno to jest sebevědomý, jediný Bůh. V něm z jeho moci i lásky vše jest živo, z něho vyšedši a v něj se vracejíc. Bůh Krauseův jest Bůh křesťanský. Této metafysice přiměřeny jsou jeho názory o éthice i aesthetice, majíce vesměs ráz bohoslovný."[1]

Krause se po celý život snažil vybudovat nový filosofický základ, který by proměnil téměř všechny vědy. Kritizoval Kanta i Hegela a svůj systém založil na představě evoluce lidstva, vedené Bohem a k Bohu. Člověk může poznat základní bytnost boží a z ní odvodit jasný a pevný postoj ve světě. V Německu ani v Evropě velký úspěch neměl,jednak patrně pro jistý mysticismus, jednak pro malou srozumitelnost svých spisů. Měl ale řadu přívrženců a obdivovatelů, často mimo akademické a filosofické kruhy. Tak v Praze to byl slavný právník Ahrens nebo profesor von Leonhardi, ale největší ohlas získal "krausismus" ve Španělsku a v Jižní Americe, kdy byl pokládán za největšího německého filosofa.

Dílo

Z velmi rozsáhlého a pestrého Krauseova díla:

  • Praobraz lidstva (1811)
  • Základy přirozeného práva (1803)
  • Základy filosofického systému matematiky I. (1803)
  • Tabulky faktorů a prvočísel od 1 do 100000. (1804)
  • Náčrt systému filosofie I.
  • Systém a vědecké založení morálky. (1810)
  • O důstojnosti německého jazyka, zejména jako vědeckého (1816)
  • Z dějin a teorie hudby. (1827)
  • Náčrt systému právní filosofie a přirozeného práva (1828)
  • Přednášky o základních pravdách vědy (1829)
  • Duch učení Swedenborgova. (anonymně, 1832)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ottův slovník naučný, heslo Krause, Karl Christian. Sv. 15, str. 96.

Literatura

  • DURDÍK, Josef. Dějiny filosofie nejnovější. Praha: Jan Otto, 1887. 425 s. cnb001053313. S. 149–153. Dostupné online
  • FALCKENBERG, Richard. Dějiny novověké filosofie od Mikuláše Cusana až po naše časy. Překlad František Xaver Procházka. V Praze: Jan Laichter, 1899. 876 s. cnb000735926. S. 589–591. Dostupné online
  • Ottův slovník naučný, heslo Krause, Karl Christian. Sv. 15, str. 96. Dostupné online

Externí odkazy