Friedrich Schelling
| Friedrich Schelling | |
|---|---|
 Friedrich Schelling (1848) | |
| Rodné jméno | Friedrich Wilhelm Joseph Schelling |
| Narození | 27. ledna 1775 Leonberg |
| Úmrtí | 20. srpna 1854 (ve věku 79 let) Bad Ragaz |
| Alma mater | Univerzita Tübingen Lipská univerzita Tübinger Stift |
| Povolání | filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel |
| Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Jena Juliova–Maxmiliánova univerzita ve Würzburku Erlangensko-norimberská univerzita |
| Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
| Nábož. vyznání | luteránství |
| Choť | Caroline Schellingová (1803–1809) Pauline Gotter |
| Děti | Clara Waitz Hermann von Schelling Julie von Eichhorn |
| Funkce | profesor |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Socha F. W. J. Schellinga v Mnichově ('Der grosse Philosoph')
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (27. ledna 1775 Leonberg, Švábsko – 20. srpna 1854 Ragaz) byl německý filozof, představitel idealismu.
Život a dílo
Do klášterní školy (scholae monasticae) v Bebenhausenu nastoupil již v patnácti letech. Uzavřel tam přátelství se svými spolužáky a krajany Hölderlinem a Hegelem.
Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798) se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.
V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).
Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813). Nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.
V roce 1841 byl Schelling pozván na Berlínskou univerzitu. Jeho přednášky vzbudily zájem nejen v akademickém prostředí. V Auditoriu maximu Berlínské univerzity, kde Schelling přednášel, se bylo možno setkat i s rakouským vyslancem v Berlíně Metternichem, i s budoucím anarchistou M. Bakuninem a s dánským filozofem S. Kierkegaardem. Friedrich Engels líčí ovzduší na Berlínské univerzitě takto:
Šumělo to zde všemi možnými jazyky. Ozývala se zde němčina, francouzština, angličtina, maďarština, polština, ruština, nová řečtina a turečtina. Zazněl zvonek, všechno utichlo a Schelling vstupuje na katedru.Friedrich Engels, Schelling o Hegelovi
Filozofie identity
Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.
- Nikoli příroda je výtvorem ducha, ale duch je výtvorem přírody.
- Úkolem filozofie je vyložit vědění, tj. shodu SUBJEKTU s OBJEKTEM. Duch (Já) je v přírodě možný jenom proto, že příroda je původně duch, duch našeho ducha; jen proto, že příroda a duch, reálný a ideální moment jsou ve své hloubce totéž (identické). Duchu a vůbec všemu životu lze porozumět z přírody pouze tehdy, nepokládáme-li přírodu za cosi mrtvého (…) nýbrž vidíme-li ji (přírodu) jako jednotný celek, jehož nejhlubší podstatou je živoucí prasíla.
Vliv a přijetí
V Rusku byl Schelling přirovnáván ke Kryštofu Kolumbovi:
| „ | Na počátku devatenáctého století znamenal Schelling totéž co Kryštof Kolumbus v patnáctém věku, poněvadž objevil člověku dosud neznámou část jeho světa, část, o níž kolovaly jen jakési bájeslovné zvěsti - objevil jeho duši. | “ |
| — V. F. Odojevskij, Ruské noci | ||
Schellingova filosofie mytologie také ovlivnila Vladimira Solovjova. Solovjovův následovník Nikolaj Berďajev ve své interpretaci dějin, jejichž podstatou je právě mýtus, také navazuje na Schellinga a společně s ním vidí v mytologii „prvotní historii lidstva".
České překlady
- Výbor z díla. Překlad Milan Sobotka a Jindřich Zelený. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1977. 315 s. cnb000156298.
- Výbor z díla: rané spisy. 2. vyd. Praha: Svoboda, 1990. 312 s. Filozofické dědictví. ISBN 80-205-0132-0.
- Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů. Překlad Miroslav Petříček. Praha: Filozofický ústav ČSAV, 1992. 130 s. 1. ISBN 80-7007-031-5.
- Věky světa. Kniha první, Minulost. Verze I. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2002. 100 s. ISBN 80-7298-047-5.
- Drobné spisy a fragmenty. Překlad Petr Babka. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2004. 109 s. ISBN 80-7021-689-1.
- Filosofické zkoumání svobody. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2010. 239 s. ISBN 978-80-7298-415-2.
- Systém transcendentálního idealismu. Překlad Jindřich Karásek a Jan Patočka. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2014. 271 s. ISBN 978-80-7298-430-5.
Fotogalerie
- Pamětní deska na jeho domu v Erlangenu (Friedrichstraße 28)
- Friedrich Wilhelm Schelling (cca 1800)
- Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (cca 1848)
- Dílo 'Einleitung zu seinem Entwurf eines Systems der Naturphilosophie' (1799)
Odkazy
Reference
- ↑ Ojzerman 1978, s. 103.
- ↑ a b Naldoniová 2010, s. 14.
Literatura
- ČECHÁK, Vladimír; SUS, Jaroslav; SOBOTKA, Milan. Co víte o novověké filozofii. 1. vyd. Praha: Horizont, 1984. 323 s. Stať „F. W. J. Schelling", s. 236–248; autor Milan Sobotka. Cnb000021250.
- DEHNEL, Piotr. Przyroda i historia : studium wczesnej filozofii F. W. J. Schellinga. Wrocław : Wydawnictwo Uniwersytetu Wrocławskiego, 1992. – 115 s. : bibliografie, errata. – (Filozofia ; 7.) (Acta Universitatis Wratislaviensis ; No. 1410) ISBN 83-229-0828-8
- MAJOR, Ladislav a SOBOTKA, Milan. Dějiny filozofie III., Kapitoly z dějin poklasické buržoazní filozofie 19. a počátku 20. století. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1982. 203 s. cnb000067644.
- MARQUARD, Odo. K některým souvislostem mezi estetikou a terapeutikou ve filozofii 19. století. Slovo a smysl, roč. VI, č. 11/12, 2009, s. 269–286. Dostupné online.
- NALDONIOVÁ, Lenka, 2010. Erós a jeho metamorfózy. Ostrava: Ostravská univerzita. ISBN 978-80-7368-840-0.
- OJZERMAN, Teodor Il'jič, 1978. Utváření marxistické filozofie (původním názvem: Formirovanije filosofii marksizma). Redakce : Odpovědná redaktorka Jarmila Oborská; překlad z ruského originálu: Milena Manová; ilustrace : Obálku navrhl a graficky upravil Jan Solpera. 1. vyd. Praha: Svoboda. 580 s.
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 22. díl. V Praze: J. Otto, 1904. 1002 s. cnb000277218. S. 963–964. Dostupné online
- SOBOTKA, Milan, ed. K otázkám Schellingovy filozofie. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1975. 139 s. cnb001649733.
- SOBOTKA, Milan. Schelling a Hegel: studie k světonázorovému a metodologickému vývoji v německé klasické filozofii. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, ©1987. 140 s. cnb000033954.
- SOBOTKA, Milan, ZNOJ, Milan a MOURAL, Josef. Dějiny novověké filosofie od Descarta po Hegela. 1. vyd. Praha: Filozofický ústav AV ČR, 1993. 269 s. ISBN 80-7007-030-7.
- WEISCHEDEL, Wilhelm. Zadní schodiště filosofie. Překlad Jiří Horák. Ve Votobii vyd. 2. Olomouc: Votobia, 1995. 279 s. ISBN 80-7198-015-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Schelling na Wikimedia Commons 
Osoba Friedrich Schelling ve Wikicitátech
Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Schelling, Friedrich Wilhelm Joseph von ve Wikizdrojích (anglicky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Friedrich Schelling
Osoba 
Dílo