Jan Bartuška

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Jan Bartuška a všechny různé aspekty, díky kterým je v dnešní společnosti tak relevantní. Od svého dopadu v profesionální oblasti až po vliv na populární kulturu byl Jan Bartuška předmětem bezpočtu studií a analýz, které nám umožňují lépe pochopit jeho význam a rozsah. Prostřednictvím různých úhlů pohledu a názorů se ponoříme do složitého vesmíru Jan Bartuška, abychom objevili jeho četné důsledky a to, jak se vyvíjel v průběhu času. Připravte se na vzrušující cestu dimenzemi Jan Bartuška a vším, co nabízí.

prof. JUDr. Jan Bartuška
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1960
Poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci:
1960 – 1964
Čs. ministr spravedlnosti
Ve funkci:
1954 – 1956
PředchůdceVáclav Škoda
NástupceVáclav Škoda
Děkan Právnické fakulty UK
Ve funkci:
1952 – 1954
PředchůdceJosef Tureček
NástupceFerdinand Boura
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození17. května 1908
Sedlec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí27. srpna 1970 (ve věku 62 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a pedagog
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Bartuška (17. května 1908 Sedlec – 27. srpna 1970 Praha[1][2][3]) byl český a československý právník, poválečný politik Komunistické strany Československa, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a Národního shromáždění ČSSR a ministr spravedlnosti Československa.

Život

Jan Bartuška pocházel z rodiny řídícího učitele ze Sedlce. Vystudoval gymnázium v Českých Budějovicích a v letech 1927–1931 absolvoval s výborným prospěchem Právnickou fakultu Univerzity Karlovy.[4] Za druhé světové války se účastnil na odboji a byl vězněn v koncentračním táboře.[5]

V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ.[6] V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1948, v nichž byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji České Budějovice.[7] Mandát získal i ve volbách do Národního shromáždění roku 1954 (volební kraj Praha)[8] a volbách do Národního shromáždění roku 1960 (po nich poslancem Národního shromáždění ČSSR) a v parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1964.[9]

K roku 1954 se profesně uvádí jako prorektor Univerzity Karlovy.[10] Až do své smrti byl řádným profesorem Právnické fakulty Univerzity Karlovy.[5]

Zastával i vládní post. V období prosinec 1954 – červen 1956 byl ministrem spravedlnosti v druhé vládě Viliama Širokého. Pak byl jmenován generálním prokurátorem ČSR.[8] Tento post zastával do roku 1968.[11] Významně se podílel na formulování Ústavy Československé socialistické republiky z roku 1960.[12] Byl členem Klubu přátel sovětské vědy a kultury při Ústředním výboru Svazu československo-sovětského přátelství.[5]

Zemřel v srpnu 1970. Rudé právo v nekrologu uvedlo, že „v letech 1968–1969 setrval prof. Bartuška pevně na pozicích marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu a obhajoby socialismu v ČSSR.“[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jan Bartuška . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  2. ↑ Bartuška Jan . abart-full.artarchiv.cz . Dostupné online. 
  3. ↑ AUT10 - Úplné zobrazení záznamu . aleph.nkp.cz . Dostupné online. 
  4. ↑ Právník. : Československá akademie věd, 1970. Dostupné online. S. 1116. 
  5. ↑ a b c d Zemřel soudruh Jan Bartuška. Rudé právo. Srpen 1970, roč. 50, čís. 204, s. 1. Dostupné online. 
  6. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29. 
  7. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  8. ↑ a b jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  10. ↑ Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 307, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ jmenný rejstřík . praguecoldwar.cz . Dostupné online. 
  12. ↑ JANDL, Jan: Vyhlášení socialistické ústavy Československé socialistické republiky v roce 1960 . is.muni.cz . Dostupné online. 

Externí odkazy

Děkani Právnické fakulty UK
c. k. česká univerzita
Karlo-Ferdinandova
(1882–1920)

Emil Ott (1882–1883, 1883–1884) • Alois Zucker (1884–1885) • Antonín Randa (1885–1886) • Jan Jaromír Hanel (1886–1887) • Matouš Talíř (1887–1888) • Jiří Pražák (1888–1889) • Josef Stupecký (1889–1890) • Emil Ott (1890–1891) • František Storch (1891–1892) • Matouš Talíř (1892–1893) • Albín Bráf (1893–1894) • Jan Jaromír Hanel (1894–1895) • Leopold Heyrovský (1895–1896) • Alois Zucker (1896–1897) • Jaromír Čelakovský (1897–1898) • Josef Stupecký (1898–1899) • Jiří Pražák (1899–1900) • Bohuslav Rieger (1900–1901) • Kamil Henner (1901–1902) • Albín Bráf (1902–1903) • Leopold Heyrovský (1903–1904) • Karel Hermann-Otavský (1904–1905) • Jaromír Čelakovský (1905–1906) • František Fiedler (1906–1907) • Kamil Henner (1907–1908) • Cyril Horáček (1908–1909) • Emanuel Tilsch (1909–1910) • Josef Vančura (1910–1911, 1911–1912) • Josef Gruber (1912–1913) • August Miřička (1913–1914) • Josef Prušák (1914–1915) • Miloslav Stieber (1915–1916) • Jan Krčmář (1916–1917) • Josef Drachovský (1917–1918) • František Vavřínek (1918–1919) • Václav Hora (1919–1920)

Univerzita Karlova
(1920–1939)

Jan Kapras (1920–1921) • Vilém Funk (1921–1922) • Karel Hermann-Otavský (1922–1923) • Antonín Hobza (1923–1924) • Josef Vančura (1924–1925) • Jiří Hoetzel (1925–1926) • Karel Kadlec (1926–1927) • Vilibald Mildschuh (1927–1928) • August Miřička (1928–1929) • Emil Svoboda (1929–1930) • Miloslav Stieber (1930–1931) • Arnošt Wenig-Malovský (1931–1932) • Josef Drachovský (1932–1933) • Otakar Sommer (1933–1934) • Vilém Funk (1934–1935) • František Vavřínek (1935–1936) • Václav Hora (1936–1937) • Jan Kapras (1937–1938) • Jiří Hoetzel (1938–1939) • Antonín Hobza (1939)

Univerzita Karlova
(1945–)

Arnošt Wenig-Malovský (1945) • Jan Matějka (1945–1946) • Theodor Saturník (1946–1947) • Cyril Horáček (1947–1948) • Josef Tureček (1948–1952) • Jan Bartuška (1952–1954) • Ferdinand Boura (1954–1957) • František Štajgr (1957–1958) • Valér Fábry (1958–1961) • Oldřich Průša (1961–1967) • Otakar Plundr (1967–1969) • Zdeněk Češka (1969–1973) • Vladimír Delong (1973–1980) • Josef Mečl (1980–1989) • Ivan Mucha (1990–1991) • Valentin Urfus (1991–1994) • Dušan Hendrych (1994–2000) • Vladimír Kindl (2000–2006) • Aleš Gerloch (2006–2014) • Jan Kuklík (2014–2022) • Radim Boháč (od 2022)

Druhá vláda Viliama Širokého
Předseda vlády

Viliam Široký (jmenován 12. prosince 1954, KSČ)

Členové v den jmenování vlády
12. prosince 1954

Jaromír Dolanský (první náměstek, KSČ) • Alexej Čepička (první náměstek do 25. dubna 1956, KSČ) • Václav Kopecký (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Ludmila Jankovcová (náměstkyně předsedy vlády, KSČ) • Václav Škoda (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Karel Poláček (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Rudolf Barák (vnitro, KSČ) • Alexej Čepička (národní obrana, KSČ) • Jozef Kyselý (místní hospodářství do 1. dubna 1958, SSO) • Josef Plojhar (zdravotnictví, ČSL) • Emanuel Šlechta (stavebnictví do 16. června 1956, ČSS) • Václav David (zahraničí, KSČ) • Július Ďuriš (finance, KSČ) • František Krajčír (vnitřní obchod, KSČ) • Josef Krosnář (lesy a dřevařský průmysl, KSČ) • Božena Machačová-Dostálová (výkup do 16. června 1956, KSČ) • Karel Poláček (strojírenství do 15. října 1955, KSČ) • Ladislav Štoll (kultura, KSČ) • Jindřich Uher (potravinářství, KSČ) • Oldřich Beran (státní kontroly do 15. října 1955, KSČ) • Josef Jonáš (paliva a energetika, KSČ) • Josef Reitmajer (hutní průmysl a rudné doly do 1. srpna 1957, KSČ) • Marek Smida (zemědělství do 15. října 1955, KSČ) • Jan Bartuška (spravedlnost do 16. června 1956, KSČ) • Richard Dvořák (zahraniční obchod do 17. ledna 1959, KSČ) • František Kahuda (školství, KSČ) • Alois Málek (lehký průmysl do 16. června 1956, KSČ) • Alois Neuman (spoje, ČSS) • Václav Nosek (pracovních sil do 22. července 1955, KSČ) • Antonín Pospíšil (doprava do 8. ledna 1958, ČSL) • Jozef Púčik (chemický průmysl, KSČ) • Zdeněk Nejedlý (bez portfeje, KSČ) • Július Maurer (bez portfeje do 16. června 1956, KSČ) • Otakar Šimůnek (předseda Státního úřadu plánovacího, KSČ)

Členové jmenovaní později
15. října 1955

Jan Bukal (těžké strojírenství do 1. srpna 1957, KSČ) • Michal Bakuľa (státní kontrola do 16. června 1956, KSČ) • Vratislav Krutina (zemědělství do 16. června 1956, KSČ) • Josef Tesla (pracovních síl, KSČ) • Václav Ouzký (přesné strojírenství do 15. října 1958, KSČ) • Emil Zatloukal (automobilový průmysl a zemědělské stroje do 15. října 1958, KSČ) • Marek Smida (státní statky do 16. června 1956, KSČ) • Oldřich Beran (předseda Státního výboru pro výstavbu do 16. června 1956, KSČ)

25. dubna 1956
16. června 1956

Oldřich Beran (stavebnictví, KSČ) • Josef Krosnář (státní kontrola, KSČ) • Michal Bakuľa (zemědělství do 6. bředna 1959, KSČ) • Václav Škoda (spravedlnost, KSČ) • Božena Machačová-Dostálová (spotřební průmysl, KSČ) • Emanuel Šlechta (předseda Státního výboru pro výstavbu do 17. března 1959†, ČSS)

1. srpna 1957

Josef Reitmajer (těžké strojírenství, KSČ) • Václav Černý (hutní průmysl a rudné doly, KSČ) • Josef Tesla (bez portfeje do 6. března 1956, KSČ)

8. ledna 1958

František Vlasák (doprava, KSČ) • Antonín Pospíšil (energetika a vodní hospodářství, ČSL)

15. října 1958

Karel Poláček (všeobecné strojírenství, KSČ) • Václav Ouzký (bez portfeje do 6. února 1959, KSČ) • Jozef Kyselý (předseda Vládního výboru pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství, SSO)

17. ledna 1959

Ladislav Brabec (vnitřní obchod, KSČ) • František Krajčír (zahraniční obchod, KSČ)

6. února 1959

Václav Ouzký (předseda Státního výboru pro rozvoj techniky, KSČ)

6. března 1959

Rudolf Barák (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Otakar Šimůnek (náměstek předsedy vlády, KSČ) • Lubomír Štrougal (zemědělství, KSČ)

†úmrtí při výkonu funkce
Ministři spravedlnosti Československa
Ministři spravedlnosti první československé republiky (1918–1938)
Za protektorátu (1939–1945)
V letech (1945–1968)