Josef Lada

V tomto článku prozkoumáme dopad Josef Lada na různé aspekty dnešní společnosti. Od svého vlivu v kulturní oblasti až po dopad na globální ekonomiku se Josef Lada stala dnes velmi aktuálním tématem. Na těchto stránkách budeme analyzovat různé perspektivy, které existují na Josef Lada, stejně jako výzvy a příležitosti, které představuje pro budoucnost. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme nabídnout komplexní pohled na Josef Lada a jeho roli v moderním světě.

Josef Lada
Josef Lada, 1927
Josef Lada, 1927
Narození17. prosince 1887
Hrusice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí14. prosince 1957 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
Povoláníilustrátor a spisovatel
Manžel(ka)Hana Budějická
DětiAlena Ladová
Eva Ladová
Oceněnínárodní umělec (1947)
PodpisPodpis
Webová stránkawww.joseflada.cz
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hrob Josefa Lady na Olšanských hřbitovech

Josef Lada (17. prosince 1887 Hrusice[1] – 14. prosince 1957 Praha[2]) byl český malíř, ilustrátor, karikaturista, scénograf a spisovatel. V raném dětství přišel o oko, což se krom dalšího projevilo na jeho charakteristickém plochém, kresebném stylu s využitím silných obrysů a linií. Mezi jeho nejznámější díla patří ilustrace k Osudům dobrého vojáka Švejka a řada jeho vlastních knih pro děti, např. O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil) nebo O chytré kmotře lišce. Ve své volné výtvarné tvorbě se opakovaně vracel k motivům vodníků, rusalek a ponocných. Již za svého života patřil v Československu mezi široce uznávané umělce.

Životopis

Dětství

Narodil se hrusickému ševci Josefu Ladovi (1847–1904) a jeho manželce Alžbětě, rozené Janovské (1843–1912), jako nejmladší z pěti dětí. Měl o šestnáct let staršího bratra Františka (* 1871) a sestry Antonii (1877-1898) a Marii (* 1881). Jménem Josef byl pokřtěn jako druhý (starší sourozenec stejného křestního jména se narodil v květnu 1873 a zemřel jako půlroční na onemocnění spálou). Přestože řada předků z rodu Ladů byla v Hrusicích rychtáři, žila celá rodina v chalupě s jednou obytnou místností na udusané hlíně.[3]

Jako půlroční chlapec upadl na knejp (ševcovský nůž) a poranil si oko. Proto viděl jen na jedno a chybělo mu prostorové vidění, což ovlivnilo jeho výtvarné vyjadřování.[4]

V pěti letech nastoupil do hrusické základní školy. Ve škole kreslil domácí zvířata a jednoduché kresby pro pobavení spolužáků. Základní školu ukončil v dubnu roku 1901 a jako třináctiletý byl poslán rodiči do Prahy, aby se vyučil malířem pokojů. V těžkých podmínkách učení vydržel jen čtyři týdny, než se vrátil zpátky domů. Rok nato odešel opět do učení do Prahy, tentokrát ke knihařskému mistru Janu Karáskovi, který měl dílnu v Ječné ulici.[5]

Časopisový karikaturista

Lada nadále kreslil a snažil se své kresby udat u redakcí časopisů. Prvního zveřejnění své tvorby se dočkal v roce 1904, kdy jednu kresbu tehdy šestnáctiletého Lady vydal anonymně časopis Máj. Povzbuzen tímto úspěchem se Josef Lada ucházel o přijetí na Umělecko-průmyslové škole, ale neuspěl a byl pouze přijat do večerních kurzů kreslení. Další úspěch přišel o rok později, kdy celou řadu jeho kreseb otiskával humoristický časopis Švanda Dudák. Přes své tvůrčí ambice nebyla jiná jeho díla v té době přijímána a Lada se tak živil pouze kreslením humoristických kreseb a karikatur pro noviny.[6]

Postupem času se rozrůstal počet humoristických časopisů, do kterých Lada přispíval. Krom Švandy dudáka přispíval do Novin mládeže, Veselé Prahy, Besídky malých a do časopisu Neruda, později přejmenovaného na Nového Nerudu. Také se začal sbližovat s anarchistickým hnutím a přispíval do jejich časopisu Chuďas. V roce 1906 se Josefu Ladovi podařilo na druhý pokus dostat na Umělecko-průmyslovou školu. Také získal svou první zakázku na knižní ilustraci pro knihu Pohádka o Honzíkovi a zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka.[7]

V roce 1909 se stal redaktorem nově vzniklého časopisu Karikatury. Rok nato podnikl dvě cesty do Německého císařství a byl poprvé otištěn v zahraničním periodiku – italském humoristickém časopise Pasquino.[8]

Dobrý voják Švejk

Malba na stěně staroměstské restaurace Švejk napodobuje styl, ve kterém Švejka maloval Josef Lada

V roce 1911 vydal v Karikaturách spisovatel Jaroslav Hašek svou první povídku o dobrém vojáku Švejkovi. Po svém návratu z první světové války požádal Hašek právě Ladu o ilustrování obálek jednotlivých sešitů, ve kterých začínají v roce 1921 vycházet Osudy dobrého vojáka Švejka. Stihly vyjít tři díly než v roce 1923 Jaroslav Hašek zemřel. Lada poté začal vydávat pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka ve formě kresebného seriálu.[9]

Uznávaný umělec a spisovatel dětských knih

Josef Lada, malíř, 1940

Když v roce 1926 uspořádal spolek Mánes Ladovu první samostatnou výstavu, byl Josef Lada již uznávaným umělcem. Ke konci 20. let začal vydávat vlastní knížky pro děti, které psal i ilustroval, například Říkadla našeho Kadla a Dobrodružství Tondy Čutala. Do řady dalších dětských knih přispíval pouze ilustracemi. V roce 1930 byla uspořádána Ladova druhá samostatná výstava tentokrát v Krásné jizbě v Praze. V témže roce se pustil do nového oboru – scénografie, když byl pověřen vytvořením scénické výpravy k Tylově hře Strakonický dudák pro Národní divadlo. Ve třicátých letech pokračoval s vydáváním knih pro děti a v roce 1933 vydal asi tu nejznámější – O Mikešovi (Příhody kocourka, který mluvil). Další dvě pokračování Cirkus Mikeš a Kludský a Zlatý domov vyšla tři roky poté. V roce 1937 pak Lada vydal další známou pohádkovou knihu O chytré kmotře lišce.[10]

Vodníci a rusalky

S příchodem druhé světové války Lada přestal kreslit karikatury, stáhl se více do ústraní a zaměřil se na volnou tvorbu. V roce 1942 vydal svou autobiografii nazvanou Kroniky mého života. Toto první vydání bylo ještě poznamenané válečnou cenzurou. Významnou část Ladovy tvorby tvořily ve válečných letech díla s motivy rusalek a vodníků.[11]

Ponocní a závěr života

Za třetí republiky byl Josef Lada členem Československé strany národně socialistické. V jeho tvorbě se v této době opakoval motiv ponocného. Po únorovém převratu se Lada několikrát pokusil vyhovět alespoň náměty svých děl novým požadavkům socialistického realismu. Jeho čím dál silnější tendence k výběru melancholických témat obrazů byla umocněna smrtí jeho manželky v roce 1951. I přesto nadále maloval a psal pro děti. V roce 1952 poprvé vyšla jeho kniha Josef Lada dětem a od roku 1954 se začíná podílet na realizacích animovaných filmů Čert a Káča a Hrátky s čertem. Josef Lada zemřel v prosinci roku 1957 zatímco byla připravována velká jemu věnovaná výstava k příležitosti jeho nedožitých sedmdesátých narozenin.[12]

Dcery

Dne 18. června 1923 se oženil s Hanou Budějickou (1888–1950) a narodily se jim dcery Alena (1925–1992) a Eva. Alena Ladová byla rovněž ilustrátorka a malířka. O svém otci napsala v roce 1963 knihu Můj táta Josef Lada, které bylo vydáno přes 9000 výtisků, v knize byly také použity ilustrace z jiných Ladových děl. Dcera Eva se narodila 18. prosince 1928, byla nadaná klavíristka a zahynula v 16 letech při leteckém bombardování u Emauzského kláštera 14. února 1945.

Umělecký styl

Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě (plenéru), ani podle modelů v ateliéru. Podle uměleckého kritika Jiřího Oliče byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Cokoli mohlo být antropomorfizováno, v jeho tvorbě se objevují mnohé variace jednotlivých motivů a lidské postavy jsou často stereotypizované.[6] Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.[13]

Nálepka antimodernisty

Kvůli tomu, že velká část Ladova raného díla vyšla v časopise Švanda dudák, který byl výrazně konzervativním periodikem, byl později Lada zahrnován do názorových skupin vymezujícím se proti vznikající nové vlně modernismu v českých zemích. V době, kdy byly ve Švandovi dudákovi otiskovány Ladovy kresby (1905), v něm byly totiž mimo jiné zároveň zveřejňovány odmítavé reakce na pobuřující výstavu děl Edvarda Muncha v Praze, která byla tehdejšími modernisty naopak přijata s nadšením.[14]

Vzory

V začátcích své tvorby považoval Lada za své oblíbené malíře Mikoláše Alše, Adolfa Kašpara a Zdenku Braunerovou.[15] Ze zahraniční tvorby ho zaujal například kresebný styl Francouze Charlese Luciena Léandrea.[16]

Dílo

Působil jako karikaturista, ilustrátor a také jako spisovatel. Byl rovněž autorem výprav, scén a kostýmů k divadelním hrám i operám uváděným Národním divadlem a hlavním výtvarníkem úspěšného českého filmu režiséra Josefa Macha Hrátky s čertem z roku 1956, natočeného podle stejnojmenné pohádkové divadelní hry Jana Drdy.

Vytvořil asi 600 obrazů volné tvorby a okolo 15 tisíc ilustrací. Toto číslo není konečné a stále stoupá - neexistuje soupis díla. Jeho ilustrace inspirovaly českého básníka Jaroslava Seiferta k napsání básnické sbírky Chlapec a hvězdy (1956). Sbírka je malebným slovním doprovodem k Ladovým obrázkům.

Společně s Čapkem, Nezvalem a Vančurou se stal jedním ze zakladatelů tzv. „moderní pohádky“ v české literatuře a obdržel za svoje dílo roku 1947 titul národní umělec.

Nejznámější obrazy

  • Tancovačka (1929)
  • Sváteční hospoda (1932)
  • Rodná chalupa (1933)
  • Zabijačka (1935)
  • Triptych s českou krajinou (1935)
  • cyklus 4 Dětských her (1936–37)
  • Pokoj lidem dobré vůle (1938)
  • Velikonoce (1938)
  • Vánoce (1938)
  • Vodník (1939)
  • cyklus 12 měsíců (1941)
  • Betlém v zimě (1942)
  • Ponocný v letní noci (1942)
  • Zima na splavu (1943)
  • Rvačka v hospodě (1943)
  • Slouha (1945)
  • Narodil se Ježíšek (1948)
  • Mikuláš, anděl a čert (1948)
  • Hastrmanův podzim (1949)
  • Ponocný (1947)
  • Tichá noc (1951)
  • Sáňkující děti (1952)
  • Podzim (U ohníčku) (1954)
  • Jaro (1954)
  • Děti v zimě (1955)
  • U vánočního stromku (1955)
  • Hastrman v zimě (1957)

Literární dílo (vlastní s vlastními ilustracemi)

Kocour Mikeš
  • Moje abeceda (1911), jako podklad posloužila národní říkadla (jednalo se asi o první barevnou dětskou knížku tohoto druhu),
  • Kalamajka (1913), společně s Jaroslavem Haškem,
  • Veselý přírodopis (1917),
  • Svět zvířat (1919),
  • Illustrovaná frazeologie a přísloví (1924),
  • Ladovy veselé učebnice (1925, 1931, 1932, jednotlivé díly s názvy Ptáci, Savci, Brouci a hmyz a Vodní živočišstvo),
  • Dobrodružství Tondy Čutala (1929),
  • Mňoukačky naší kočky (1930),
  • Ezopské bajky (1931),
  • Halekačky naší Kačky (1932),
  • Kocour Mikeš (1934–1936, čtyři díly – O Mikešovi, Do světa, Cirkus Mikeš a Kludský, Zlatý domov), pohádková kniha o mluvícím kocourkovi Mikešovi a jeho neuvěřitelných příhodách, které prožil sám i se svými kamarády, vepříkem Pašíkem a kozlem Bobešem,
  • O chytré kmotře lišce (1937), pohádkové vyprávění o chytré lišce, která byla vychována mezi lidmi, naučila se mluvit a psát, a když se dostala na svobodu, proslavila se svými šprýmovnými kousky tak, že se nakonec stala vzorným hajným,
  • Vzpomínky z dětství (1937),
  • Pohádky naruby (1938), rozmarné, na ruby převrácené pohádky (např. o Popelákovi),
  • Bubáci a hastrmani (1938),
  • Straky na vrbě (1940), veselé příhody z rodných Hrusic a českého venkova,
  • Kronika mého života (1942), autorovy vzpomínky na dětství v Hrusicích, na hry s hrusickými kluky a děvčaty, na první malířské začátky, na svízelnou cestu za uměním a na zážitky a zkušenosti z práce malířské, spisovatelské a redaktorské,
  • Nezbedné pohádky (1946),
  • Veselé kresby Josefa Lady (1949),
  • Josef Lada dětem (1952),
  • Říkadla (1955),
  • Můj přítel Švejk (posmrtně 1963), kreslený román, jehož text Lada vytvořil jako úpravu světově proslulého Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války pod své obrázky,
  • Ladovy pohádky (1971), souborné vydání knih Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce a Nezbedné pohádky,

Ilustrace děl jiných autorů

Kromě mnoha pohádek a knih pro děti, které sám napsal ilustroval především:

Dále ilustroval pohádky Karla Jaromíra Erbena a Jana Drdy a řadu děl méně známých spisovatelů.

Scénografie (výběr)

Dokumenty, ve kterých hrál Josef Lada

Vystupoval ve dvou dokumentech Československé televize; oba režíroval herec a režisér Hugo Huška:

Posmrtné pocty a připomínky

Galerie

  • Stavební dokumentace k novostavbě rodinného domu Josefa Lady v Hrusicích z roku 1934
    Stavební dokumentace k novostavbě rodinného domu Josefa Lady v Hrusicích z roku 1934
  • Busta Josefa Lady na pomníku v Hrusicích, dílo Zdeňka Šejnosta z roku 1951
    Busta Josefa Lady na pomníku v Hrusicích, dílo Zdeňka Šejnosta z roku 1951
  • Hlavní ulice u potoka v Hrusicích; na místě domu vpravo stával do roku 1932 Ladův rodný domek
    Hlavní ulice u potoka v Hrusicích; na místě domu vpravo stával do roku 1932 Ladův rodný domek
  • Ladova vila v Hrusicích architekta Čeňka Vořecha, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ
    Ladova vila v Hrusicích architekta Čeňka Vořecha, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ
  • Hrob Josefa Lady na Olšanských hřbitovech
    Hrob Josefa Lady na Olšanských hřbitovech

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční zápis narození řk. farního úřadu Hrusice. SOA Praha . . Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřel národní umělec Josef Lada. Rudé právo. 15. 12. 1957, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ OLIČ, Jiří; PAVLUCH, Lev. Lada. třetí. vyd. Praha: Slovart, 2021. ISBN 978-80-7529-292-6. 
  4. ↑ Zdeňka Kuchyňová. Ladův kraj - místo, kde čerpal inspiraci malíř a spisovatel Josef Lada. Český rozhlas.cz . 2007-04-27 . Dostupné online. 
  5. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 17, 19
  6. ↑ a b Olič - Pavluch (2021), s. 19–20
  7. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 31, 33
  8. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 714
  9. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 715–717
  10. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 718–721
  11. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 722–723
  12. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 724–728
  13. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 23
  14. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 27
  15. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 19
  16. ↑ Olič - Pavluch (2021), s. 33
  17. ↑ Národní divadlo. S. 8. Národní politika . 1934-10-03 . S. 8. Dostupné online. 
  18. ↑ Divadlo. S. č. Národní listy . 1936-10-24 . S. č. Dostupné online. 
  19. ↑ SCHMADEL, Lutz. Dictionary of Minor Planet Names, volume 1. : Springer, 2003. Dostupné online. ISBN 9783540002383. S. 847. 
  20. ↑ Ladovy stezky lákají turisty – zkuste to NaKole.cz

Literatura

Související články

Externí odkazy