Jiřina Šejbalová

V moderním světě se Jiřina Šejbalová stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra publika. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Jiřina Šejbalová upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jeho dopad byl pociťován v různých oblastech, od technologie po politiku, a jeho vliv každým dnem roste. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty Jiřina Šejbalová a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu. Od jeho počátků až po jeho možné budoucí důsledky se ponoříme do světa Jiřina Šejbalová, abychom pochopili jeho rozsah a význam v současné společnosti.

Jiřina Šejbalová
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Narození17. září 1905
Smíchov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 1981 (ve věku 75 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Krhanice
Alma materPražská konzervatoř
Aktivní roky1927–1980
Podpis
Jiřina Šejbalová – podpis
Umělecké ceny
zasloužilá umělkyně (1958)
národní umělkyně (1965)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Šejbalová (17. září 1905 Smíchov[1] – 23. srpna 1981 Praha) byla česká herečka a operní pěvkyně, divadelní pedagožka.

Život

Pocházela z úřednické rodiny otec Josef Šejbal (1871) maminka Jindřiška Utěšilová (1888), nicméně oba rodiče byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Jako šestnáctiletá šla na studia na Pražskou konzervatoř, kde studovala nejprve operní zpěv (1920–1925), teprve později i dramatický obor (1925–1927). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadla v Brně. Současně hostovala v pražském Národním divadle. V letech 1927 až 1928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971[2] byla členkou činohry Národního divadla v Praze.

Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba.

Na pražské HAMU vyučovala od roku 1967 jevištní řeč a hereckou výchovu, v roce 1968 byla jmenována profesorkou.[3]

Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hluboký hlas, jakož i osobitý civilní herecký projev. Byla velmi výraznou hereckou osobností. Pracovala rovněž v rozhlase, televizi a v dabingu.

Jejím manželem byl od 12. ledna 1940, JUDr. Jaroslav Pipek (1913-1972), svatbu měli v kostele na Smíchově. Měli spolu velmi harmonický vztah. Moc ráda vařila. Koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem a její náklad byl obrovský, vyšla několikrát ve více než 100 tisícovém vydání. Velmi úzce a pravidelně se stýkala se skupinou kolegů – umělců, herců. Do okruhu jejích blízkých přátel patřil Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský, Vlasta Fabiánová...

V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.[2] V roce 1981 zemřela na rakovinu.

Citát

„ Nezapomenutelné bývaly sešlosti na druhém břehu Sázavy na chatě Jiřiny Šejbalové. Atmosféra, kterou dovedla vytvořit Jiřinka se svým manželem Járou Pipkem, se přenášela na všechny návštěvníky. A proslulá Jiřinčina kuchyně korunovala dílo. Však také její trampská kuchařka, kterou s láskou sepsala, byla okamžitě rozebrána. “
— Vlasta Fabianová[4]

Filmografie

Filmové role

Televizní role

Rozhlas

  • 1962 Lev Nikolajevič Tolstoj – Plody vzdělanosti, Československý rozhlas, role: tlustá milostpaní, režie: Jiří Roll.
Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivní katalog, matrika narozených farnosti Smíchov, 1903–1906. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 484.
  3. ↑ Český film: herci a herečky III, s. 332.
  4. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 194, ISBN 80-207-0419-1

Literatura

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.