V dnešním světě se Jan Jakubec stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od odborníků v oboru až po ty, kteří jednoduše hledají obecné informace, Jan Jakubec je téma, které upoutalo pozornost mnoha. S rostoucím dopadem, který má Jan Jakubec na různé oblasti společnosti, je zásadní dále porozumět jeho významu a tomu, jak přímo ovlivňuje naše životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Jan Jakubec s cílem poskytnout širší a úplnější vizi tohoto tématu, které dnes vyvolalo tolik debat a zájmu.
Prof. Dr. Jan Jakubec | |
---|---|
![]() Jan Jakubec (1895) | |
Narození | 11. května 1862 Libunec ![]() |
Úmrtí | 4. července 1936 (ve věku 74 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
Povolání | spisovatel, historik, pedagog, učitel, literární historik, literární kritik a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Témata | literární historie, literární kritika a školství |
Příbuzní | Alois Jakubec (bratr) |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Jakubec (11. května 1862 Libunec u Jičína – 4. července 1936 Praha[1]) byl český literární historik a kritik.[2]
V letech 1919–1932 působil jako profesor dějin české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zemřel roku 1936 v Praze. Je pohřben na Vinohradském hřbitově.
Jeho tvorba je ovlivněna pozitivismem. Za stěžejní dílo Jana Jakubce jsou považovány soustavné, monograficky členěné Dějiny literatury české, ve kterých pojednal období od "prvních začátků literatury u nás" po májovce. Vyšly nejprve v roce 1911 v jednom svazku a následně v letech 1929 a 1934 v rozšířeném dvousvazkovém vydání. Na rozdíl od svého vrstevníka Jaroslava Vlčka sledoval Jakubec literární vývoj více z ideové stránky a soustředil se na autorskou biografii.[3][4][2] Mimoto má na kontě nezanedbatelný počet publikací o české literatuře a jejím vývoji, například o Janu Kollárovi[5][6], básnické tvorbě Františka Palackého či Antonínu Markovi[7]. V neposlední řadě výrazně přispěl do čtyřsvazkového díla Literatura česká XIX. století: od Josefinského obrození až po českou modernu.
F.X. Šalda (který se jak vůči Jakubcovu, tak Vlčkovu literárněvědnému přístupu vymezoval kriticky) zveřejnil ve svém Zápisníku stručnou poznámku k Jakubcovým Dějinám literatury české, v níž oceňuje, že autor detailně ověřuje a kriticky prozkoumává fakta.
Rozšířené a přepracované vydání tohoto spisu vyšlo ve dvou svazcích: