Jan Škoda

Jan Škoda
Narození2. května 1896
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí17. listopadu 1981 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Povolánírežisér, herec, divadelní režisér a dramaturg
Manžel(ka)
Příbuzní
Oceněnínárodní umělec (1954)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Škoda (2. května 1896, Smíchov – 17. listopadu 1981, Praha) byl český divadelní režisér, ředitel, dramaturg a herec.

Život

Studium

Po maturitě v roce 1914 na reálném gymnáziu v Praze pokračoval po první světové válce v dalším studiu na Českém vysokém učení technickém a současně na dramatickém oddělení konzervatoře v Praze (1920–1923).

Na konzervatoři byl žákem profesora Jaroslava Hurta, ve dvacátých letech spolu s dalšími mladými posluchači a absolventy třídy J. Hurta hrál v holešovické Legii malých v mimoškolních veřejných představeních. Práce v tomto studiu se zúčastnili rovněž např. Jiřina Šejbalová, František Salzer, Jiří Frejka, Erik A.Saudek, Bohuš Záhorský, František Muzika, František Zelenka, Jaroslav Ježek, Saša Machov a další.

Jako student konzervatoře se stal v roce 1921 elévem činohry Národního divadla a vystupoval zde v menších rolích až do roku 1924.

Režisér a ředitel

Následně působil jako režisér v divadle v Košicích (1924–1926), ve Východočeském divadle (režisér, šéf činohry 1926–1928), v Českých Budějovicích (1928/1929) a od roku 1930 do roku 1937 jako šéf činohry a režisér v ostravském Národním divadle moravskoslezském (s výjimkou sezóny 1931/1932 strávené ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, kde zastával pozici šéfa české činohry).

V letech 1937–1939 byl šéfem činohry a režisérem Zemského divadla v Brně a od konce roku 1939 se vrátil do NDM v Ostravě jako šéf činohry a režisér, v letech 1940–1942 byl jeho ředitelem.

Za okupace byl v roce 1942 zatčen, avšak následně propuštěn a zbaven funkce ředitele.

Od roku 1943 pracoval v Nezávislém divadle, Intimním divadle a režíroval pohostinsky v divadle Uranie. V květnu 1945 založil spolu s dalšími ostravskými divadelníky Karlem Paloušem a scénografem Janem Sládkem v Praze „Malé realistické divadlo“ a stal se jeho ředitelem. Divadlo sídlilo v sále v malostranské Umělecké besedě.

Jan Škoda chtěl připojit k divadlu jako pobočnou scénu i Divadlo satiry a toto se stalo v sezóně 1945/1946 jeho formální součástí. V září 1945 přestěhoval své divadlo do bývalého Švandova divadla a nové divadlo působilo pod jménem "Realistické divadlo". Do souboru byli angažováni například Jiří Dohnal, Bohuš Záhorský a Jiřina Petrovická. Dramaturgem divadla se stal E. A. Saudek, známý překladatel děl W. Shakespeara.

V letech 1950–1951 byl režisérem činohry v Národním divadle v Praze. V Národním divadle spolupracoval výhradně s divadelním scénografem Františkem Tröstrem, kterého často zval i později ke spolupráci na svých inscenacích do Vinohradského divadla.

Od roku 1951 působil jako umělecký šéf a režisér v Divadle na Vinohradech, resp. ve zde působícím Divadle čs.armády (od sezóny 1955/1956 jako Ústřední divadlo čs. armády) a to až do svého odchodu na odpočinek (1960).

Nejen divadlo

Ještě před druhou světovou válkou se stal členem KSČ.

Byl manželem herečky Soni Neumannové, švagrem herce ND Stanislava Neumanna, zetěm básníka S. K. Neumanna.

Citát

„ Velkou událostí začátku padesátých let byla inscenace Othella v režii Jana Škody a ve výpravě Františka Tröstra. “
— Vlasta Fabianová

Ocenění

Vybrané divadelní režie

Vybrané divadelní role

Osobnosti českého divadla o Janu Škodovi

Vladimír Hlavatý

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu při farnosti sv.Václava na Smíchově v Praze
  2. ↑ Zemřel národní umělec Jan Škoda. Rudé právo. 19. 11. 1981, s. 1. Dostupné online. 
  3. ↑ Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 516
  4. ↑ a b c d e f Jan Škoda . Archiv Národního divadla. Dostupné online. 
  5. ↑ Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31, 86.
  6. ↑ a b Josef Tomeš: Český biografický slovník XX. století III, s. 272
  7. ↑ a b Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 2, s. 400.
  8. ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000, s. 443.
  9. ↑ Kolektiv autorů: Postavy brněnského jeviště I. Brno, 1984, s. 341.
  10. ↑ Kolektiv autorů: Almanach Národního divadla moravskoslezského : 1919–1999. Ostrava, 1999, s. 145
  11. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 490
  12. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, ISBN 978-80-200-1502-0.
  13. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 33–34, 36–37, ISBN 978-80-200-1502-0
  14. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 83, ISBN 978-80-239-9604-3
  15. ↑ Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 223, ISBN 80-207-0419-1
  16. ↑ Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 187–8

Literatura

Externí odkazy

Portály: Česko | Kultura