V dnešním světě se Eduard Reich stal relevantním a nepostradatelným tématem současné společnosti. Její vliv pokrývá různé oblasti, od politiky a ekonomiky až po kulturu a technologie. Každý den je Eduard Reich předmětem diskusí, analýz a úvah odborníků v oboru i běžných občanů, kteří se snaží pochopit jeho dopad na jejich životy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Eduard Reich, od jeho počátků až po jeho současné dopady, s cílem osvětlit tento fenomén a jeho význam dnes.
Dr. Ing. Eduard Reich | |
---|---|
11. ministr zemědělství ČSR | |
Ve funkci: 22. září 1938 – 4. října 1938 | |
Předseda vlády | Jan Syrový |
Předchůdce | Josef Zadina |
Nástupce | Ladislav Karel Feierabend |
Stranická příslušnost | |
Členství | agrární strana |
Narození | 17. března 1885 Velká Bystřice ![]() |
Úmrtí | 24. května 1943 (ve věku 58 let) Skržice ![]() |
Profese | pedagog, spisovatel, novinář, redaktor, vysokoškolský učitel, spisovatel literatury faktu a zemědělský odborník |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Eduard Reich, též Edvard Reich (17. března 1885 Velká Bystřice[1] – 24. května 1943 Skržice[2]), byl český a československý zemědělský ekonom, státní úředník a politik agrární strany, koncem první republiky krátce ministr zemědělství.
Pocházel z rodiny domkáře. Absolvoval vzdělání na tříleté zemědělské střední hospodářské škole v Přerově. Už během středoškolských studií publikoval v Selských listech první článek. Později studoval na zemědělské akademii v Táboře. Zde začal vydávat odborný zemědělský měsíčník Kodym (podle agrárního osvětového pracovníka Filipa Stanislava Kodyma). Díky popularitě se list změnil na čtrnáctideník a získal si širší okruh čtenářů. Od roku 1919 vydával i týdeník Československý zemědělec. Vydával rovněž popularizační knihy.[3]
V roce 1919 mu Karel Prášek nabídl post na ministerstvu zemědělství, kde se stal přednostou oddělení pro zemědělské školství. V této funkci se podílel na vzniku soustavy zemědělského vzdělávání včetně systému školních statků a agrárního školství na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Roku 1920 spoluzakládal Zemědělskou jednotu, přičemž usedl do jejího ústředního výboru. Podílel se na vzniku Domu zemědělské osvěty v Praze na Královských Vinohradech, otevřeného roku 1926. Podobně klíčovou roli sehrál při založení Československé akademie zemědělské. Byl dlouhodobě jejím generálním sekretářem. Účastnil se i mezinárodních odborných konferencí. Působil jako pedagog. Získal docenturu ze zemědělské ekonomiky na Vysoké škole zemědělské v Brně. Na ministerstvu se mezitím stal generálním inspektorem zemědělského školství a v roce 1933 usedl na post sekčního šéfa ministerstva zemědělství a přednosty I. odboru – školského, výzkumnického a osvětového. Politicky se orientoval na agrární stranu. V jejím rámci podporoval malozemědělskou politiku Antonína Švehly. Odmítal ale výraznější politické angažmá, včetně kandidatury na poslance.[3] K roku 1938 se uvádí jako přednosta odboru ministerstva zemědělství.[4]
Krátce se ovšem do aktivní politiky zapojil. Od 22. září 1938 zastával funkci ministra zemědělství v první vládě Jana Syrového. Na postu setrval do 4. října 1938.[5][4][6] Po odchodu z vlády se vrátil na pozici ministerského úředníka. V březnu 1939 se podílel na zorganizování kongresu spravovědců, zemědělských politiků, agrárních sociologů a organizátorů zemědělského podnikání. V roce 1941 byl donucen okupačními úřady k odchodu z ministerstva zemědělství do předčasné penze. Dále se angažoval v Československé akademii zemědělské a chystal k vydání Velkou zemědělskou encyklopedii.[3]
Zemřel 24. května 1943, když na železničním přejezdu poblíž osady Olšina u Zdounek na Kroměřížsku byl jeho automobil zachycen projíždějicím vlakem. Spolu s ním na místě zahynul i ředitel Baťových závodů Josef Hlavnička.[3]