V tomto článku budeme hovořit o Ecclesia in Africa, tématu, které mnohým nepochybně zní povědomě. Postupem času získala Ecclesia in Africa významnou relevanci v různých oblastech, od politiky po populární kulturu. Je to téma, které vyvolalo debaty a kontroverze a které zanechalo nesmazatelnou stopu v historii. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ecclesia in Africa, od jeho původu až po jeho dopad na dnešní svět. Ať už znáte Ecclesia in Africa nebo toto téma zkoumáte poprvé, tento článek vám poskytne široký a podrobný přehled, abyste pochopili jeho důležitost a relevanci v dnešní době.
Ecclesia in Africa česky Církev v Africe Apoštolská exhortace Jana Pavla II. | |
---|---|
![]() | |
Datum | 14. září 1995 – viz apoštolské exhortace na webu Svatého stolce |
Téma | nasazení pro evangelizační práci na africkém kontinentu v katolické církvi |
Číslo encykliky | 8. z 15 apoštolských exhortací Jana Pavla II. |
Text | |
latinsky | |
anglicky | |
Ecclesia in Africa (česky Církev v Africe) je apoštolská exhortace papeže Jana Pavla II. z roku 1995.[1]
Dokument je výsledkem prvního zvláštního shromáždění biskupské synody pro Afriku (10. dubna – 8. května 1994). V úvodu papež zdůraznil, že „nadešla hodina Afriky“, tj. že nastal čas většího nasazení pro evangelizační práci na kontinentu. Jan Pavel II. exhortaci podepsal 14. září 1995 v Yaoundé během své 67. apoštolské cesty do Kamerunu, Jihoafrické republiky a Keni.[1]
Je rozdělena do sedmi kapitol a zabývá se důležitou situací afrického obyvatelstva. První kapitola zdůrazňuje historický církevní moment, který vyplývá z uskutečnění africké synody pro tento kontinent.[2]
Druhá kapitola se zaměřuje na církev v Africe. Je zde představena historie evangelizace a poukázáno na současné problémy církve v Africe. Jsou ukázána horká místa sociálních sítí a vyzdviženy pozitivní hodnoty. Pozornost je věnována vzniku evangelizačních agentur.[2]
Třetí kapitola je věnována hlásání a poslání církve, jsou zde rozpracovány teologické základy založené na dialogu. Jako důležitý je zdůrazněn plný rozvoj člověka a vyzdviženo využití sociálních médií.[2]
Čtvrtá kapitola začíná pohledem do třetího století a nastiňuje současné výzvy. Důležitá je spolupráce s rodinami, význam vzdělání a důstojnost a role mužů a žen. Pátá kapitola se zabývá jasnými strukturami evangelizace a jejich nositeli. Všichni duchovní jsou vyzváni k realizaci těchto požadavků a k využití všech dostupných prostředků.[2]
Šestá kapitola se zabývá teologickými očekáváními a popisuje oblasti, které vzbuzují obavy. Jako příklady jsou popsány otázky týkající se mládeže, metly AIDS, uprchlíků, vysokého státního dluhu a důstojnosti afrických žen.[2]
V sedmé kapitole a na jejím konci je opět vyjádřeno, že misie je otevřená a že pastorační solidarita je základním kamenem na cestě k novému křesťanskému tisíciletí.[2]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Ecclesia in Africa na anglické Wikipedii, Ecclesia in Africa na polské Wikipedii a Ecclesia in Africa na španělské Wikipedii.